„Nechápu, že členky Svazu žen nebuší na vrata Strakovky a nevolají: okamžitě zakažte islám, ohrožuje ženská práva a životy!“ přechází po místnosti islamofobní právnička Klára Samková na besedě v chotěbořské knihovně. „Žena je v islámu pouze k osouložení a rození dětí. Je nositelkou hříchu,“ píše na blogu bývalá muslimka Beatrice Hekaté Radosa.

„Naštvaná matka, která má odvahu se postavit proti islámu, protože jí vadí utrpení žen, není směšná. Je lidská a reaguje přirozeně,“ argumentuje antiislámská aktivistka a obhájkyně „přirozených práv“ Eva Hrindová v blogu, který předznamenal založení jejího spolku Naštvané matky. Člověk by málem soudil, že antiislámští aktivisté bojují za ženskou rovnoprávnost, kterou konzervativní pojetí islámu znemožňuje úplně stejně jako konzervatismus západní.

Jenomže Tomio Okamura, nejúspěšnější jezdec na protimigrantské vlně a předseda strany SPD, píše: „Emancipace bílých žen přináší duševní úpadek celé rasy. Talentované a chytré ženy mají čím dál méně dětí, protože se věnují kariéře. Naopak ženy s minimem duševních schopností se živí tím, že rodí stále dokola děti, na které berou sociální dávky.“ Není to v prostředí krajní pravice vzácný názor.

„Ženy by neměly za rovnoprávnost bojovat za každou cenu,“ tvrdí bývalý neonacistický skinhead a současný člen Dělnické strany Vlastimil Pechanec. „Co tím myslím? Že by neměly vydělávat stejně jako muži. Nejsou uzpůsobené vykonávat práci s tak vysokou hodnotou,“ vysvětluje.

Jeho tichá přítelkyně, těšící se po čtyřech letech na mateřské do práce, mumlá, že „s tím tedy úplně nesouhlasí“. Ale včera prý Vlastík po půl roce uvařil. Kuřecí na kari.

„Žijeme v mužském světě, kde pravidla nastavují převážně muži. Inteligentním ženám to dávno došlo a přizpůsobily se,“ píše v Německu žijící antiislámská blogerka Lucie Provazníková. Hrindová muže ztrácející pomalu jistotu výsadního postavení málem lituje: „Ženu má sbalit muž, ne naopak. Už neloví mamuty, nemají války, ženy vydělávají stejně jako muži — a ještě tohle byste jim sebrala.“

Asi nejlépe ilustruje schizofrenní vztah antiislamistů k ženským právům reakce islamofobní zpěvačky Olivie Žižkové. Žižková mi vyprávěla, že si její kamarádka vzala muslima a ten ji bil. Namítla jsem, že Žižkovou bil stejně tak její bílý partner, jak opakovaně upozorňovala při líčení svého života. „To bylo něco jinýho. On jí bil za to, že si vzala minisukni. My jsme se prali kvůli tomu, že jsem mu vypnula hudbu, když jsem chtěla spát,“ oponovala.

Přípustná je zkrátka taková forma ženské nerovnoprávnosti, která se jeví být součástí naší tradiční kultury. Naše ženy si budeme mlátit sami a ze svých důvodů.

Muži je obtěžovali — ale v dobrém

O Arabech píše Provazníková jako o „exotických samcích se spermatem přetékajícími varlaty“. Stejně jako ezotericky naladěné aktivistky Hrindová a Hekaté Radosa vnímá Provazníková muslimy jako vinou islámu sexuálně frustrované jedince. Ví, „jak na ni čumí Arabové z místní herny a kadeřnictví, když si jde v polední pauze koupit něco ke skusu — a s podobnými penisoidy má již čtyři roky zkušeností“.

Vzpomínám si, jak si někdejší lídr islamofobů Konvička olizoval rty, když si mě přeměřoval po olomoucké debatě s Petrem Hamplem. Jak mě jistý fašista, který pracuje pro SPD, konzumoval pohledem, aby mi později vysvětlil: „Já jsem si zpočátku myslel, že jsi něčí holka, jako všechny… Víš, narodil jsem se do úspěšné rodiny, máme penzion, aristokratický původ. Jen s holkama to neumím.“

Někdy mě prý vezme na příbramskou schůzi SPD, „aby zafrajeřil s hezkou holkou“. Vůbec bych to prý měla v SPD nebo Národní demokracii lehké, protože jsem mladá a hezká dívka a těch mají ve stranách nedostatek.

Vzpomínám si na příběhy nacionalistů, kteří večer před novovlasteneckým shledáním trávili na rychlorandícím večírku. Anebo na ty, kteří se mi svěřovali s obavami, že jejich výborné geny zůstanou bezdětně promrhány.

Vzpomínám si, jak se na olomoucké debatě Hrindová rozplývala: „Nedávno jsem se účastnila slovanských slavností. Prodávali klobásy a koliby — a byla tam děvčata v krojích. Muži je obtěžovali — ale v dobrém — sahali jim zkrátka pod sukně. A já to pozorovala s radostí, že se to ještě děje, že je to mezi mladými pořád normální. A navíc hráli lidovky!“

↗

Eva Hrindová: Muži je obtěžovali — ale v dobrém — sahali jim zkrátka pod sukně. Foto Facebook

Debatu jsem tehdy opouštěla autem ve společnosti národoveckých aktivistů. „Tomu se říká toast, ne?“ smál se jeden, který o mně hovořil jako o „docela kočce“, jelikož jsem seděla vzadu mezi dvěma muži. Zřejmě měl na mysli sendvič.

„Já tě trochu osahám, jo?“ zopakoval druhý aktivista vtip, který jsem si vyslechla pokaždé, když si vlastenci vedle mě zapínali bezpečnostní pás. „Tak teď jste se připravili o politickou kariéru, pánové! MeToo, MeToo!“ chechtal se řidič, zatímco jsem přemýšlela, dle čeho Hrindová rozlišuje obtěžování v dobrém a obtěžování ve špatném. Asi dle původu obtěžovatele.

Jsou to jen samci, tupý zvířata

Těžko lze novovlastencům vyčítat, že většinu besed či demonstrací ženy maximálně moderují. Případně se starají o plnění sladkých trubiček krémem pro příznivce Svobodného vysílače nebo smaží karbanátky pro hladové Národní demokraty. Muži jsou v pozici výsadních držitelů mikrofonu i mimo nacionalistické prostředí.

Galerie (5)