Sexuolog Radim Uzel, který se rád vyjadřuje k sociologickým i politologickým tématům a s oblibou plácá zdravotní sestry po zadku, k sexistickému chování říká, že neví, co to je. Znamená-li to prý, že se někdo chová jako muž, je to v pořádku. Ne, není! Sexismus byl definován již ve druhé polovině 20. století a jde o přesvědčení, že jedno pohlaví je nižší, méně hodnotné nebo schopné.

Ani fakt, že člověk je muž, nemůže ospravedlnit sexistické chování, a to ani při namlouvání, pokud tedy žijeme v demokratické, a nikoliv patriarchální společnosti. Co nám to říká Radim Uzel o ženách, když námluvy prezentuje tak, že úspěšnější, v jeho pojetí více sexistický muž s vysokým kontem, bere? Ženy prezentuje jako nemyslící zvířátka, toužící jen po zajištění. Je evidentně zcela mimo jeho chápání, že by žena sama mohla hledat muže, a ne sedět trpně v koutě a vyčkávat výsledek zápasu o největšího sexistu.

Stejně tak je pro něj nepředstavitelné, že se žena zamiluje do muže z důvodu hodnot, které ten muž vyznává, a mezi ty patří i hodnota rovnosti lidí a hodnota rovnoprávnosti. Uzel snižuje lidi, ženy i muže na úroveň zvířat, aby se sám mohl chovat jako prase.

↗

Jsme tak všichni do jisté míry odrazem Jaroslava Kubery, muže pijícího Fernet, Radima Uzla a Jana Krause. Tím více, čím méně máme o tomto socializačním tlaku ponětí. Pokud si tlak okolí neuvědomujeme, společenské představy mužství si nevědomě zvnitřníme natolik, že je bereme automaticky za součást sebe sama, za svou vnitřní podstatu.

Feministické demokratizační apely směřované na reformy institucí, jako je rodina (viz debata o koncepci rodinné politiky), škola (viz debata o sexuální výchově), pracovní trh (viz debata o nerovném odměňování) nebo politika (viz debata o kvótách) díky tomu chápeme jako osobní útok.

Asi nejsmutnější je, když jako osobní útok chápeme snahu o prevenci a potírání násilí páchaného na ženách, jak to v poslední době dokumentuje česká debata o hnutí MeToo a ratifikaci Istanbulské úmluvy. Vrcholu pokrytectví dosáhneme, pokud tento opovrženíhodný postoj prezentujeme jako výraz ctnosti a osobní statečnosti, jak nám to předvedl katolický Kněz Petr Piťha 28. září v katedrále sv. Víta při kázání kázání právě proti ratifikaci Istanbulské úmluvy.

Proč zrovna ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci násilí na ženách a domácího násilí, takzvané Istanbulské úmluvy, budí takový odpor? Vždyť v jiných případech i její odpůrci uznávají, že násilí je neospravedlnitelné. Odpůrcům Istanbulské úmluvy vadí její nový přínos. Text úmluvy analyzuje příčiny násilí na ženách nezvykle podloženě, odvážně a poctivě:

1. násilí vůči ženám jakožto násilí genderově podmíněné má strukturální povahu a toto násilí je jedním z klíčových společenských mechanismů, jež ženám vnucují podřízené postavení vůči mužům;
2. násilí vůči ženám je projevem historicky nerovného poměru síly mezi muži a ženami, jenž vedl k nadřazenosti mužů a diskriminaci žen a bránil ženám v plném rozvoji;
3. uplatnění a zajištění rovnoprávnosti mezi muži a ženami de iure i de facto představuje klíčový element prevence násilí vůči ženám.

Je-li maskulinita vnímána jako něco hodnotnějšího než feminita, máme tendenci chápat disciplinaci, symbolické násilí a fyzické násilí uplatňované na ženy jako normální. Máme například tendenci obviňovat oběti znásilnění, že si za to mohou samy, protože se příliš vyzývavě oblékly.

Ratifikovat istanbulskou úmluvy by znamenalo začít se seriózněji věnovat problému genderové nerovnosti jako takové, neboť stále platí, že pokud se u nás narodíte jako žena, máte těžší pozici než muž. Výše mzdy, postup v kariéře, působení v politice, pojetí těla v médiích a reklamě, domácí násilí, sexuální obtěžování, to jsou příklady fenoménů nepřípustně nepříznivých pro ženy.

Úmluva též explicitně nastoluje otázku mužské odpovědnosti. V Petru Piťhovi tento požadavek může evokovat konec světa, ale to jen potvrzuje, že jeho svět je primárně patriarchálním světem. Založili jsme iniciativu Genderman s cílem vytvořit komunitu poskytující bezpečné prostředí pro rozvoj mužské sebereflexe.

Gendermani mají v Česku široký prostor pro svou realizaci, neboť specifická mužská odpovědnost za genderovou nerovnost existuje a lze ji pojmenovat například takto:

• Sexistické chování mužů a obtěžování žen je velmi často chování určené jiným mužům, a dokazují tak svým „bratrům“ svou maskulinitu. Jedním pramenem sexismu je mužský strach, že budu jiným mužem označen za nedostatečně mužného.
• Pro patriarchát jsou představy o mužství tím hlavním primárním zdrojem, od kterého se odvíjí mnohé další. Schopnost kritické reflexe mužství je základním předpokladem genderové rovnosti.
• Klíčová výzva pro muže je sebereflexe. Nikdo jiný se za konkrétního muže nemůže nahlédnout v zrcadle. Muži to musí učinit sami.
• Na klíčových místech v důležitých institucích sedí muži. Vlivní muži mohou začít měnit věci rychle k lepšímu. Muži ve státní správě jsou placeni z daní, které odvádějí také ženy, mimo jiné za to, aby rovnost žen a mužů zajistili.
• Hlasy mužů jsou v patriarchální společnosti více slyšet než hlasy žen a jsou mnohem více brány jako odůvodněné a nestranné. Muži mají využít tuto svou výhodu k zajištění férových podmínek.
• Profeministický hlas mužů ve společnosti je důležitý také proto, že muži berou mlčení mužů jako souhlas. Pokud muži mlčí k násilí mužů na ženách, k sexuálnímu obtěžování a k sexismu, násilníci a sexisté si to vykládají jako souhlas.
• Protože s mužstvím je v patriarchální společnosti svázán nárok na nadvládu, nestačí, když muž mlčí, pokud chce být demokrat. Minimem je aktivní distancování se.
• Český muž veřejnou podporou progresivních opatření podporujících rovnost žen a mužů (například kvóty) neriskuje tolik jako žena. Argumenty a postoje muže není tak jednoduché shodit na základě jeho vizáže nebo odkazem na hysterii.
• „Pravé“ mužství je cosi jako exkluzivní klub, do kterého nemají mnozí muži přístup. Pokud muž s vlivem a přístupem do klubu svou podporou genderové rovnosti dobrovolně z klubu dobrovolně vystoupí, ztrácí klub svoji exkluzivitu.

Nominujte ho! Smyslem soutěže Genderman roku je ukázat, že i v České republice existují muži, kteří se zasazují za rovnost žen a mužů, že existují muži schopní sebereflexe. Soutěž organizuje Otevřená společnost, o.p.s., ve spolupráci OSN ČR a navazuje na globální kampaň He For She. Cílem je tyto muže zviditelnit a propojit. Počin konkrétního muže lze nominovat prostřednictvím webového formuláře.