„Žluté vesty“ (gilets jaunes) již třetím týdnem a se stále větší intenzitou hýbou francouzskou společností i politikou. Po sobotních masových protestech, které měly na některých místech násilný charakter, a pokračujících aktech občanské nespokojenosti v různých částech Francie, se vláda podle všeho chystá výraznějším způsobem reagovat.

V neděli svolal Emmanuel Macron krizové zasedání kabinetu, o den později pak na jeho žádost zahájil premiér Edouard Philippe sérii desítek schůzek s ministry, poslanci a představiteli opozičních stran. Philippe se měl v úterý sejít také s některými představiteli hnutí žlutých vest, vybraní reprezentanti protestního hnutí však setkání nakonec z údajně „bezpečnostních důvodů“ zrušili.

Podle slov některých vládních představitelů by měl premiér v příštích dnech přijít se zásadním gestem vůči demonstrantům, jejichž aktivity od poloviny listopadu ochromily dopravu a nyní i další aspekty každodenního života po celé Francii a o sobotách se již třikrát se stále živelnější silou projevily v hlavním městě Paříži.

Jen tento víkend v jejím centru demonstrovalo na 170 tisíc lidí s hesly často požadujícími Macronovu rezignaci, kde vedle převážně pokojných protestů došlo i na nejhorší případy vandalismu za posledních deset let. V pondělí na jiných místech ve Francii pokračovaly blokády dálnic a skladů pohonných hmot, výuku nově bojkotovali studenti ze zhruba stovky středních škol a stávkovali řidiči sanitek.

Počátky

Protestní hnutí nazvané podle pro automobilisty povinných reflexních vest vzniklo především jako reakce na rychle rostoucí ceny pohonných hmot, které by měly od prvního ledna ještě poskočit v souvislosti se schváleným zvýšením uhlíkové daně, daně z benzinu a především motorové nafty. Tyto daně by se přitom měly v dalších letech dále navyšovat v rámci úsilí snížit emise oxidu uhličitého a podpořit přechod na obnovitelné zdroje.

Již v květnu podepsaly statisíce lidí proti těmto opatřením petici, první velké demonstrace svolané po sociálních sítích však vypukly teprve v sobotu 17. listopadu, kdy se bezmála tři sta tisíc lidí na zhruba dvou tisících místech po celé Francii zapojilo do zablokování významných silničních spojů.

Od té chvíle se blokády na různých místech opakují, přičemž s největší silou propukají právě každou sobotu, kdy zároveň nejčastěji docházelo k násilným střetům s policií a k projevům vandalismu nejen v Paříži, ale i v dalších větších městech. Na protestních shromážděních kromě zrušení plánovaného zvyšování daní mezitím stále častěji zaznívají nové požadavky, například volání po širší revizi daňového systému, zvýšení minimální mzdy, zrušení daňových výhod pro bohaté nebo přímo rezignace prezidenta Macrona.

Sociální podtext

Vzhledem k tomu, že žluté vesty nemají žádnou oficiální strukturu a jednotlivé akce vznikají živelně a paralelně na sobě, není dosud možné mluvit o jasně formulovaných cílech. Do protestního hnutí nejsou organizačně zapojeny žádné z velkých odborových svazů nebo opozičních politických stran, přestože jej někteří jejich představitelé v posledních týdnech verbálně podporovali.

Pozorovatelé obvykle protesty charakterizují jako protisystémové a z prohlášení demonstrantů vyplývá, že sjednocují podstatnou část společnosti nespokojenou se zvyšující se mírou sociálních nerovností ve Francii. Nezaměstnanost je dlouhodobě vysoká, skoro devět milionů Francouzů žije pod hranicí chudoby a dvě třetiny z nich si musí vystačit pouze s životním minimem ve výši 500 euro.

I mnozí zaměstnanci mají vzhledem k rychle rostoucím životním nákladům potíže vyjít se svým měsíčním příjmem — vedle pohonných hmot se letos významně zvyšovaly ceny některých základních potravin, energií nebo bydlení. Systémová nezaměstnanost a chudoba v kombinaci s vyššími životními náklady nejvíce zasahují osoby žijící v menších městech, na vesnicích a v periferních oblastech vůbec.

Ne náhodou protesty žlutých vest s obzvláštní silou propukly třeba na ostrově Reúnion, kde je nezaměstnanost oproti celé Francii více než dvojnásobná (23 procent) a kvalita veřejné dopravy se v posledních letech opakovaně zhoršovala. Obyvatele žijící mimo centra velkých měst zvláště bolestivě zasahuje i zmíněné zvýšení daní z pohonných hmot — jsou totiž ve svém každodenním životě mnohem závislejší na užívání osobního automobilu.

Politické návrhy

Přesvědčivá většina Francouzů — podle různých průzkumů kolem 70 % — vyjadřuje žlutým vestám podporu a naopak odpor vůči prezidentu Macronovi, jehož obliba se propadla na nejnižší úroveň od zvolení. Emmanuel Macron je stále častěji vnímán jako „prezident bohatých“, který sice zvyšování daní z energií a pohonných hmot zaštiťuje bojem proti změnám klimatu, zároveň ale prosadil daňové úlevy pro velké společnosti a osoby s nejvyššími příjmy.

Z toho se pokouší těžit opozice včetně Marine Le Penové, která kritizuje Macronovo údajné „pohrdání obyčejnými lidmi“ a volá rovnoj po rozpuštění francouzské sněmovny a vyhlášení předčasných voleb. Šéf pravicových Republikánů Laurent Wauquiez pro změnu navrhuje vypsání referenda týkajícího se Macronem představené ekologické transformace francouzské ekonomiky.

Pravděpodobnější variantou je ale v tuto chvíli dočasné zmrazení nebo zpětné zrušení již schváleného zvýšení daní z pohonných hmot, po kterém volá i část poslanců Macronovy vlastní strany a vláda by je mohla oznámit již tento týden. Sám prezident ještě v sobotu takové řešení odmítal, ke změně názoru jej však kromě zvyšujícího se tlaku demonstrantů mohou přimět také blížící se volby do Evropského parlamentu.