Změny ve francouzském školství se netýkají jen zákazu mobilů

Stanislav Štech

Francouzské školství prochází v posledním roce výraznými změnami. Těch hlavních je pět a vycházejí z vyhodnocení slabých stránek dosavadního fungování. Přes všechnu kritiku se dá, že cílí na to základní: kvalitu a rovnost ve vzdělávání.

Podobně jako je konec školního roku spojen s obligátní kritikou známek a školního hodnocení vůbec, je i každý začátek školního roku příležitostí pro zásadní sdělení politiků, mediálních hvězd, občas i pedagogů a angažovanějších rodičů na adresu školního vzdělávání.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Od těch našich se dozvídáme především to, že naše školství je zoufale podfinancované (to je doloženo důkazy), že se musí konečně reformovat (to se děje již 25 let a pořád toho prý není dost) a že mu hlavně chybí vize (zatím nikdo nenaznačil, co tím myslí).

Začátek letošního školního roku jsem prožil ve Francii. Možná stojí za to porovnat, s jakými změnami počítá francouzské školství. Již samo označení začátku roku je pozoruhodné — Francouzi hovoří o „návratu“ (la rentrée). To dává novému školnímu roku trochu jiný význam. Připomíná to cykličnost, opakování, a tím i jistou neměnnost základní společenské funkce školy.

Francouzské školství je jako vzdělávací systémy všech rozvinutých zemí také pod tlakem velmi různě fundované kritiky. O vizi, strategii či jiných vznešených koncepcích totiž nikde ani slovo. Pět hlavních změn lze označit jako reakce na vyhodnocení slabých stránek dosavadního fungování.

Jedním z opatření je půlení prvních tříd v sociálně znevýhodněných lokalitách. Maximální počet žáků ve třídě bude dvanáct. Foto France24

Z oněch pěti změn se v médiích diskutuje především o zákonném zákazu mobilů v základní škole (s výjimkou využívání mobilů, tabletů či smartphonů k pedagogickým účelům nebo u dětí se SVP). Psychologicky jde o velmi významný krok: od samých počátků školy znamenalo být žákem odstřihnout se na dobu pobytu ve škole od vnějšího každodenního a „rušivého“ světa (scholé). A absence mobilů ve škole je aspoň malým krůčkem v tomto směru a velkým symbolickým připomenutím toho, co je scholé, v níž je třeba maximálního soustředění na poznávací práci.

Další dvě změny jsou organizačně technické, leč pedagogicky významné. První se týká přímo školy, druhá mimoškolního života. Jde jednak o známý slib Macronovy administrativy půlit první třídy v sociálně a ekonomicky znevýhodněných oblastech. Maximální počet prvňáků ve třídě by tak měl být dvanáct. Vloni se to týkalo 60 tisíc, letos 190 tisíc a příští rok již 300 tisíc žáků.

I přes prostorové problémy v některých školách se podle pedagogů ukazují jednoznačně pozitivní výsledky u žáků. Stížnosti na nepřipravenost prostor a nedostatek učitelů jsem nezaznamenal — je to dobrá věc, takže se vše během roku, dvou zvládne.

Druhým opatřením je takzvaný Plán na středu. Ve Francii má školní týden místo obvyklých 4,5 dní v týdnu nově jen čtyři vyučovací dny a právě celá středa má být věnována volitelnému vzdělávání, kulturním nebo sportovním aktivitám. Vláda zdvojnásobila svůj příspěvek na tyto mimoškolní í vzdělávací aktivity, aby je spolu s prostředky regionu a obce bylo možné zajistit všem žákům. Méně žáků na učitele a starost o ně nejen po dobu výuky je také svého druhu připomenutím důležitých podmínek účinné výchovy.

Poslední dvě změny jsou čistě pedagogické. První pod heslem „návrat základního učiva do vzdělávacích programů“ připomíná známé americké hnutí z doby před 25 lety Back to Basics. V praxi to pro školáky na prvním stupni v mateřském jazyce znamená například každý den diktát a celkově zvýšenou orientaci na gramatiku a v matematice třeba důkladné procvičování čtyř základních operátorů.

Druhou výraznou pedagogickou změnu představuje častější hodnocení žáků, a to zejména formou testů: v prvním ročníku v září a v únoru, ve druhém pak v září; šesťáci pak budou takto hodnoceni v říjnu atd.

Cílem těchto bilančních hodnocení je „předjímat vzdělávací potřeby“ žáků a přizpůsobit jim výuku. Výsledky budou sice oznámeny i rodičům, nicméně jde hlavně a jen o včasné zjištění silných a slabých stránek žáka. Důraz na funkci zpětné vazby testového hodnocení pro žáka je kupříkladu znát z faktu, že testování v prvním ročníku SŠ je anonymní a výsledek patří jen studentovi.

Tahle připomenutí, ba přímo návraty (základní učivo a důsledné hodnocení vzhledem k jasným standardům) se vymykají našemu reformistickému diskursu o katastrofickém zaostávání našich žáků v „kompetencích pro budoucnost“ a absentující supervizi. Přes všechnu kritiku, která se na francouzské školství také snáší, se zdá, že dvě základní hodnoty — kvalita vzdělání a současně aspoň trochu rovnost šancí — nejsou zcela zapomenuty.

    Diskuse
    IH
    September 6, 2018 v 18.56
    Francouzský příklad
    Když jsem se v DR poprvé dočetl o změně v přístupu k užívání mobilů na francouzských školách, vnímal jsem to hned jako pozitivní signál. Nakonec jsem se však v tomto smyslu, proti názoru autora textu, k té jednotlivině nevyjádřil. Nyní však konstatuji, že komplexnější reforma, jak nám ji představil Stanislav Štech, je podle mne vskutku v souladu s potřebou a je vhodnou reakcí na příliš účelové (praktické) chápání role školství i na jeho již hodně zřejmé nedostatky. Snad také vhodnou odpovědí na přehnaný relativismus v "učebním procesu" (který se tu těšil v diskusích pod články se školskou problematikou nemalé podpoře).
    JK
    September 8, 2018 v 9.21
    Škola jako konzerva?
    Možná by nebylo špatné, pokud by pan Štěch přesněji charakterizoval slaměného panáka "českých reformistů".

    Představa školy jako "izolovaného světa ve slonovinové věži, který nesmí být narušován vnějším světem" je jistě pozoruhodná a k diskuzi. Nicméně se zdá, že taková současná škola už je a má to konkrétní výsledky, jako že například 50% středoškoláků nerozezná reklamu od zprávy.

    https://zpravy.aktualne.cz/domaci/polovina-stredoskolaku-nepozna-rozdil-mezi-reklamou-a-zpravo/r~33db493eb1f511e895620cc47ab5f122/

    Můžeme to samozřejmě brát jako důkaz kvality současné české školy, která se "rušivým světem" nezabývá. Možná by bylo dobré rozvinout psychologické hledisko, ze kterého "maximální soustředění na poznávací práci" (v českých školách se v drtivé převaze jedná o nárazové memorování absurdního obsahu učebnic) mimo "rušivý svět" rozvíjí žáky pro 21. století.

    A ke konceptu "Back to Basics" - opravdu si myslíme, že klíčové pro dnešní žáky je narýsovat okraje a škrábat perem do sešitu? Nebylo by pro ně náhodou vhodnější naučit se pracovat s textovými editory, které dnes už na základě neuronových sítí precizně opravují gramatiku? Já neříkám, že se nemá učit gramatika, ale je opravdu otázka, na co klást důraz.

    A ono "procvičování operátorů" zřejmě znamená mechanické drilování se postupů na řešení určitých typů příkladů. Nadrilovat se postup (a okamžitě jej zapomenout) je samozřejmě určitá dovednost, ale opět - je to to nejdůležitější?

    Nejsem si jistý, jestli mají žáci chodit do muzea antikvární vzdělanosti (podle mě dost sporné), přičemž doma okamžitě (nepřipraveni a bezbrani, protože ve škole dělali okraje) vběhnou do digitální džungle sociálních sítí.

    Když už akcentovat psychologická východiska, doporučuji nejnovější výzkumy, které analyzují lidský mozek a paměť a dospívají k závěrům, že lidský mozek není "skladná počítačová paměť", kam by se daly uložit znalosti. Pamatujeme si jenom to, co aktivně používáme. Individuální znalost je z velké části chiméra, daleko více opíráme se o kolektivní inteligenci lidstva atd. atd (viz The Knowledge Illusion: Why We Never Think Alone)‎

    Představa, že zákaz mobilů navrátí "starou dobrou vzdělanost" je podle mého názoru konzervativní halucinací.
    PK
    September 8, 2018 v 9.50
    Pan Karen sice ubezpečuje,
    že neříká, že se nemá učit gramatika, ale přitom to říká …

    Čili gramatiku ne (neboť máme automatické opravovače), fakta ne (neboť máme Google), a počítat jistě taky ne (máme přece kalkulačky).

    Takže co vlastně? Že reklama není zpráva? Jistě, ve vyšším ročníku je mediální výchova důležitá, a stála by za mnohem delší diskusi.

    Ale jako obsah 8 nebo 9leté školní docházky je to přece jenom trochu málo.
    IH
    September 8, 2018 v 10.21
    Bylo by samozřejmě záhodno, aby středoškoláci reklamu od zprávy bezpečně poznali. Mám však obavu, že "závody ve zbrojení" by to nezastavilo, reklamy by se jen zase více připodobnily zprávám. Spíš než učit na školách o reklamě pomůže nastavit jí přísná pravidla. Zdatný kantor by samozřejmě mohl preventivně občas něco o "navoněné zdechlině" utrousit.
    JK
    September 8, 2018 v 10.37
    Co učit
    Je to složitější. Co se týká gramatiky, já osobně jsem přesvědčen (přestože se nejedná o můj obor), že onen strukturálně-lingvistický analytický přístup aplikovaný v české škole je absurdní. Za prvé nechápu, proč máme dělat z žáků malé lingvisty a za druhé si opravdu nejsem jistý, že na základě namemorovaných pojmů strukturální lingvistiky (větný člen, druh, vedlejší věty) někdo dokáže napsat větu gramaticky správně.

    Nicméně učit gramatiku "izolovaně do sešitu" bez ohledu na existenci textového editoru automaticky opravující pravopis je podle mě anarchronismus.

    Neříkám neučit fakta, říkám nebiflovat izolované informace (žáci se na základce učí, že labutě patří mezi vrubozubé - proč proboha?). Oni to stejně zapomenou, lidský mozek takto objektivně funguje. I kdybychom si stokrát mysleli, že znalost vrubozubých je nejdůležitější pro chaotickou digitální budoucnost, zcela prakticky a pragmaticky musíme pochopit, že to nemá smysl.

    Ostatně jakým způsobem se dá "naučit fakt" je také zajímavá otázka.

    Já netvrdím, že by se celou základku měla řešit reklama vs zpráva. Na druhou stranu si myslím, že je třeba definovat, co je pro současné děti důležité a to učit. A také si myslím, že pokud jim sebereme mobily a zavřeme je do sklepních tříd, tak to jejich vzdělávání rozhodně nepomůže.
    HZ
    September 8, 2018 v 11.26
    Odstřihnutím žáka od vnějších vlivů
    se tuším rozumí nerušené soustředění na vyučování v době od do, nikoli odstřihnutí od možnosti porozumět mimoškolním reáliím. Tudíž s tím, co podle mne sleduje zákaz mobilování ve škole, nemá neschopnost žáků rozeznat zprávu od reklamy vůbec žádnou souvislost.
    IH
    September 8, 2018 v 11.28
    In margine
    Neříkám, že přes to "nejede vlak", ale žáci by se vskutku měli na základce dozvědět, že labuť patří mezi vrubozobé, holub mezi měkkozobé, bažant mezi hrabavé a havran, ač kráká, mezi pěvce.
    Kde a kdy by se to měli taky dozvědět? Až uslyší od babičky: "Co na mě koukáš jako vejr? Teda jako sova?"
    JP
    September 8, 2018 v 13.36
    Čemu vyučovat?
    Musím sebekriticky přiznat, že ta informace že "labuť patří mezi vrubozubé" je pro mě zcela nová a vzrušující. ;-)

    Osobně jsem tady ale trochu na rozpacích. Na jedné straně musím přisvědčit panu Karenovi: nemohu stoprocentně vyloučit že jsem tu znalost o "vrubozubých" kdysi dávno prostřednictvím školní výuky dostal sdělenu, ale mezitím se naprosto vykouřila. Ta námaha (a ztracený čas) s jejím zapamatováním byla tedy skutečně vynaložená naprosto zbytečně.

    Na straně druhé - i když člověk z toho mechanicky memorovaného většinu zapomene, tak přece jenom alespoň určitá základní kostra v paměti zůstane. A tak jedině díky tomu tehdejšímu školnímu "drilu" dnes vím alespoň tolik, že existuje nějaký rozdíl mezi sudo- a lichokopytníky. A především, právě díky tomu uchovanému základnímu znalostnímu vzorci si i dnes dokážu učinit určitou představu o tom, co to asi znamená, když se řekne "labuť je vrubozubá".

    Takže jak řečeno, jsem tu trochu na rozpacích, a nechtěl bych se zcela jednoznačně a apodikticky přiklánět na jednu jedinou stranu.

    Ovšem - a to souvisí i s tou konkrétní záležitostí schopnosti rozlišování mezi reklamou a zprávou - naprostým základem školní výuky by v prvé řadě mělo být zvyšování inteligence. Kdo se naučil inteligenci - ten už bude sám schopen rozlišovat pravé od falešného. A to nejen v oblasti reklamy ryze komerční.

    September 8, 2018 v 13.53
    To já si zas pamatuji, že labutě, kachny a husy patří mezi vrubozobé. Díky škole. Dávám přednost tomu mít ve věcech a jevech systém, nikoliv chaos.
    September 8, 2018 v 15.19
    Kdyby pan Karen nepohrdal znalostí faktů,
    nepsal by třeba:
    "Nedělal jsem žádnou hloubkovou analýzu, ale člověk nalistuje stránku v učebnici pro ZŠ a dozví se, že Jindřích Ptáčník (saský vévoda a východofrancký král) byl ve skutečnosti "německý panovník" (přičemž Německo vzniklo až v 19. století)."

    „ve skutečnosti“ se výraz Německo či německý pro děje ranného a vrcholného středověku v historiografii používá běžně, například v skvělé sérii knih „Evropa středověku“, která vyšla v překladu, používal se i tehdy, ovšemže v jiném významu než pro moderní německý stát. Tu větu v učebnici asi nějaký historik psal.

    Je nesmysl tvrdit, že lidé nejsou schopni si něco dlouhodobě pamatovat, naopak kapacita lidské paměti je ohromující. Kdo k sobě žádné znalosti nepustí, je odsouzen k tomu, aby se pohyboval v okruhu několika výkladových klišé, jako pan Karen.

    Francouzské školství má jinou tradici než naše, je ovšem dobře si připustit, že celá plejáda francouzských intelektuálů je produktem elitních francouzských škol, které lenosti vstříc nevycházely. Například Sartre, Foucault, Jarry, Deleuze, Rohmer, Maritain, Maupassant chodili do stejného lycea, také Emmanuel Macron.

    Foucault třeba vychází z obrovského korpusu znalostí, ne pouze z několika formulek. Celý svůj život se velmi konformně pohyboval v okruhu elitného školství jako student i učitel, poctivě plnil všechny jeho nesmírně náročné rituály.

    Ta tradice jistě naráží na své elitářské meze, ale nelze se divit, že se Francouzům se nechce ji opustit ve prospěch toho, aby si děti ve škole hrály s mobily.
    + Další komentáře