Podobně jako je konec školního roku spojen s obligátní kritikou známek a školního hodnocení vůbec, je i každý začátek školního roku příležitostí pro zásadní sdělení politiků, mediálních hvězd, občas i pedagogů a angažovanějších rodičů na adresu školního vzdělávání.

Od těch našich se dozvídáme především to, že naše školství je zoufale podfinancované (to je doloženo důkazy), že se musí konečně reformovat (to se děje již 25 let a pořád toho prý není dost) a že mu hlavně chybí vize (zatím nikdo nenaznačil, co tím myslí).

Začátek letošního školního roku jsem prožil ve Francii. Možná stojí za to porovnat, s jakými změnami počítá francouzské školství. Již samo označení začátku roku je pozoruhodné — Francouzi hovoří o „návratu“ (la rentrée). To dává novému školnímu roku trochu jiný význam. Připomíná to cykličnost, opakování, a tím i jistou neměnnost základní společenské funkce školy.

Francouzské školství je jako vzdělávací systémy všech rozvinutých zemí také pod tlakem velmi různě fundované kritiky. O vizi, strategii či jiných vznešených koncepcích totiž nikde ani slovo. Pět hlavních změn lze označit jako reakce na vyhodnocení slabých stránek dosavadního fungování.

↗

Jedním z opatření je půlení prvních tříd v sociálně znevýhodněných lokalitách. Maximální počet žáků ve třídě bude dvanáct. Foto France24

Z oněch pěti změn se v médiích diskutuje především o zákonném zákazu mobilů v základní škole (s výjimkou využívání mobilů, tabletů či smartphonů k pedagogickým účelům nebo u dětí se SVP). Psychologicky jde o velmi významný krok: od samých počátků školy znamenalo být žákem odstřihnout se na dobu pobytu ve škole od vnějšího každodenního a „rušivého“ světa (scholé). A absence mobilů ve škole je aspoň malým krůčkem v tomto směru a velkým symbolickým připomenutím toho, co je scholé, v níž je třeba maximálního soustředění na poznávací práci.

Další dvě změny jsou organizačně technické, leč pedagogicky významné. První se týká přímo školy, druhá mimoškolního života. Jde jednak o známý slib Macronovy administrativy půlit první třídy v sociálně a ekonomicky znevýhodněných oblastech. Maximální počet prvňáků ve třídě by tak měl být dvanáct. Vloni se to týkalo 60 tisíc, letos 190 tisíc a příští rok již 300 tisíc žáků.

I přes prostorové problémy v některých školách se podle pedagogů ukazují jednoznačně pozitivní výsledky u žáků. Stížnosti na nepřipravenost prostor a nedostatek učitelů jsem nezaznamenal — je to dobrá věc, takže se vše během roku, dvou zvládne.

Druhým opatřením je takzvaný Plán na středu. Ve Francii má školní týden místo obvyklých 4,5 dní v týdnu nově jen čtyři vyučovací dny a právě celá středa má být věnována volitelnému vzdělávání, kulturním nebo sportovním aktivitám. Vláda zdvojnásobila svůj příspěvek na tyto mimoškolní í vzdělávací aktivity, aby je spolu s prostředky regionu a obce bylo možné zajistit všem žákům. Méně žáků na učitele a starost o ně nejen po dobu výuky je také svého druhu připomenutím důležitých podmínek účinné výchovy.

Poslední dvě změny jsou čistě pedagogické. První pod heslem „návrat základního učiva do vzdělávacích programů“ připomíná známé americké hnutí z doby před 25 lety Back to Basics. V praxi to pro školáky na prvním stupni v mateřském jazyce znamená například každý den diktát a celkově zvýšenou orientaci na gramatiku a v matematice třeba důkladné procvičování čtyř základních operátorů.

Druhou výraznou pedagogickou změnu představuje častější hodnocení žáků, a to zejména formou testů: v prvním ročníku v září a v únoru, ve druhém pak v září; šesťáci pak budou takto hodnoceni v říjnu atd.

Cílem těchto bilančních hodnocení je „předjímat vzdělávací potřeby“ žáků a přizpůsobit jim výuku. Výsledky budou sice oznámeny i rodičům, nicméně jde hlavně a jen o včasné zjištění silných a slabých stránek žáka. Důraz na funkci zpětné vazby testového hodnocení pro žáka je kupříkladu znát z faktu, že testování v prvním ročníku SŠ je anonymní a výsledek patří jen studentovi.

Tahle připomenutí, ba přímo návraty (základní učivo a důsledné hodnocení vzhledem k jasným standardům) se vymykají našemu reformistickému diskursu o katastrofickém zaostávání našich žáků v „kompetencích pro budoucnost“ a absentující supervizi. Přes všechnu kritiku, která se na francouzské školství také snáší, se zdá, že dvě základní hodnoty — kvalita vzdělání a současně aspoň trochu rovnost šancí — nejsou zcela zapomenuty.