Mediální výchova je dlouhodobě probíraným problémem již od svého zavedení na českých školách v září 2007. Přestože u nás existuje více než deset let, učitelé stále tápou, jakým způsobem ji vyučovat a kdy. Nedávno zveřejnila agentura MEDIAN ve spolupráci s Člověkem v tísni výsledky reprezentativního dotazníkového šetření, které provedla mezi vyučujícími mediální výchovy, aby zjistila, jak o ní učitelé v současnosti uvažují.

Tři čtvrtiny z dotázaných potvrdily, že ji považují za důležitou. Co má být cílem takovéto výuky, v tom už se však rozcházejí. Rozvoj kritického myšlení uvádí více než třetina z nich, zhruba šestina vyučujících upřednostňuje orientaci v médiích a stejně velká skupina pak posílení schopnosti žáků vyhledávat a třídit informace.

V nejisté době

Zarážející je, že slabá polovina v dotazníku uvedla, že pravidelně nebo občas sleduje „alternativní média“ typu Aeronetu nebo Parlamentních listů, lépe řečeno dezinformační weby. Za důvěryhodné je přitom považuje čtvrtina zúčastněných. To nejsou zrovna nepatrná čísla.

Za zneklidňující to lze považovat zejména v době, kdy důvěra v seriózní média stále klesá a množí se (u nás zatím pouze) rétorické útoky na novináře — naposledy z úst prezidenta Zemana v jeho čtvrtečním inauguračním projevu. Kromě vydavatelství Economia vlastněného Zdeňkem Bakalou a vydávajícího například Hospodářské noviny nebo týdeník Respekt zmiňoval zvláště Českou televizi. A že právě ona je jako médium veřejné služby v ohrožení snahami o narušení její nezávislosti společně s Českým rozhlasem, potažmo s Českou tiskovou kanceláří, se shodují mediální experti už delší dobu.