Anketa: Potřebujeme lepší mediální výchovu?
Jan KulišPotřebujeme lepší mediální výchovu na českých školách? Co by ideálně měla studentům přinášet a co je jejím nejdůležitějším úkolem? Tyto otázky jsme položili pěti odborníkům v oblasti vzdělávání.
Mediální výchova je tématem, se kterým si nakonec nikdo neví příliš rady. Zvláště v debatě ohledně lživých a manipulativních zpráv produkovaných servery typu Parlamentních listů, amerického Breitbartu či kremelského Sputniku se ale ukazuje její nepopiratelný význam pro společnost. Jako na faktor, který by měl posilovat kritické myšlení při čtení na sociálních sítích a webových serverech, na ni poukázal před týdnem i Andreas Schleicher, ředitel pro vzdělávání v OECD.
I přesto ji české školy vyučují nedostatečně, jak ukazuje průzkum pro Člověka v tísni. Z něho vyplývá, že za celou dobu studia projde deseti vyučovacími hodinami mediální výchovy jen čtyřiapadesát procent středoškoláků ze škol zapojených ve výzkumu. Na šesti procentech z těchto škol se však nevyučuje vůbec. Zeptali jsme se proto odborníků a osob zainteresovaných v tématu na jejich názor na mediální výchovu v České republice, její stav a důležitost v současné době.
Michal Kaderka, učitel mediální výchovy na Gymnáziu Na Zatlance a spolupracovník EDUin
Současný koncept mediální výchovy je více než deset let starý. Pokud chceme, aby děti a dospělí uměli rozlišit fake news či hoaxy, musíme posilovat informační gramotnost a kritické myšlení. Děti a studenti nečerpají novinky z médií, ale ze sociálních sítí. Ke zprávě se tak často váže ovlivňující text v postu a další sdělení v komentářích. Konzument zpravodajství se tak může setkat i s hate speech či urážením, které může vygradovat v kyberšikanu.
Mediální výchova se tak stává součástí mnohem širšího ekosystému, kam vedle samotného ověření zprávy patří i dovednost využívat digitální technologie, vytvářet multimediální obsah, ochrana soukromí v online prostředí, právní vědomí o nakládání se staženým obsahem a podobně. V neposlední řádě je důležitá i lepší jazyková vybavenost, bez které nelze zprávy ověřovat přímo ze zdrojů. Pokud informační (mediální) gramotnosti nebudeme věnovat pozornost, dočkáme se dlouhodobého narušení soužití mezi jednotlivými názorovými skupinami obyvatelstva.
Kamila Zlatušková, proděkanka FAMU a producentka pořadu Pirátské vysílání — pořadu o mediálním vzdělávání na ČT :D
Lepší mediální výchovou na českých školách rozhodně potřebujeme. Ale poučovat o masmédiích puberťáky je podle mého názoru to samé, jako jim vysvětlovat, že děti nenosí čáp. Je to zkrátka pozdě. Mediální výchova je navíc velice rozsáhlý pojem, pod který se schová jak základy bezpečného chování na internetu, tak podprahové vjemy, reklamní strategie a finty, počítačové hry nebo facebookové algoritmy, hoaxy či fake news. A to vše by mělo být součástí základního vzdělávání, nejlépe už od prvního stupně.
A právě tady je základní kámen úrazu. Cílem tohoto "mediálního vzdělávání" by všeobecně mělo být, aby se člověk nenechal mediálně manipulovat.
Jak ale takovouto rezistenci vůči manipulaci vypěstovat ve společnosti, která je svým nejvlastnějším materiálním základem z a l o ž e n a na manipulaci - totiž na manipulaci reklamně-tržní? Kdy celý ekonomický systém je založen právě na tom, co nejefektivněji zmanipulovat mysl potenciálních zákazníků, aby si pořídili to či ono - mnohdy zcela nepotřebné - zboží?
Ty snahy ze strany státu "mediálně vychovat" mladou generaci jsou tedy vposledku naprosto schizofrenní: ten samý stát který na jedné straně proti manipulaci lidské mysli bojuje, na straně druhé tu samou manipulaci legalizuje, a dokonce podporuje!