Podobně jako mnoho dalších, také já jsem měl v posledních týdnech velmi neklidné spaní. Jakožto novinář jsem si kladl palčivé otázky: nejen o roli médií v současné situaci, ale o celkové změně, která mediální svět čeká, pokud se chce popasovat s vládou, která věří „alternativním faktům“ a tyje ze lží, včetně lží o nadřazenosti bílé rasy.

Já osobně se těším té velké výhodě, že pracuji ve veřejnoprávním médiu, jehož úkolem je sloužit posluchačům, a nikoli korporacím nebo kultu internetového klikání.

Během současného přehodnocování role novinářů se téma „objektivity“ jeví jako jedno z nejvíce ožehavých. Jedni tvrdí, že pokud opustíme pozici novinářské neutrality, necháme tak zvítězit tábor takzvané post-pravdy.

Vyzvat mocné k odpovědnosti

Moje námitka je taková: naše myšlení — a myšlení našich posluchačů a čtenářů — je dostatečně solidní, aby pojalo skutečnost, že novináři mohou zaujímat konkrétní úhel pohledu a zároveň mluvit pravdu. Takové rozlišení je zásadní především dnes, protože budeme muset znovu určit, co vlastně znamená novinářská služba veřejnosti.

Několik myšlenek o objektivitě v naší politické situaci: