Proč jsem nikdy nemlčel o kapitalismu

Petr Bittner

Kapitalismus si s médii nebere servítky. Proto potřebujeme média, která si neberou servítky s ním.

Pokud se potvrdí obávaný trend, že obměnou kompletní redakce ztratí časopis Nový Prostor svoje kritické ostří, vstupuje česká novinařina „před hranicí hlavního proudu“ do nové fáze. Ta bude zřejmě chudší o jednu podstatnou sílu, která i díky osobitému podílu stovek prodejců a prodejkyň ze sociálního dna dávala kolemjdoucím z ruky do ruky pravdivá slova o kaňkách na současném kapitalismu.

Bez téhle síly je o to zásadnější podporovat přeživší kritická média v jejich úsilí, v němž kvůli neutěšeným finančním podmínkám profesionalita vždy bezprostředně hraničí s angažovaností. Muži a ženy v těchto redakcích zastávají za podprůměrnou mzdu práci výrazně přesahující standardní penzum jednoho člověka.

„Levice je víc než politická formace: je to politicko-sociální jev… Hlavním úkolem levice není těžit z krizí a těžkostí, ale umožnit lidem, kterým pravicová politika dává možností jen málo nebo jen na papíře, aby hráli se svými zájmy a potřebami a životními postoji roli, kterou nikdo nemůže přehlížet,“ cituje skvělá Milena Bartlová svého neméně inspirativního otce Zdeňka Mlynáře.

Právě v téhle obecné perspektivě bychom měli my „nalevo“ vždy hledat jádro našich snah. Je nám totiž společné — a co je společné, mělo by být právě pro nás vždy důležitější než to rozdělující. Je nás málo a ztrácíme kamelota, který naše upřímné smýšlení legitimizoval přímo v ulicích.

Vylévat dítě bez vaničky

„Moderní společnost je spor dvou principů a dvou tendencí, kapitalistické a antikapitalistické,“ psal v první polovině 90. let Zdeněk Mlynář. „A my, jsme jedna z nich, ta druhá.“ Platformy jako Hlídací pes či Neovlivní si jistě zaslouží uznání za svou investigativu i za samotný podíl na mediálním „tlaku zdola“ proti rozplizlosti oligarchizovaných médií mainstreamu. Schopnost rámovat své kauzy jako dílčí projevy obecně nespravedlivého systému a nabízet tak čtenářům možnost vnímat svět kolem sebe celistvě jim však pohříchu chybí.

Tak dlouho vnucovala dominantní ideologie lidem myšlenku, že kapitalismus je nerozlučně spjatý s demokracií, až si ji dolní polovina osvojila se vším všudy: jakmile si je kapitalismus začal obracet proti sobě bídou, nerovností a cynismem, které na ně uvalil, začali se tito lidé — plně v souladu s příběhem — vymezovat vůči demokracii.

Kritizovat kapitalismus ale nemusí znamenat jen zavrhování demokracie — většina z bojů, které v posledních letech svádíme, ukazuje pravý opak: častěji chceme demokracii před kapitalismem ochraňovat. A jestli někdo soustavně kritizuje kapitalismus, aniž by zavrhoval demokracii, jsou to z médií na pomezí hlavního proudu především Deník Referendum a Alarm (každý po svém).

Odkazovat k pojmu „kapitalismus“ přitom nesmí znamenat flákat analýzu, ale naopak ji prohloubit skrze hledání větších společných jmenovatelů. Věřím, že důsledná antikapitalistická perspektiva může širší publikum odnaučit dávným studenoválečným polarizacím, které současné konflikty vyhrocují nesprávnými směry, a porazit tak primitivní antiglobalizační proudy, které chtějí s vaničkou kapitalismu vylít i dítě demokracie. (Zatímco dítě je však vinou těchto proudů z vaničky venku zpravidla okamžitě, vanička zůstává dál spolehlivě plná.)

To, že kapitalismus nutně implikuje bídu, války a rozvrácené klima, je jisté. Měli bychom o tom psát. Foto michiganradio.org

Analýza týdeníku Respekt ukazuje, že současné fungování serveru Parlamentní listy je sice antidemokratické, ale kromě toho bohužel i velmi kapitalistické: úspěšný byznysmen se stane investorem plátku, který prostě prodává všechno, co ze sebe nekontrolovaně chrlí temné skvrny současného systému. Není náhodou, že lidé, kteří dokázali využít vyzdvihovaných vlastností kapitalismu, hledají dnes úspěšně cesty, jak vytěžit i jeho zamlčované neduhy.

Tady se ukazuje, že důsledná systémová kritika je možná nejzásadnějším protipólem podobných webů. Jaký vztah by měla mezi sebou takto kritická média pěstovat, napovídá opět analýza Respektu propojující média podle společných čtenářů: „Výraznou zvláštní dvojici tvoří také dvě webová média, která se označují za levicová — A2larm a Deník Referendum. Vazba mezi nimi je ze sledovaných médií vůbec nejsilnější (na mapě k sobě mají nejblíž) a konkurence silně zaostává; další, o poznání slabší propojení mají s týdeníkem Respekt.“

Co víme o kapitalismu

„Kapitalismus musí být redukován“, zní titulek úvodního článku posledního čísla čtrnáctideníku A2, ve kterém Milena Bartlová na několika místech cituje svého otce. Měli bychom dodat, že vedle regulování musí být kapitalismus také tvrdě a soustavně kritizován.

A média jako Respekt takový postoj rozhodně nezastanou — odmítají kritizovat kapitalismus jako celek, jsou nakloněná jen konstruktivní kritice jeho „černých skvrn“. V analogii s trhem tak sociálně či ekologicky kritické články v Respektu připomínají spíš společnosti jako Starbucks a jejich kampaň s dolarovým příplatkem za kelímek kávy putující na záchranu tropických pralesů: přijímají tržní strategie „zeleného nátěru“ a sociální odpovědnosti jako progresivní — s vírou v kapitalismus současně věří, že ho z krizí zachrání svým osvícenstvím ti samí velikáni, kteří je od začátku spouští.

Spíš se zdá, že už vězíme jednou nohou v epoše, která nám teprve naplno ukáže, že když na to přijde, dokáže kapitalismus zacházet s demokracií v podstatě stejně hrubiánsky, jako s ní v minulém století zacházel socialismus.

Společnost už dnes ví, že být antikapitalistou neznamená vzývat staré pořádky. Nepřeneslo se snad už důkazní břemeno dávno na druhou stranu? Kdo by se měl dnes zpovídat ze svého přesvědčení? Že socialismus nutně implikuje nesvobodná média a vězně svědomí, lze prokázat jen těžko. Že kapitalismus nutně implikuje bídu, války a rozvrácené klima, je jisté. Měli bychom o tom psát.

    Diskuse
    JP
    January 25, 2017 v 16.54
    Regulovat, nebo redukovat?
    Z kontextu by se zdálo, že ta věta "Kapitalismus musí být redukován" ve čtvrtém odstavci od konce je tisková chyba, že tam spíše mělo stát "regulován". V každém případě z konfrontace těchto dvou pojmů mohou vyplynout možná ne zcela nepodstatné úvahy.

    "Regulovaný kapitalismus" - to není nic principiálně nového; ten věčný střet o to, zda má být "volné tržní hospodářství" (vulgo: kapitalismus) regulováno státem či nikoli, se s železnou pravidelností znovu a znovu rozhoří po každé nové krizi.

    Ale: i kdyby tento kapitalismus byl nakrásně natrvalo regulován - bude tím skutečně také "redukován"?...

    To není nijak naprosto jisté. "Regulovat" kapitalismus znamená, že si nemůže dovolit až přílišné výstřelky, podle hesla džungle "silnější ať zvítězí". Nicméně, i takto regulovaný kapitalismus i nadále dominuje a profiluje nakonec c e l ý život společnosti.

    Zatímco kapitalismus r e d u k o v a t - to by muselo znamenat omezit ho v jeho dosahu. To by znamenalo vytvořit celé sektory společenské produkce a společenského života, kam tento kapitalismus se svou orientací na profit principiálně nemá přístup.

    Dozajista, svým způsobem takovéto sféry už existují: celý státní sektor (demokratického) státu má být hodnotově a funkčně přinejmenším neutrální, nemá být pod vlivem kapitálu a kapitalismu.

    Jenže: například o výzkumu na vysokých školách (který by sám o sobě měl být odpovědný jenom čisté vědě) se znovu a znovu konstatuje, že se dostává pod vliv komerčních zájmů. A vůbec celý stát: jakkoli si může hrát na neutrála, dokud je kapitalismus tím ekonomickým fundamentem na kterém stojí právě tento stát, pak stát prostě nemůže vůbec jinak, nežli tento kapitalismus podporovat a protěžovat. I když ho třeba trochu "reguluje".

    Ten stát totiž může být formálně neutrální; ale sám o sobě nevytváří skutečnou protiváhu. A proto může kapitalismus "regulovat", ale nikoli skutečně zatlačovat, nikoli "redukovat".

    "Redukovat" kapitalismus, to by vyžadovalo účinnou, materiální a systémovou protiváhu.
    Potíž je, že čas vypršel.

    Poslechněme si třeba příběh tuňáka.

    Během 50 let jsme ulovili a zkonzumovali 75% populace tuňáků.
    Lov v současnosti vypadá zhruba takto - na obloze létá letadlo, které vyhledává hejna tuňáků. Naviguje lodě na hladině, které mezi sebou mají nataženou síť. Než si ryby uvědomí nebezpečí, jsou obkrouženy a uvězněny v kruhové síti.
    Začíná výlov. Na jeden zátah je možno získat i 3000 těchto nádherných obrovských ryb. Lodě slouží jako plovoucí jatka, na něž jsou navázány plovoucí mražáky..............

    Za posledních 10 let se výlov zdvojnásobil.

    ((( doporučuji aspoň přečíst heslo
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Tu%C5%88%C3%A1k_obecn%C3%BD ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, obzvlášť těch pár vět o Kaddáfím a Francii v několika slovech naléhavě zachycuje hodně temné stránky současné Francie... )))

    Část ekologů už opravdu propadá zoufalství,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
    ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
    ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

    A to je jenom střípek z celé té obrovské mozaiky...

    ---------------------------------------

    Je složité si představit, jak by takové antikapitalistické -- tedy globální -- hnutí mělo vypadat. Ale připadá mi jisté, že by lidé, kteří každodenně bojují o záchranu tuňáka, měli být jeho naprosto přirozenou součástí. Jestli by tam neměli být oni (ale i mnozí jiní a jiní samozřejmě), nebude mít dost síly, aby se mohlo kapitalismu postavit.

    Tváří tvář tomu, co se děje, je jasné, že není jiná cesta než mezinárodní spolupráce a regulace. V případě tuňáků je třeba znát stav jejich populace, ale mít i širší rozhled, a spolupracovat i s firmami na udržitelném rybolovu a vůbec chování vůči přírodě,,,,,,,,,,,,,,,no jo, ale co ten kapitalismus zase, že.

    Jak přenést otázky tak odtažité, jako je lov tuňáků, a s ním miliony další témat, do centra změny, jak je nastolit jako palčivé a přitom se neutopit v chaosu nebo nerozpadnout do nedorozumění ???
    P.S. Trumpův odpor proti mezinárodním institucím je nepochybně cesta špatným směrem. Tedy pokud v něm žižekovsky nevidíme kopí osudu, které zničením mezinárodního řádu způsobí jeho obnovu skrze fénixovské povstání z popela
    January 27, 2017 v 5.51
    Možná není až tak složité představit si, jak by mělo vypadat antikapitalistické hnutí, jak je spíš složité představit si svět po kapitalismu.
    A těžko můžete říkat, kdo všechno by v takovém hnutí měl být, když dotyční nebudou mít o ně zájem. Aspoň si tím nejsem jistá, zda lidé, co bojují za záchranu tuňáků, jsou všichni antikapitalisté.
    To bychom mohli třeba také říkat, že proti kapitalismu by měli být především křesťané. Ale bohužel většinou nejsou. A i kdyby byli, jako třeba já, stejně by nevěděli, co konkrétně dělat, a jak ho odstranit.
    JP
    January 27, 2017 v 11.5
    Jak to dostat do centra změny?
    To je nakonec otázka všech otázek. A podle všeho se zdá, že Žižek má pravdu v každém případě v tom, že lidstvo bude napřed muset prožít hluboký existenciální otřes z globální, celoplanetární katastrofy, než bude schopno nějak zásadně změnit stereotypy svého myšlení a jednání.

    Je to sice dosti tristní perspektiva; ale velice reálná. Je dokonce naprosto myslitelné, že současné lidstvo je evolučně skutečně už na konci svých možností; a že ta nastávající globální katastrofa bude tak dramatického rázu, že z ní vzejde nějaké úplně nové lidstvo. Snad ne morfologicky - ale že začne žít nějakým podstatně novým způsobem života. Skutečně všechno vypadá tak, že je to nakonec ten jediný způsob jak opravdu změnit člověka.
    January 27, 2017 v 17.21
    Žižek ovšem odmítá, že bychom se měli uskromnit v zájmu přírody. Naopak píše zde http://a2larm.cz/2017/01/lekce-z-airpokalypsy/
    "Další pastí, které je potřeba se vyhnout, je moralizující antikapitalismus – všechny ty řeči, že kapitalismus je poháněn egoistickou chtivostí jednotlivých kapitalistů, kteří baží po moci a penězích. Ve skutečném kapitalismu je osobní chtivost podřízena neosobnímu mechanismu kapitálu – jeho reprodukci a expanzi".
    JN
    January 28, 2017 v 1.22
    Nenávist a destrukce nemohou být dobrým motivem k vytváření lepšího světa.
    Nácka můžete udeřit, protože je nácek, myslí si někteří pokrokoví levičáci. (Levičáka můžete udeřit, protože je levičák, myslí si někteří pokrokoví nácci.) Dobrý šovinista je mrtvý šovinista, myslí si někteří pokrokoví feministé. (Dobrý feminista je mrtvý feminista, myslí si někteří pokrokoví šovinisté.) Ať zhynou ti, co jsou spokojení a nechtějí revoluci, myslí si zas někdo jiný. (Ať zhynou ti, co nejsou spokojení a chtějí revoluci, myslí si zas někdo jiný.) Drogového dealera můžete zabít, protože je to drogový dealer, myslí si filipínský prezident... (5000 osob bylo zabito).

    Občas se sice můžete splést a zabijete omylem někoho jiného, ale nedá se nic dělat, pokrok je pokrok... (Když se kácí les, lítají třísky.)

    (((Možná si, pane Bittnere, myslíte, že příčinou neštěstí mnoha lidí je kapitalismus, útisk, válka, nebo snad(?) dokonce i nenávist (ne ta dobrá, ale ta špatná – ta reakční).
    Příčinou neštěstí jsou ale tahle mylná přesvědčení v našich hlavách: "Nácka můžete udeřit..., levičáka můžete udeřit...")))
    January 28, 2017 v 8.4
    Ano, pan Bittner by měl brát více v úvahu, že nácek může přestat být náckem. To není nic s čím se člověk narodí. Německo bylo před válkou a za války plné nácků. Ne že ne. Měli proto být všichni zlikvidováni? Nebo aspoň zfackováni? Myslím, že nejvíc byli zfackováni tím, co způsobili. A nejvíc jim k obrácení pomohlo to, že nastala příznivá hospodářská situace. Měli práci a klid. To náckové potřebují, aby nebyli náckové.
    Umíme způsobit, aby nastala příznivá hospodářská situace? Měli bychom se asi o to snažit.
    January 28, 2017 v 9.57
    Antikapitalismus a antipolitičnost
    Petr Bittner patří řekl bych k tomu směru levicového myšlení, které odmítá politiku volby menšího zla. Politika je ale vždy volbou menšího zla a platí to jak pro politiku kompromisní, tak pro politiku radikální.

    Například když se Fidel Castro s Che Guevarou rozhodli popravovat exponenty poraženého Battistova režimu, tak to bylo z jejich hlediska dobře oddůvodněné zkušenostmi z Guatemaly, kde benevolentní přístup ke kontrarevolučním silám vedl k tomu, že ty posléze zorganizovaly puč.

    Dnes ale kubánskou revoluci toto menší zlo politického násilí stejně dostihlo. Když jedete na tygru, nemůžete sesednout.

    Petr Bittner jistě nechce nikoho popravovat, tím menším zlem důsledného antikapitalismu je politická irelevance, anti političnost. Důsledně proti kapitalismu nestojí ani žádné významné demokratické politické strany ani mocné revoluční síly. Revoluční síly existují, jsou antipolitické v tom, že politiku jako umění kompromisu odmítají a nic menšího než úplně vítězství neberou. Jsou to ovšem síly "identitární kontrarevoluce", která vůbec není antikapitalistická, pouze antidemokraktická.
    JP
    January 28, 2017 v 12.45
    Motivace kapitalismu
    Žižek má pravdu - a zároveň ji nemá.

    V každém případě velice přesně vystihuje mentalitu současného člověka, který ví že se řítí do ekologické katastrofy, ale to jediné co je ochoten proti tomu udělat (pro uklidnění či spíše uspání vlastního svědomí), je to třídění odpadu, případně nakupování biopotravin.

    Ovšem, co se toho kapitalismu týče - tady Žižek vidí jenom jednu stránku věci. Má sice pravdu v tom že nejde o to vidět vinu jenom v jednotlivých k a p i t a l i s t e c h posedlých neukojitelnou touhou po zisku, nýbrž že za tím vším nakonec stojí celý - kapitalistický - systém produkce, trhu a konzumu.

    Jenže, co Žižek nevidí či spíše vidět nechce, je to, že za celým tím "systémem kapitalismu" stojí ještě něco dalšího, bez čeho by ten kapitalismus vůbec nemohl (či přinejmenším nemusel) existovat - a to je právě zase ta lačnost, ta neuhasitelná touha po vlastním prospěchu!

    Ale - nikoli u těch jednotlivých kapitalistů (o těch už byla řeč) - nýbrž u č l o v ě k a v ů b e c. Právě u toho průměrného občánka té naší konzumní společnosti, který si - v zájmu přírody - nakoupí ty biologicky produkované potraviny; ale k tomu bioobchodu jede svým těžkým terénním automobilem, ačkoli by to tam měl jenom deset minut pěšky!

    Krátce řečeno: ano, je nutno změnit kapitalismus jako systém; ale my tento "systém kapitalismu" nezměníme, dokud nedokážeme změnit samotného člověka, jeho základní životní motivace.
    + Další komentáře