Lidovky.cz vydaly na konci ledna článek o tom, jak a proč jsme po listopadu 89 nedohnali Západ. Místy je mírně manipulativní, například selektivně vybírá taková období, ve kterém ČR dopadá hůře oproti svým sousedům. Pokud by autoři vybrali rovnávací období jiná, dopadli bychom někdy naopak lépe.

Pravdou ale je, že dohánění západního světa se prakticky zastavilo, a též o sobě rozhodně nemůžeme tvrdit, že jsme ve srovnání s ostatními „post-bolševickými“ zeměmi jasným premiantem. Nejsilnějším sdělením článku je ale toto: citovaní ekonomové se shodují, že Česká republika se nachází na mezi své ekonomické výkonnosti, tedy lidově řečeno, lepší už to nebude. A že pokud se má situace zlepšovat, tak jen „plynutím s proudem“: pokud poroste ekonomický výkon vyspělého světa o jedno až dvě procenta ročně, my můžeme růst podobně rychle, ale ne rychleji.

To rozhodně není příznivá zpráva, protože v podstatě říká, že jestli je průměrná mzda v České republice na čtvrtině průměrné mzdy zemí západní Evropy, bude tomu tak i nadále. A že jestli je naše HDP v přepočtu na hlavu na třetině čísel Německa nebo Dánska, lepší to už nebude. Dohánění Západu zkrátka skončilo.

Je to pravda? Čím je to způsobeno? Můžeme na této situaci něco změnit? (Dávám nyní stranou diskuse HDP versus životní úroveň versus „happiness“ versus změny dané technologickým pokrokem. Jde mi zde pouze o to, zda v tomto nekonečném maratonu stahujeme náskok nejlepších, nebo ne).

Nedojde-li k strukturální změně, lépe nebude

Ekonomové neradi prognózují prudké nebo strukturální změny, protože ty nastat mohou, či taky nemusí, nikdo neví kdy a v jaké intenzitě, s jakými důsledky. Naopak se dobře prognózují „trendlajny“ vycházející z minulosti, tedy „tak, jak šel vývoj v uplynulých deseti letech, bude pokračovat v dalších deseti“. K tomu ostatně není třeba být ekonomem, stačí mít Excel. Ekonomové tedy vlastně říkají, že pokud nedojde k strukturálním změnám českého hospodářství, nebudeme vůbec a nijak schopní mezeru za vyspělými zeměmi zacelovat, nebo jen nepatrně.