Nezávislá nevládní organizace Oxfam sestavila žebříček patnácti nejhorších daňových rájů. Tedy zemí, kde končí významná část daňových úniků devadesáti procent největších firem světa. Oxfam odhaduje, že tyto úniky dosahují až stovky miliard dolarů každý rok, a to jen na vrub takzvaných chudých zemí.

To jinými slovy znamená, že každý rok nadnárodní korporace odvedou do daňových rájů až sto miliard dolarů, o které připraví chudší státy, v nichž mají své pobočky.

Suma peněz, kterou velké korporace ročně odvádějí do daňových rájů, by podle Oxfamu v chudých zemích zajistila například vzdělávání pro 124 milionů dětí, které nemají možnost chodit do školy, a úhrady na zdravotní péči, které by mohly zabránit smrti až šesti milionů dětí každý rok. Nyní však samozřejmě tato suma zajišťuje pouze nepředstavitelný blahobyt pro nemnoho vyvolených…

Mezi patnácti nejškodlivějšími daňovými ráji se objevuje několik evropských zemí. Dokonce i členských států EU: Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Kypr. A jsou zde také britský ostrov Jersey či Kajmanské ostrovy a Bermudy, které jsou zámořskými územími Velké Británie.

Co na to evropské elity?

Členem EU sice není Švýcarsko, které se rovněž objevuje na seznamu, a to na čtvrtém místě mezi nejškodlivějšími daňovými ráji světa, ale je s EU spojeno desítkami smluv o úzké spolupráci.

Nejnebezpečnějšími, respektive nejškodlivějšími daňovými ráji jsou podle studie Oxfamu Bermudy a Kajmany. V obou těchto zemích může jistě EU, a Velká Británie zejména, spolu s USA vyvinout silný tlak. Stejně tak na Bahamách, na Barbadosu, na Mauriciu, Britských Panenských ostrovech (další zámořské území Velké Británie) či Curacau (jedna ze čtyř zemí Nizozemského království).

Tento žebříček patnácti nejškodlivějších daňových rájů byl Oxfamem sestaven podle toho, do jaké míry jednotlivé země uplatňují nulové korporátní daně, nespolupracují v boji proti daňovým únikům s jinými státy, jsou netransparentní a často používají nečestné daňové pobídky, které nevytvářejí žádná pracovní místa.

Jistě by neměl být pro orgány EU žádný velký problém, pokud se evropští politici dohodnou na společné akci proti daňovým rájům v rámci EU, aby členské země sklaply kufry a zavázaly se k dodržování zásad slušnosti v této oblasti.

A pokud jde o další země, jistě by neměl být problém na tyto země vyvinout tlak, například pomocí sankcí uvalených na cestovní ruch či jiné oblasti jejich hospodářství. Pokud to jde ve vztahu k Rusku, nepochybně to půjde i ve vztahu k těmto zemím.

V první fázi by jistě stačil závazek všech členských zemí EU neposkytovat například neslýchané daňové pobídky některým nadnárodním korporacím. Nedávno se dosti psalo o příkladu Irska a obří nadnárodní firmy Apple.

Apple v Irsku platil jako daň z příjmu pouhopouhých 0,05 procent korporátní daně, což mu samozřejmě poskytlo neoprávněnou výhodu vůči jeho konkurentům (jednalo se o třináct miliard eur). A stejné to bylo například s řetězci kaváren Starbucks v Nizozemsku či automobilkou Fiat v Lucembursku. Těm Evropská komise loni nařídila vrátit desítky milionů eur, které v těchto zemích ušetřily na daních.

Prostě, daňové ráje jsou příběhem, který je veskrze aktuální a týká se i České republiky. Odhaduje se, že každý rok jen z České republiky zmizí v daňových rájích šedesát miliard korun, které by jinak mohly skončit v příjmech státního rozpočtu.

A s těmito penězi, které by správně měly být právě v příjmech státního rozpočtu, nikoli na Bermudách či Kajmanech nebo v Nizozemí, by nebylo potřeba se zabývat například tvrdším zdaňováním malých a středních podnikatelů anebo dohánět k daňovým platbám až do absurdna i ty nejmenší živnostníčky.

Sociální demokracie začala rozvíjet otázku daní jako klíčovou pro své politické poselství k příštím sněmovním volbám. Nepochybně by k tomu měla přidat i problematiku daňových rájů, kde ministr financí Babiš zatím nevyvinul žádnou iniciativu, aby se věci změnily.

Není to ovšem jen přístup Babiše, ale prakticky celé politické elity EU. Zlí jazykové tvrdí, že vazby velké části evropských politiků na ty firmy a podnikatelské kruhy, které uskutečňují daňové uniky přes daňové ráje, je takový, že zatím nebylo možné o žádné evropské akci v tomto směru uvažovat, natož pak nějakou akci připravit.

Jinak řečeno, zapojena do daňových úniků je jak významná část ekonomické elity zemí EU, tak zřejmě i jistá část politické elity. Jinak si tu nehybnost v této věcí nelze vůbec rozumem zdůvodnit.