Za stávajících okolností, tedy při nízké produktivitě práce v České republice, která je ve srovnání s německou asi čtyřicetiprocentní, máme logicky v naší zemi jen nízkou nezaměstnanost. Jedná se tedy spíše o vyšší potřebu pracovních sil v důsledku technologického zaostávání českého průmyslu, nedostatečné robotizace a vybavení nejmodernějším strojním zařízením.

Zkrátka český průmysl potřebuje nové významné impulsy, díky kterým by se mohl začít modernizovat. Technologická revoluce uvolní potřebné pracovní síly, protože pracovní procesy s využitím nejmodernějších strojů a technologií budou potřebovat méně pracovníkům než dosud.

Pokud se začnou české výrobní závody masivně vybavovat novými technologiemi, a to nejen v automobilovém průmyslu, uvolní se během poměrně krátké doby desítky tisíc, ba statisíce pracovních sil, často velmi kvalifikovaných. Pokud dnes hovoříme o tom, že jen 381 tisíc lidí nezaměstnaných v evidenci úřadů práce nenašlo v prosinci zaměstnání a že vedle toho existuje 132 tisíc pracovních míst, které úřady práce nabízely, vypadá to, že pracovníky čekají idylické časy, ve kterých si mohou říci o vyšší platy. Zvýšení mezd je sice v pořádku, ale pokud by pracovali ve výrobních závodech vybavených nejmodernějšími technologiemi, vyšší platy by měli stejně. Tak je tomu v kolínské i mladoboleslavské automobilce a  koneckonců také v  nošovické Hyundai.

Většina takzvaných ekonomických analytiků i tisku (včetně například Hospodářských novin z úterý 10. ledna) vůbec nejde k jádru věci, pokud jde o pracovní síly a produktivitu práce. Zájem českých firem vybavit se nejmodernějšími technologiemi zbrzdilo a vlastně dodnes brzdí rozhodnutí vedení České národní banky z listopadu 2013 oslabit kurs české koruny zejména k euru (a de facto také k dolaru). Výrobní závody musí v důsledku toho nakupovat nejmodernější technologie o deset, možná i o dvanáct procent dráž než v případě, že by kurz koruny zůstal plovoucí.

Tedy jinak řečeno, koruna by si dnes ve vztahu k euru nestála na poměru 1:27, ale pohybovala se v kursu někde mezi třiadvaceti a čtyřiadvaceti korunami za jedno euro. Pokud se dnes vedení České národní banky hájí tím, že svým rozhodnutím pomohlo české ekonomice k růstu (to bych spíše kladl za zásluhu vládě) a česká média to jaksi beze všeho akceptují, mělo se hovořit i o negativních důsledcích, které toto rozhodnutí mimo jiné přineslo.

Pokud dnes vedení České národní banky anebo někdo jiný říká, že za tři roky se čeští výrobci spojení s exportem mohli připravit na změnu kursu, která nastane v tomto roce, mají i nemají pravdu.

To totiž znamená, že by se měly v posledních třech letech vybavovat nejmodernějšími technologiemi, schopnými dosahovat vyšší produktivity práce, a tedy vyšší efektivnosti. Ale to by je musely nakupovat podstatně dráž než při plovoucím kursu koruny k euru.

Politika České národní banky v posledních třech a více letech v tomto směru zkrátka ekonomicky nedává smysl.