Firmám prý chybí lidé

Jiří Paroubek

Jiří Paroubek ve svém textu dokládá, že rekordně nízká nezaměstnanost není důsledkem promyšlených ekonomických opatření. Spíše naopak.

Za stávajících okolností, tedy při nízké produktivitě práce v České republice, která je ve srovnání s německou asi čtyřicetiprocentní, máme logicky v naší zemi jen nízkou nezaměstnanost. Jedná se tedy spíše o vyšší potřebu pracovních sil v důsledku technologického zaostávání českého průmyslu, nedostatečné robotizace a vybavení nejmodernějším strojním zařízením.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Zkrátka český průmysl potřebuje nové významné impulsy, díky kterým by se mohl začít modernizovat. Technologická revoluce uvolní potřebné pracovní síly, protože pracovní procesy s využitím nejmodernějších strojů a technologií budou potřebovat méně pracovníkům než dosud.

Pokud se začnou české výrobní závody masivně vybavovat novými technologiemi, a to nejen v automobilovém průmyslu, uvolní se během poměrně krátké doby desítky tisíc, ba statisíce pracovních sil, často velmi kvalifikovaných. Pokud dnes hovoříme o tom, že jen 381 tisíc lidí nezaměstnaných v evidenci úřadů práce nenašlo v prosinci zaměstnání a že vedle toho existuje 132 tisíc pracovních míst, které úřady práce nabízely, vypadá to, že pracovníky čekají idylické časy, ve kterých si mohou říci o vyšší platy. Zvýšení mezd je sice v pořádku, ale pokud by pracovali ve výrobních závodech vybavených nejmodernějšími technologiemi, vyšší platy by měli stejně. Tak je tomu v kolínské i mladoboleslavské automobilce a  koneckonců také v  nošovické Hyundai.

Čekají zaměstnance v průmyslu zlaté časy a zvyšování mezd? Foto General Motors

Většina takzvaných ekonomických analytiků i tisku (včetně například Hospodářských novin z úterý 10. ledna) vůbec nejde k jádru věci, pokud jde o pracovní síly a produktivitu práce. Zájem českých firem vybavit se nejmodernějšími technologiemi zbrzdilo a vlastně dodnes brzdí rozhodnutí vedení České národní banky z listopadu 2013 oslabit kurs české koruny zejména k euru (a de facto také k dolaru). Výrobní závody musí v důsledku toho nakupovat nejmodernější technologie o deset, možná i o dvanáct procent dráž než v případě, že by kurz koruny zůstal plovoucí.

Tedy jinak řečeno, koruna by si dnes ve vztahu k euru nestála na poměru 1:27, ale pohybovala se v kursu někde mezi třiadvaceti a čtyřiadvaceti korunami za jedno euro. Pokud se dnes vedení České národní banky hájí tím, že svým rozhodnutím pomohlo české ekonomice k růstu (to bych spíše kladl za zásluhu vládě) a česká média to jaksi beze všeho akceptují, mělo se hovořit i o negativních důsledcích, které toto rozhodnutí mimo jiné přineslo.

Pokud dnes vedení České národní banky anebo někdo jiný říká, že za tři roky se čeští výrobci spojení s exportem mohli připravit na změnu kursu, která nastane v tomto roce, mají i nemají pravdu.

To totiž znamená, že by se měly v posledních třech letech vybavovat nejmodernějšími technologiemi, schopnými dosahovat vyšší produktivity práce, a tedy vyšší efektivnosti. Ale to by je musely nakupovat podstatně dráž než při plovoucím kursu koruny k euru.

Politika České národní banky v posledních třech a více letech v tomto směru zkrátka ekonomicky nedává smysl.

    Diskuse