Je libo kalendář s Mussolinim? Fašismus přestává být v Salviniho Itálii tabu

Facebook Twitter Vytisknout

Mussolini do půl těla nahý burcuje davy, Mussolini vítězoslavně máchá pěstí ve vzduchu, Mussolini v uniformě mašíruje městem. I takové výjevy mohou zákazníci nalézt v tematickém kalendáři s fotografiemi někdejšího „vůdce“ italských fašistů, který na přelomu roku beze známky studu prodávají římští trafikanti. Informoval o tom deník Guardian.

Ostýchavý stesk nezanedbatelné části italské populace po fašistickém režimu není novým fenoménem. Krajně pravicovou politiku se v zemi nikdy nepodařilo stigmatizovat tak jako v rozdrceném Německu. Neofašisté opakovaně zasedali v parlamentu a po nástupu Silvia Berlusconiho k moci zkraje devadesátých se nakonec ocitli i ve vládě.

Nostalgie po silném vůdci

Věci se však dle pozorovatelů dramaticky mění od nástupu kabinetu s účastí krajně pravicových populistů ze strany Liga, vedené dnešním vicepremiérem a ministrem vnitra Matteem Salvinim. Obdiv k fašistické minulosti tak přestává být tabu a dostává se do mainstreamu. Tuto změnu ve vnímání minulosti reflektuje i osud mussoliniovského kalendáře.

Společnost Gamma 3000 jej začala tisknout již počátkem devadesátých let, nikdy ale nebyl tak oblíbený jako dnes. Potvrzuje to ředitel firmy Renato Circi, jenž dává neobvyklou popularitu kalendáře do přímé souvislosti s vzestupem dnešní krajní pravice.

„Vzestup populismu přivolává vzpomínky na historické osobnosti. Zejména jsme si všimli, že je mezi Mussoliniho fanoušky stále více mladých lidí,“ poznamenává. Mussoliniovská nostalgie má podle pozorovatelů původ v touze po vládě „pevné ruky“, která je věci schopná „prostě zařídit“.

Všichni vědí, že fašistická vláda brutálně potlačovala opozici, zlikvidovala svobodu slova a tisku, vraždila své kritiky, zavedla rasové zákony, deportovala Židy do vyhlazovacích táborů. Mnozí však v diktátorovi, jehož život ukončila na jaře 1945 kulka antifašistického partyzána, vidí posledního silného vůdce Itálie, který dokázal zjednat „pořádek“, zatočit s kriminalitou a přinesl zemi nebývalý rozvoj průmyslové, městské či dopravní infrastruktury.

Posun ke krajní pravici

Právě Salvini k tomuto obratu zřejmě v loňském roce nejvíc přispěl. Fašistického diktátora dokonce v den jeho narozenin citoval na Twitteru: na kritický článek reagoval parafrází jeho výroku „mnoho nepřátel, mnoho cti“. Stejně jako někdejší fašistický silák se i ministr vnitra rád nechává fotografovat bez šatů při sportovních aktivitách a používá podobně rozvratnou agresivní rétoriku.

Jeho strana Liga měla původně přívlastek „severu“ - chtěla totiž od Itálie odtrhnout právě bohatý sever Země, přezdívaný Padánie. Pod Salviniho vedením se jí podařilo provést přerod z marginální sepratistické formace v hlavní nacionalistickou sílu, jež nyní namísto proti Římu mobilizuje proti Bruselu, imigrantům, Romům, homosexuálům, levici a politické korektnosti.

Zatímco kdysi si padánští regionální patrioti udržovali navzdory radikální rétorice od krajní pravice zdrženlivý odstup, Salvini ji naopak pomohl legitimizovat a dostat do politického mainstreamu. Na svých demonstracích proti údajné muslimské „invazi“ začal vystupovat společně s lídry neofašistických uskupení, slibovat deportace stovek tisíc cizinců a otevřeně rozněcovat rasistické vášně.

„Přecitlivělí levičáci a novináři mají problém, když pár děcek hlásících se k pravici přečte z pódia manifest. Podle mě jsou ale problémem tisíce ilegální imigrantů, kteří tu kradou, znásilňují a dealují drogy.“ Země tak po volbách zažívala epidemii rasistických útoků na cizince — až několik desítek za měsíc. V některých případech útočníci — jako ti, kteří z auta ostřelovali malijské uprchlíky žijící v uprchlickém centru severně od Neapole — dokonce při útocích podle svědectví provolávali právě Salviniho jméno.

Ten však všechnu kritiku odmítl, a popřel dokonce, že by v Itálii nějaký rasismus existoval: prý si ho vymyslela levice. Na Twitteru pak reagoval výše uvedeným Mussoliniho citátem.