Jak vzpomenout letošních pětasedmdesáti let od konce války a nezakopnout hned o odstraněnou sochu Koněva? Třeba tak, že se o Koněva zakopne později a začne se u nenápadné pamětní desky připomínající kluka, který neměl čas se stát ani řezníkem ani maršálem. 

Na Křížovnickém náměstí u Karlova mostu, hned vedle pomníku Karla IV., který tam v roce 1851 postavili čeští Němci, najdete pamětní desku následujícího znění: „Zde padl 9. května 1945 za oběť nešťastné náhodě při vítání Rudé armády 11. letý PEPÍČEK ŠMEJKAL. Čest mladému nadšenci.“

Je to už hodně let, co jsem si desku přečetl poprvé. Je to text, který spouští představivost. Hned vedle tam do Karlovy ulice ústí jeden z nejhorších přechodů v Praze. Představoval jsem si malého Pepu, jak poskakuje radostí, chce být tanku blízko.

Vytrhne se staršímu bráchovi, který na něj má dávat pozor, vběhne do silnice, a tank ho přejede. Představoval jsem si, jak se asi pak šlo domů staršímu bratrovi. Námět na povídku.

Nebo jsem si v duchu maloval hlouček kolem sovětského vojáčka, kterého postavili k mostu na stráž. Jak ho obklopilo pár pražských chlapů a dali mu napít. Jak chlapi kvéroznalci, kteří válku přečkali v totálním nasazení výrobou zbraní pro Říši a na tento okamžik čekali šest let, ukazují na samopal a říkají: „Ty s tíímhle koósil germáncev? My germáncem jejich kvéry sabótovali, děélali nakřívo.“

Krasnoarmějec pokyvuje, že da, da, kosil, kosil, ratata. Na ukázku a z frajeřiny vystřelí do vzduchu, kulka se odrazí od císaře Karla, kterého tam postavili Germánci z Čech, kteří už brzy pojedou po skoro tisíciletí aktivního budovatelského pobytu v Čechách zpátky do Germánie. Kulka se odrazí a zabije malého Pepu.

Ukázalo se, že druhá fantazie má k historické události blíž, přestože od císaře Karla se žádná kulka neodrazila. Letos mne napadlo zeptat se do Ameriky strýčka Googla, jak to bylo s Pepíčkem Šmejkalem doopravdy. A strýček Google ví! Nabízí tento text:

„Bratr doma sledoval postup sovětských vojsk. Měl prý dokonce mapu Československa, kam si zapichoval vlaječky. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli v blízkosti Karlova mostu (Liliová ulice), tak při příjezdu Rudé armády, ji šel vítat právě tam. Po zastavení tanků ruští vojáci sesedli a posadili se i se zbraněmi na lavičky u sochy, které jsou tam ostatně až dosud. Samozřejmě chlapci byli zvědaví na zbraně a k vojákům došli a ti jim je ukazovali. Nešťastnou náhodou při manipulaci vojáka se zbraní vyšla rána a ta mého bratra, který stál před ním, usmrtila.

Protože se dlouho bratr nevracel domů, začali mít rodiče obavy a začali ho hledat. Jedna paní z ulice jim přinesla kapesní nožík, který mému bratru vypadl z kapsy. Jelikož naše rodina byla známá (otec řezník - uzenář), začali všichni známí řezníci pomáhat a hledat bratra po nemocnicích a následně i po kostelech (kde byli neidentifikovaní mrtví). Jeden z řezníků, který tehdy bydlel na Valdštejnském náměstí, ho skutečně našel.