Visegrádské uskupení se po volbách na Slovensku a v Polsku nově rozdělilo. Zatímco před těmito volbami proti sobě stále častěji stály Polsko a Maďarsko na jedné straně a Česká republika a Slovensko na straně druhé, nyní dělicí čára běží mezi Maďarskem a Slovenskem na jedné straně a Českou republikou a Polskem na straně druhé.

Petr Fiala coby premiér země, která nyní uskupení V4 předsedá, na novou situaci zareagoval dočasným suspendováním summitů premiérů čtyř zemí. Došel k závěru, že po vítězství autoritářského populisty Roberta Fica na Slovensku a porážce strany Právo a spravedlnost (PiS) širokou „občanskou“ koalicí v Polsku se dva bloky, které uvnitř V4 vznikly, těžko na čemkoliv podstatném domluví.

Fiala svoje rozhodnutí vysvětlil poukazy na chování Slovenska a Maďarska na posledním zasedání Evropské rady neboli summitu EU. Zda jednání premiérů svolá, bude prý záležet i na průběhu summitu EU, který se má konat na začátku února.

Jak známo, Slovensko a Maďarsko se postavily proti další unijní pomoci Ukrajině, a i když Slovensko nakonec zaujalo za scénou vstřícnější postoj než Maďarsko, obě visegrádské země jsou nyní v Evropské unii vnímány jako problematické, pokud jde o snahy postupovat jednotně proti ruské agresi na Ukrajině. Maďarský premiér Viktor Orbán používá blokování pomoci pro Ukrajinu k nátlaku na Evropskou komisi, aby Maďarsku uvolnila desítky miliard eur, které zadržuje kvůli porušování principů právního státu v zemi.

Pro Českou republiku i novou vládu v Polsku je takové jednání nepřijatelné. Příkop mezi oběma zeměmi a novým spojeneckým blokem Maďarska se Slovenskem se ale může ještě prohloubit. Snahy Ficovy vlády zrušit speciální prokuraturu, jakož i další její problematické kroky na poli právního státu, mohou brzy postavit Slovensko do podobné pozice, v níž se kvůli porušování principů právního státu a evropských hodnot už nějakou dobu nalézá Maďarsko.

Polsko bylo za vlády PiS dlouho v podobné situaci, ale nová vláda Donalda Tuska činí rychle kroky, aby právní stát v Polsku odpovídal standardům EU. Řízení Evropské komise s Polskem kvůli porušování principů právního státu jsou tak nejspíš u konce a Polsko se dokonce může stát hybnou silou další evropské integrace.

Nové spojenectví

Fiala se zatím staví k nové vládě v Polsku spíše opatrně. Jeho Občanská demokratická strana zasedá v Evropském parlamentu v euroskeptické frakci Evropští konzervativci a reformisté společně s PiS. Ostatní strany české vládní koalice, které jsou všechny mnohem jasněji proevropské a k vládě PiS se vesměs stavěly v minulosti rezervovaně, ale změnu v Polsku jednoznačně vítají.

I v rámci Visegrádu tak až do sněmovních voleb u nás v příštím roce může fungovat „opatrné“ spojenectví Polska a České republiky, jehož tmelem bude respekt obou zemí k principům právního státu, větší solidarita se zbytkem EU a podpora pro Ukrajinu. O „opatrnosti“ je řeč proto, že přinejmenším jedna strana české vládní koalice, ODS, by zřejmě neměla problém s pokračováním vlády PiS v Polsku. A Fialovy kroky v rámci V4 by možná byly trochu jiné, kdyby PiS nedávné volby vyhrálo.

Maďarsko a Slovensko postupně formují spojenectví založené na jiných hodnotách. Jak Orbán, tak Fico jsou autoritáři ochotní omezovat demokracii doma a ohýbat pravidla hry v EU a oba se stavějí rezervovaně k další pomoci Ukrajině. Maďarsko už se nějakou dobu chová jako de facto pátá kolona Moskvy v EU.

Maďarsko dlouho spoléhalo na podporu Polska v případných snahách Komise zbavit ho kvůli porušování principů právního státu hlasovacích práv v Unii. Obě země se držely nepsané dohody, že pokud by se Komise pokusila podle článku 7 evropských smluv zbavit jednu z obou zemí hlasovacích práv, budou si vzájemně krýt záda, protože takový krok musí být schválen jednomyslně všemi ostatními členskými zeměmi EU.

Polsko se už nemá důvod se této dohody držet. Maďarsko se tedy octlo ve skutečném nebezpečí, že o hlasovací práva přijde, protože 120 poslanců Evropského parlamentu nedávno podepsalo petici, v níž žádá předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen, aby Komise proceduru o zbavení hlasovacích práv v případě Maďarska spustila.

Není žádná náhoda, že se Fico a Orbán sešli ke schůzce v Budapešti téměř okamžitě poté — aby si slíbili vzájemnou podporu. Jinými slovy, Slovensko vystřídá Polsko v roli země, která nedovolí s pomocí svého veta, aby Maďarsko bylo hlasovacích práv zbaveno. Fico to doprovodil slovy o tom, jak je pro Slovensko důležité, aby EU respektovala suverenitu každé země.

Zároveň si postěžoval, že Česká republika coby předsednická země nechce svolat summit premiérů V4, takže uskupení prý paralyzuje. Visegrád je přitom údajně v rámci EU důležitá politická síla, jejíž členové by měli svoje kroky na evropské půdě koordinovat. Fialu vyzval, ať summit premiérů svolá.

Stížnost Fica podpořil ve svém několikahodinovém vystoupení v rámci obstrukcí opozice při projednávání zákona o korespondenční volbě u nás hlavní představitel opozice Andrej Babiš. I on obvinil Fialu z toho, že fungování V4 prý záměrně paralyzuje, přičemž nostalgicky poukázal na časy, kdy uskupení bylo zásluhou vlád podobného ražení ve všech svých členských zemích fakticky jednotné ve svém odporu k migraci a dalším společným iniciativám EU.

Jak dál

Výzvám Fica a Babiše, potažmo Orbána, aby česká vláda svolala setkání premiérů, ale Fiala jen těžko může ustoupit. Má pravdu, když upozorňuje, že vzhledem k názorovým rozdílům — zejména ve vztahu k další pomoci Ukrajině — mezi Polskem a Českou republikou na jedné straně a Slovenskem a Maďarskem na straně druhé neexistuje reálná šance, že by jednání premiérů vedlo k nějakému výsledku. Pokud by Slovensko, a zejména Maďarsko na příštím summitu EU změnily svoje postoje k další pomoci Ukrajině, prostor pro jednání premiérů by se dle Fialy otevřel.

Otázkou ale i pak zůstane, jak budou premiéři Polska a České republiky, jejichž vlády se staví za obranu liberální demokracie a jsou silně kritické k Rusku, komunikovat s dvěma proruskými autoritáři v čele Maďarska a Slovenska.

Pokračování V4 v podobě jakéhosi zombie uskupení může být pro země, které hájí liberální demokracii a jasný odpor k ruské agresi na Ukrajině, dokonce kontraproduktivní. Obzvlášť současná česká vláda by se měla proti tomu, co se děje na Slovensku a v Maďarsku i proti počínání těchto dvou zemí v EU, vymezit jasněji než jen odkládáním summitu premiérů V4 s tím, že „se uvidí“.

Českou republiku čekají na podzim roku 2025 sněmovní volby a současná vládní koalice, která vznikla jako společná hradba proti Babišově politice, si zahrává, pokud se jasně nedistancuje od současného Maďarska a Slovenska a nevymezí se proti tomu, co by Babiš v případě návratu k moci rád praktikoval u nás.

Babiše nelze porazit, pokud bude současná pětikoalice předstírat, že — s výjimkou problematických postojů Fica a Orbána k válce na Ukrajině — není důvod jasně kritizovat domácí dění na Slovensku a v Maďarsku a že s takovými zeměmi lze udržovat „spojenectví“. A dokud se bude česká vládní ODS stavět k nové polské vládě stavět tak, že to, že je u moci, vlastně není žádná velká výhra.