Minulý týden jsme byli šokováni důsledky dvojice otřesů, které zasáhly Turecko a také severozápadní část Sýrie. První zemětřesení v pondělí brzy ráno o síle 7,8 Richterovy stupnice následovalo další o síle 7,5 stupně. Způsobily obrovskou lidskou katastrofu. Počet obětí už přesáhl čtyřicet tisíc. Je proto logické se ptát, jak si mohlo v Turecku, funkčním státě zvyklém na pravidelné otřesy půdy, zemětřesení vybrat tak obrovskou daň na životech.

Odborník na zemětřesení z turecké Akademie věd Naci Görür hned v pondělí uvedl na sociálních sítích, že úřady byly na možné zemětřesení v regionu upozorňovány, ale nebraly ho vážně. Už o týden dříve bylo zaznamenáno menší zemětřesení o síle 4,2 stupně Richterovy škály v provincii Osmaniye na jihu Turecka. Görür v této souvislosti vyjádřil obavy, že hrozí zvýšené riziko velkého zemětřesení. Na svém twitterovém učtu posléze uvedl, že na zvýšenou rizikovost dané oblasti vědci upozorňovali několik let, ale nikdo z místní samosprávy se nezajímal, jak se na případnou katastrofu připravit.

Záhy poté turecká vláda Twitter na mnoho hodin zablokovala. Tento krok se neobešel bez silné kritiky také proto, že blokování Twitteru komplikovalo komunikaci v zasažených oblastech.

Na druhou stranu je nutné přiznat, že poslední podobně velké zemětřesení tuto oblast podél východoanatolského zlomu zasáhlo v srpnu 1822. Podle odborníků se tehdy ocitla v troskách celá města a za oběť mu padly desetitisíce lidí. Následné otřesy pokračovaly ještě téměř celý rok. Ke srovnatelně silnému zemětřesení, jako bylo to pondělní, tak došlo v Turecku po dvou stoletích, což nepochybně vedlo k podcenění nebezpečí na straně místních úřadů i obyvatel.

Co je již méně pochopitelné, je laxnost přístupu tureckého státního aparátu — celá země leží na několika zlomech a riziko silných zemětřesení je po celé zemi vysoké, ale přesto je většina obyvatel špatně informovaná. Například návrat lidí do svých domů po prvním pondělním otřesu, pravděpodobně výrazně zvýšil počet obětí v důsledku druhého otřesu. Lidé přitom nevěděli, kam jít a kde hledat pomoc. Hodiny po tragédii ukázaly, že stát nemá vůbec vyřešenou logistiku pomoci v zasažených oblastech.

Hodně toho již zaznělo o stavu budov, včetně těch, které byly postaveny po roce 2004, kdy byl přijat zákon, který měl vést k přísnému dodržování norem. Zákon přijala tehdy nová vláda Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) v reakci na silné zemětřesení, které se stalo v roce 1999 jen sto kilometrů od Istanbulu a které si vyžádalo sedmnáct tisíc obětí. Nový zákon měl zajistit, že všechny nové stavby budou splňovat moderní normy odolnosti proti zemětřesení. Byla také zavedena daň, která měla financovat preventivní a podpůrné programy.

Předzvěst nepřipravenosti tureckého státu jsme viděli už vícekrát, včetně zemětřesení ve Vanu o síle 7,1 stupně Richterovy škály v roce 2011 nebo v Izmiru o síle 7 stupňů Richterovy škály v roce 2020. Stát nebudoval preventivní ani zásahové kapacity. Vybraných 140 miliard lir použil zejména na rychlou výstavbu nové infrastruktury. Nařízení byla mnohdy ignorována.

Státní Úřad pro řešení katastrof a mimořádných událostí (AFAD) se stal zpolitizovaným nástrojem vlády, turecký Červený půlměsíc se navzdory své dlouhé historii stal zkorumpovaným orgánem a nevládní organizace AKUT, která usilovala o ochranná opatření, byla potlačena, protože její ředitel kritizoval vládu a prezidenta Erdoğana.

Nezájem o prevenci

Politické sázky jsou vysoké. Turecko čekají prezidentské a parlamentní volby, země je ve velmi špatné ekonomické situaci, zemětřesením zasažená oblast hostí statisíce uprchlíků ze Sýrie i dalších zemí. Zemětřesení v roce 1999 otřásla důvěrou Turků ve vládu, která na ničivé otřesy včas nezareagovala. Byl to jeden z důvodů jejího pádu a vzestupu tehdy nové politické síly, strany AKP, k moci.

Není překvapivé, že se veřejnost i odborníci snaží odhadnout, jaké dopady bude mít současná tragédie na tureckou politickou situaci — vládní AKP měla dosud ve většině zasažených provincií jasnou většinu, ale mnozí obyvatelé si stěžují, že je vláda nechala na holičkách. Naproti tomu metropole Diyarbakir je neoficiálním centrem oblasti dominantně obývané Kurdy a zdejší samospráva je od roku 2015 cíleným terčem vládního útlaku.

Předseda kurdské strany HDP Selahattin Demirtas je od roku 2016 ve vězení, strana čelí zákazu činnosti, řada jejích starostů byla zbavena funkce, mnoho kurdských novinářů je ve vězení. Předvolebních průzkumy přitom ukazují, že kurdští voliči mohou rozhodnout výsledek voleb — bude proto zajímavé sledovat, jak tragédie ovlivní jejich volební preference.

AKP bude bezpochyby čelit kritice za nedostatečnou přípravu a ignorování rizik. V listopadu 2022 sice proběhl historicky první celostátní přípravný nácvik v případě zemětřesení, skončil však naprostým fiaskem, protože jej většina obyvatel zcela ignorovala. Když potom opoziční Republikánská lidová strana (CHP) navrhla přezkum opatření proti zemětřesení, včetně vymezení veřejných shromaždišť a identifikace budov, které nejsou odolné proti zemětřesení, vládní strany AKP a Strana nacionalistického hnutí (MHP) parlamentní návrh odmítly.

Již dříve si primátor Istanbulu z opoziční CHP, Ekrem Imamoglu, stěžoval, že řada dříve vyčleněných shromaždišť ve městě existuje jen na papíře, protože byla zastavěna, a že až třetina budov by v této megalopoli s patnácti až dvaceti miliony obyvatel větší zemětřesení nevydržela.

Istanbul je město, které leží v podstatě přímo na místě střetu dvou velkých tektonických desek, a hrozí mu tedy velmi silná zemětřesení. V roce 2022 vědci opět varovali, že velké zemětřesení o síle 7,2 stupně lze v Istanbulu očekávat velmi brzy. Musíme doufat, že letošní strašlivá tragédie letošního povede k zásadní změně přístupu státu k tomuto riziku.