Po léta byla Kurdská lidově demokratická strana (HDP), která je největší kurdskou politickou stranou v Turecku, v turecké politice do značné míry marginalizována a záměrně poškozována. U nejvyššího ústavního soudu tak například čelí žalobě, která požaduje její rozpuštění kvůli obvinění, že je napojena na Stranu kurdských pracujících (PKK), která je v Turecku považována za teroristickou organizaci.

Mnoho z vůdců HDP bylo v posledních letech zatčeno, obviněno z údajné podpory terorismu, odsouzeno a uvězněno, a to včetně předsedy strany Selahattina Demirtase. Strana nebyla přizvána k účasti v žádné z vládních a opozičních koalic. Nyní se však může stát králem voleb, jež se budou konat už 14. května. Koalice, již HDP vede, oznámila, že nepředstaví vlastního kandidáta pro nadcházející prezidentské volby, zřejmě jako předehru k oznámení podpory kandidátovi šestičlenné opoziční koalice Kemalu Kiliçdaroğluovi.

Přestože strana výslovně nezmínila, zda Kiliçdaroğlua podpoří, její vedení se s ním nakonec setkalo a má se za to, že setkání vyústilo v tiché porozumění mezi oběma stranami. Kiliçdaroğlu se výměnou za získání podpory od HDP zavazuje splnit řadu požadavků, z nichž nejdůležitějším je zabránit likvidaci strany v případě, že by se k moci dostala opozice, a opuštění od systému státního dohledu nad obcemi, jejichž starostky a starostové byly nedávno v kurdské většinové oblasti zbaveni svých volených funkcí a nahrazeni nevolenými úředníky.

V řadě případů byli i odsouzeni. Kvůli přesvědčení tureckých orgánů o jejich spojení s Dělnickou stranou a pro jejich snahy o propuštění Selahattina Demirtase. Opozice se pravděpodobně dokonce zavázala k znovunastolení otázky kurdské kulturní autonomie v parlamentu.

Zdá se, že dohoda, ke které Kiliçdaroğlu s Lidovou stranou dospěl, byla pečlivě vycizelována, aby se předešlo jakýmkoli negativním dopadům na jednotu šestistranné volební aliance. Předsedkyně Dobré strany Meral Aksener se obává, že uzavření deklarovaného spojenectví s lidově demokratickou stranou HDP povede k rozpuštění její strany a k zesílení hlasů nacionalistů v její mateřské Národní straně, která je mezi spojenci prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana.

Pragmatizmus

Flexibilita, kterou lidově demokratická strana HDP projevila při jednání s Kiliçdaroğluem, byla pozoruhodná a odráží její pragmatický realismus v podmínkách, které si kladla při jednání s šestistrannou alianci výměnou za její volební podporu. Podpora HDP poskytnutá opoziční koalici v komunálních volbách v roce 2019 přispěla v minulosti k úspěchu opozice při získání volebního vítězství ve dvou největších městech v Turecku. Vládní Strana spravedlnosti a rozvoje AKP utrpěla porážku v metropoli Ankaře, ekonomické metropoli Istanbulu a třetím největším tureckém městě Izmiru.

Voličská základna Lidově demokratické strany HDP se pohybuje mezi 10 % a 13 % a pro vítězství aliance šesti stran bude v nadcházejících prezidentských volbách zřejmě rozhodující. Nedávné průzkumy veřejného mínění ukazují, že obě volební aliance nejsou schopny vyhrát prezidentské volby bez podpory kurdských hlasů, a to především hlasů právě voličů HDP.

Kiliçdaroğlův úspěch při získávání hlasů voličů HDP je však podmíněn zaplacením určité ceny. Je pravděpodobné, že dohoda o podpoře ve volbách mezi oběma stranami povede k tomu, že Kiliçdaroğlu v šestistranné alianci ztratí hlasy nacionalistů. Tyto ztracené hlasy se odhadují na asi 5 % v Dobré straně a 3 % v Republikánské lidové straně. Kiliçdaroğlu k volební spolupráci s HDP zkrátka přistupuje z pohledu propočtů zisků a ztrát. Pokud bude získání hlasů voličů HDP stát šestistrannou alianci ztrátu přibližně 8 % hlasů její voličské základny, volební spolupráce s lidovou stranou jí přinese přibližně 11 až 13 % kurdských hlasů.

Rizika pro alianci šesti stran však nejsou omezena jen na potenciální ztrátu 8 % celostátních hlasů. Neboť o volební spolupráci mezi šestikoalicí a lidově demokratickou stranou HDP nerozhodla tato koalice a objevila se namísto toho v podobě jistého porozumění mezi HDP a samotným Kiliçdaroğluem, hrozí jí krize uvnitř nacionalistické Dobré strany, což by mohlo vést až k jejímu rozpadu.

Nejhorším scénářem pro opozici je, že podpora kurdské strany povede k návratu části nacionalistických voličů v Dobré straně k jejich mateřské straně Nacionalistického hnutí, které podporuje Erdoğana. Za předpokladu, že jejich počet dosáhne 5 %, to znamená, že Erdoğan zaznamená týž zisk mezi nacionalisty. Podobně by to také mohlo vést k tomu, že 3 % hlasů nacionalistů v CHP připadne MHP, čímž se Erdoğanova volební základna mezi nacionalisty ještě zvýší.

Riziko

Pokud se takový scénář naplní, povede volební spolupráce šestistranné aliance s Lidovou demokratickou stranou HDP nejen ke ztrátě 8 % hlasů jejích voličů, ale tyto hlasy připadnou Erdoğanově alianci a nacionalistům, což znamená, že výsledné navýšení počtu hlasů, které taková spolupráce přinese šestistranné alianci, může dosáhnout 5 %. Může to naopak vést k posílení Erdoğanovy voličské základny asi o 8 %.

Kiliçdaroğluovým předpokladem ovšem je, že hlasy, které pravděpodobně ztratí šestistranná aliance, Erdoğanovi v plné míře nepřipadnou. Volební postavení lidově demokratické strany HDP však není omezeno pouze na rozhodnutí, které nyní přijme, ale je spojeno i s její budoucností ve světle soudního řízení vedeného proti ní u Ústavního soudu, který požaduje její rozpuštění a zrušení, a dále také s obviněním z jejího spojení se Stranou kurdských pracujících (PKK), která je v Turecku považována za teroristickou.

Kdy soud ve věci rozhodne, není jasné, ale případné rozhodnutí o zrušení strany může vést k jejímu vyloučení z účasti ve volební soutěži. Takové rozhodnutí by sice mohlo mezi přibližně čtyřmi a půl miliony voliči HDP vyvolat proti Erdoğanovi silně negativní emoci, zároveň by ale hrozilo roztříštění voličské základny této převážně kurdské strany. Zde se mimochodem zřetelně ukazuje důležitost možných scénářů chování kurdského voliče v případě hrozícího rozhodnutí o rozpuštění strany.

Erdoğanovi se podařilo přilákat kurdskou stranu Free Dawa, ale nepodařilo se mu na svou stranu získat konzervativní Stranu blahobytu. Voličská základna strany se pohybuje od 0,5 % do 1 % hlasů. Její význam pro Erdoğana ale není omezen pouze na toto nízké procento hlasů, protože se spoléhá na to, že jejím prostřednictvím získá zpět kurdské hlasy, které Strana spravedlnosti a rozvoje AKP v posledních letech ztratila. Také chce přilákat další kurdské voliče, kteří hledají nové cesty pro oživení situace konzervativní kurdské politické reprezentace a pro její integraci do turecké politiky.

Erdoğan jim nabízí cestu ze slepé uličky, v níž se ocitli kvůli dominanci kurdské levice, a kvůli střetu mezi kurdskou politickou reprezentací a tureckým státem. Právě proto bude při určování volebních výsledků hrát rozhodující roli směřování, o kterém rozhodly ostatní strany, které dosud nevstoupily do žádné z obou aliancí. Vezmeme-li v úvahu prudkou dynamiku mapy stranických aliancí v Turecku, může období zbývající do voleb doznat určitých posunů. Kromě důležité pozice HDP se obě koalice snaží k sobě přitáhnout menší strany s podobným ideologickým zaměřením.

Vysoká cena

Erdoğan chce v prvním kole prezidentských voleb získat veškeré konzervativní hlasy. Šestistranná aliance se vedle toho pokouší přesvědčit některé menší strany, aby ji podpořily. Přestože celkový volební potenciál hlasů pro strany a koalice mimo veřejnou a národní koalici nepřesáhne 10 %, podle průzkumů veřejného mínění je jejich získání v situaci, když jsou odhady voleních výsledků velmi těsné, nesmírně důležité.

Například vůdce opoziční strany Vatan Muharrem İnce může získat hlasy z volební základny CHP. İnceho kandidatura na prezidenta by mohla výpočty výsledků prvního kola prezidentských voleb změnit, vzhledem k tomu, že se mu nejspíš podaří přilákat voliče z řad Republikánské lidové strany, kteří jsou proti Kiliçdaroğluovi. Erdoganovi naopak v získání konzervativních hlasů strany zabrání lídr konzervativní Strany blahobytu Fatih Erbakan, který také oznámil svůj záměr kandidovat na prezidenta.

Rozhodující roli však bude nadále hrát postoj těchto stran v případném druhém kole prezidentských voleb. Předpokládá se, že konzervativní hlasy, které budou v prvním kole hlasovat pro Erbakana, půjdou v druhém kole automaticky ve prospěch Erdoğana, zatímco hlasy Vlastenecké strany půjdou automaticky ve prospěch Kiliçdaroğlua. Malé strany tak budou moci v případném druhém kole prezidentské soutěže posílit své vyjednávací pozice se dvěma hlavními bloky. Jejich cena jednoduše vzroste.