Hrozí třetí válka o Náhorní Karabach. Může přerůst ve střet Íránu s Tureckem
Johan BartošNeschopnost Ruska garantovat křehké příměří mezi Ázerbájdžánem a Arménií, může vést k obnovení války mezi oběma zeměmi současně s jarní ukrajinskou ofenzívou. Navíc hrozí, že se v prostoru uvolněném Ruskem utkají Írán a Turecko.
Zatímco většina pozornosti veřejnosti i bezpečnostních kruhů směřuje k válce na Ukrajině, doznívající ruské ofenzívě a blížící se ukrajinské protiofenzívě, v jiné části postsovětského prostoru hrozí obnovení dalšího ozbrojeného konfliktu. Od minulého roku postupně narůstá napětí kolem Náhorního Karabachu, o který se ve dvou válkách střetl Ázerbájdžán s Arménií.
Křehké příměří z roku 2020 garantované Ruskem se zdá být čím dál více v ohrožení. Pozornost Ruska se čím dál více soustředí na válku na Ukrajině, a scházejí mu tak síly k vynucování bezpečnostních dohod, jejichž je garantem na Kavkaze a ve Střední Asii.
Oslabení Ruska ohrožuje křehké příměří
Od počátku války na Ukrajině Ázerbájdžán čím dál častěji útočí a od prosince je údajnými ázerbájdžánskými ekologickými aktivisty blokován Lačinský koridor, který je jedinou spojnicí mezi Náhorním Karabachem a Arménií. Spojitost mezi ázerbájdžánskými snahami o postup a ruskou situací na ukrajinském bojišti je poměrně jasná, jak ukazuje dvoudenní střet mezi Ázerbájdžánem a Arménií z poloviny minulého září, který si vyžádal stovky obětí.
6. září zahájily ukrajinské síly u Charkova překvapivou protiofenzívu, která rychle vedla k prolomení nepřátelských linií a 10. září k osvobození strategicky významných měst Izjum a Kupjansk. Zatímco ruské obranné linie zkolabovaly, části ruských sil zůstaly v obklíčení a ruská armáda i politické vedení musely rychle soustředit dostupné síly ke stabilizaci frontové linie, Ázerbájdžán komplikované situace Ruska využil.
Počítaje s tím, že Rusko nedokáže reagovat, zahájil 12. září útok na území vlastní Arménie — tedy tentokrát nikoliv na Náhorní Karabach. Arménie pak požádala o aktivaci článku o společné obraně v rámci spojenecké aliance CSTO, ve které je spolu s Ruskem a některými dalšími postsovětskými republikami. Ačkoliv Rusko intervenovat přímo na straně Arménie odmítlo, podařilo se mu během dvou dní přimět Ázerbájdžán k zastavení bojů.
Tento krátký ozbrojený konflikt napovídá, že Ázerbájdžán zřejmě usiluje nejen o obsazení území Náhorního Karabachu, které mu de iure náleží, ale také o území části Arménie za účelem vytvoření pozemního spojení s Nachičevanem, ázerbájdžánským územím, které je od zbytku země odděleno arménskou provincií Sjunik. Právě na ni byl z velké části veden loňský útok.
Ázerbájdžán se těmito ambicemi příliš netají a není výjimkou, že o uvedeném území Arménie se v Baku mluvívá jako o „západním Ázerbájdžánu“. Ázerbájdžán si je zároveň nepochybně vědom, že úspěch útoku a obsazení Sjuniku a zbytku Náhorního Karabachu závisí především na ruské neschopnosti intervenovat na podporu Arménie. Proto se mu jako ideální moment pro zahájení příští války zřejmě jeví zahájení jarní ukrajinské ofenzívy. Rusko totiž bude muset dostupné vojenské rezervy použít na obranu vlastních frontových linií na Ukrajině.
I v případě, že by Rusko chtělo proti Ázerbájdžánu zakročit, jeho případnou reakci komplikuje absence přímého spojení s Arménií. Rusko by mohlo sice zaútočit na Ázerbájdžán a tím se pokusit donutit jej k zastavení postupu, ale rusko-ázerbájdžánská hranice je z většiny tvořena neprostupnými kavkazskými hřebeny a většina zbytku hranice vede přes řeku Samur.
Ta má na ázerbájdžánské straně prudce a vysoko se zvedající břehy a na jaře bývá rozvodněná v důsledku tání sněhu na Kavkaze. Z celé hranice tak zbývá jen necelých třicet kilometrů, přes které je realisticky možné vést útok. Případný další postup by navíc komplikovaly další rozvodněné řeky nacházející se za Samurem a Kavkaz. Rusko by tedy čelilo velmi náročným geografickým podmínkám a Ázerbájdžán by tak proti značně omezeným silám Ruské federace velmi pravděpodobně mohl vést efektivní obranu.
Zájmy Íránu
Případné snahy Ázerbajdžánu o obsazení Sjuniku ale kromě reakce Ruska mohou vyvolat i intervenci sousedního Íránu. Zatímco Ázerbájdžán potřebuje Sjunik pro pozemní spojení s Nachičevanem, jeho případné obsazení by znamenalo odříznutí pozemního spojení Arménie s Íránem. Od ruské invaze na Ukrajinu a s tím související neschopnosti Ruska plně Arménii chránit právě Írán totiž přebírá roli jejího hlavního spojence. Írán tedy nyní signalizuje, že na podporu Arménie bude proti Ázerbájdžánu intervenovat, aby ochránil svou sféru vlivu.
Zároveň má Írán přirozené obavy z rozpínání Ázerbájdžánu, protože značnou část jeho severozápadního území obývá mnohamilionová azerská menšina. V Ázerbájdžánu sílí volání po sjednocení všech Azerů do jednoho státu. Jak narůstá nebezpečí ázerbájdžánského útoku na Arménii, narůstá tedy i napětí mezi Íránem a Ázerbájdžánem.
Zatímco íránské Revoluční gardy zvyšují pohotovost a provádějí cvičení na ázerbájdžánské hranici a obviňují Ázerbájdžán ze sionistického spiknutí kvůli jeho dobrým vztahům s Izraelem, Ázerbájdžán zase obviňuje Írán z útoku na svou ambasádu v Teheránu, z atentátu na silně protiíránského opozičního poslance Fazila Mustafu v jeho domě v Baku a z narušení vlastního vzdušného prostoru íránským vojenským letounem.
Ázerbájdžán tedy má evidentní a jasně proklamovaný zájem na připojení zbytku Náhorního Karabachu a vytvoření pozemního spojení s Nachičevanem. Velmi pravděpodobně by dokázal porazit Arménii, jejíž vojenské síly se stále nevzpamatovaly z drtivých ztrát během druhé války o Náhorní Karabach. Ale nemá příliš šancí vyhrát expanzivní válku proti násobně většímu a vojensky silnějšímu Íránu, pokud by se ten postavil na stranu Arménie.
Zájmy Turecka
Zde však vstupuje na scénu nejbližší ázerbájdžánský spojenec, Turecko, které v případě intervence Íránu může naopak intervenovat na straně Ázerbájdžánu. Existuje dokonce řada důvodů, proč Turecko může právě nyní usilovat o válku s Íránem a intervence na podporu Ázerbájdžánu může být vítanou záminkou k zahájení války.