Džebrail, Zandžilan, Qubadli. Ázerbájdžán postupuje jižními oblastmi
Petr JedličkaBoje v okolí Náhorního Karabachu propukly opět v plné síle. Ázerbájdžánské jednotky již obsadily rozsáhlá území na jihu. Analytikové přesto míní, že dokud nevstoupí do horské části enklávy, lze válku ještě zastavit.
Ani částečně nakonec nezůstalo v platnosti příměří vyjednané Ruskem mezi arménsko-krabašskými a ázerbájdžánskými silami v minulých dnech. Ostřelování mezi oběma tábory bylo obnoveno ihned po vyhlášení již druhého klidu zbraní 18. října. V dalších dnech přešel pak Ázerbájdžán znovu do plnohodnotné ofenzívy.
Mezi 18. a 22. říjnem se bojovalo zejména na severu Náhorního Karabachu u Martakertu, kde je fronta stálá, a pak na několika místech na jihu. Tam se fronta aktuálně pohybuje více směry.
Konkrétně postupovaly ázerbájdžánské síly v posledních dnech v okolí správního střediska Füzuli, přes město Hadrut, které je jižní branou do srdce Náhorního Karabachu, na město Qubadli na západě a na město Zandžilan — proti proudu řeky Aras, jež tvoří hranici s Íránem.
Všechna zmíněná sídla se nacházejí v podhůří Malého Kavkazu — ne na karabašských náhorních planinách, ale v údolích. Jedná se de facto o správní centra rajónů na okraji vlastního Náhorního Karabachu — střediska původně ázerbájdžánských regionů, které si drží arménsko-karabašské síly od války 1988-1994 coby nárazníkové pásmo.
Útočný proud směřující na Zandžilan ovládl již celou délku íránské hranice. Proud směrující na Qubadli se stočil na severozápad a míří k Lačinskému koridoru. To je oblast, jíž vede jediná velká silnice, která spojuje Karabach s vlastní Arménií. Pokud by se Ázerbájdžáncům podařilo koridor dobýt, byl by Náhorní Karabach de facto obklíčený.
Arménská strana stále popírá ázerbájdžánskou ofenzívu en bloc. Dle jejího výkladu jde jen o výjezdy malých mobilních jednotek na území Republiky Arcach, které se ovšem zase vždy stahují, když se k nim přiblíží arménsko-karabašské jednotky. Pouze u malého území zatím Arménie/Arcach připustily, že bylo „takticky vyklizeno“.
Sítěmi se mezitím v posledních dnech začal šířit názor, že stávající arménský režim je rozhodnut Karabach obětovat – ekonomicky a reálpoliticky je totiž pro Arménii pouze zátěží. Teorii také nahrává, že vlastní arménská armáda se do pozemních bojů zatím oficiálně příliš nezapojila – bojují pouze samotné karabašské síly + dobrovolníci, Arménie poskytuje jen vzdušnou, dělostřeleckou a raketometnou podporou,
Vzhledem k roli Náhorního Karabachu v arménském nacionalismu jde nicméně takřka jistě o konspirační teorii. Je těžko představitelné, že by jakýkoliv arménský politik příslušné rozhodnutí opravdu učinil…
O víkendu byl vyhlášen další klid zbraní, tentokrát dojednaný s oběma stranami kyvadlově ministrem zahraničí USA Mikem Pompeem. Porušen byl opět do několika hodin, podobně jako Ruskem vyjednaná příměří před tím