Ani částečně nakonec nezůstalo v platnosti příměří vyjednané Ruskem mezi arménsko-krabašskými a ázerbájdžánskými silami v minulých dnech. Ostřelování mezi oběma tábory bylo obnoveno ihned po vyhlášení již druhého klidu zbraní 18. října. V dalších dnech přešel pak Ázerbájdžán znovu do plnohodnotné ofenzívy.

Mezi 18. a 22. říjnem se bojovalo zejména na severu Náhorního Karabachu u Martakertu, kde je fronta stálá, a pak na několika místech na jihu. Tam se fronta aktuálně pohybuje více směry.

Konkrétně postupovaly ázerbájdžánské síly v posledních dnech v okolí správního střediska Füzuli, přes město Hadrut, které je jižní branou do srdce Náhorního Karabachu, na město Qubadli na západě a na město Zandžilan — proti proudu řeky Aras, jež tvoří hranici s Íránem.

Všechna zmíněná sídla se nacházejí v podhůří Malého Kavkazu — ne na karabašských náhorních planinách, ale v údolích. Jedná se de facto o správní centra rajónů na okraji vlastního Náhorního Karabachu — střediska původně ázerbájdžánských regionů, které si drží arménsko-karabašské síly od války 1988-1994 coby nárazníkové pásmo.

Sporná oblast vlastního Náhorního Karabachu a zmíněných přilehlých regionů je historicky osídlena z větší části Armény. Z hlediska mezinárodního práva ale patří stále Ázerbájdžánu. Od zmíněné války po rozpadu SSSR vyrůstají v oblasti už jen arménské ročníky, protože původní azerské obyvatelstvo bylo vyhnáno. Vlastní Náhorní Karabach přitom považují obě strany za historickou součást své státnosti.

Arménská strana poslední zprávy o postupu Ázerbájdžánců zčásti popírá, zčásti hovoří o taktickém ústupu a slibuje protiútok. Podle všech objektivních skutečností je ale zřejmé, že arménsko-karabašské síly jsou aktuálně v defenzívě.

„Není možné říci přesně, kolik kdo ztratil bojovníků. Nesporné je však, že obránci Náhorního Karabachu utrpěli v posledních dnech těžké ztráty,“ hlásil do čtvrtečního vysílání reportér France 24, francouzské státní televize.

Výhledy do budoucna