Ani částečně nakonec nezůstalo v platnosti příměří vyjednané Ruskem mezi arménsko-krabašskými a ázerbájdžánskými silami v minulých dnech. Ostřelování mezi oběma tábory bylo obnoveno ihned po vyhlášení již druhého klidu zbraní 18. října. V dalších dnech přešel pak Ázerbájdžán znovu do plnohodnotné ofenzívy.

Mezi 18. a 22. říjnem se bojovalo zejména na severu Náhorního Karabachu u Martakertu, kde je fronta stálá, a pak na několika místech na jihu. Tam se fronta aktuálně pohybuje více směry.

Konkrétně postupovaly ázerbájdžánské síly v posledních dnech v okolí správního střediska Füzuli, přes město Hadrut, které je jižní branou do srdce Náhorního Karabachu, na město Qubadli na západě a na město Zandžilan — proti proudu řeky Aras, jež tvoří hranici s Íránem.

Všechna zmíněná sídla se nacházejí v podhůří Malého Kavkazu — ne na karabašských náhorních planinách, ale v údolích. Jedná se de facto o správní centra rajónů na okraji vlastního Náhorního Karabachu — střediska původně ázerbájdžánských regionů, které si drží arménsko-karabašské síly od války 1988-1994 coby nárazníkové pásmo.

Sporná oblast vlastního Náhorního Karabachu a zmíněných přilehlých regionů je historicky osídlena z větší části Armény. Z hlediska mezinárodního práva ale patří stále Ázerbájdžánu. Od zmíněné války po rozpadu SSSR vyrůstají v oblasti už jen arménské ročníky, protože původní azerské obyvatelstvo bylo vyhnáno. Vlastní Náhorní Karabach přitom považují obě strany za historickou součást své státnosti.

Arménská strana poslední zprávy o postupu Ázerbájdžánců zčásti popírá, zčásti hovoří o taktickém ústupu a slibuje protiútok. Podle všech objektivních skutečností je ale zřejmé, že arménsko-karabašské síly jsou aktuálně v defenzívě.

„Není možné říci přesně, kolik kdo ztratil bojovníků. Nesporné je však, že obránci Náhorního Karabachu utrpěli v posledních dnech těžké ztráty,“ hlásil do čtvrtečního vysílání reportér France 24, francouzské státní televize.

Výhledy do budoucna

Letošní znovuobnovení války o Náhorní Karabach má stále několik vysvětlení, jádro mají však všechny společné — Ázerbájdžán tažení neukončí, dokud nedobude zpět alespoň některá území ztracená ve válce 1988-1994. Zároveň platí, že Arméni z vlastního Karabachu budou svou enklávu bránit stůj co stůj.

Jako nejpravděpodobnější se proto jeví v současnosti prognóza, že Ázerbájdžán cílí aktuálně na dobytí všech jižních mimokarabašských rajónů. Poté by měl být spíše ochoten zastavit boje a vyjednávat.

Většina analytiků má za to, že dokud nevystoupí ázerbájdžánské síly do centrálních oblastí Náhorní Karabachu — či dokud jedna ze stran neprovede nějaký zcela mimořádný útok na civilní cíle —, lze válku ještě poměrně rychle ukončit. S každým dnem pokračujících bojů se ale riziko dlouhého konfliktu zvětšuje.

„Nikdy nezapomínejme, že vedle frontových bojů se stále ostřelují i civilní cíle. Na arménsko-karabašský Stěpanakert dopadá kazetová munice. Ázerbájdžánská města Gandža a Tartar ničí balistické střely. Těžko předvídatelný faktor je také Turecko a chování jeho námezdných sil, bojujících na straně Ázerbájdžánu. Z Ankary dlouhodobě zaznívá, že oblast nepotřebuje další příměří, ale řešení, které letitý spor opravdu ukončí,“ shrnula Sandra Gathmannová v středečním speciálu Al-Džazíry.

Další informace:

• Al-Džazíra Nagorno-Karabakh shelling leaves enduring dangers
• Global News Nagorno-Karabakh soldiers say they will stay on front lines until they win
• France 24 Nagorno-Karabakh conflict: Armenia, Azerbaijan blame each other for truce violations
• TKS Lavrov's Remarks on Karabakh Settlement Process
• Al-Džazíra Why are Armenia and Azerbaijan fighting over Nagorno-Karabakh?