Boje o Karabach nekončí, Ázerbájdžán hlásí zisk téměř padesáti vesnic
Petr JedličkaOfenzíva v podobě z konce září zatím obnovena nebyla, skutečné příměří ale nezavládlo nikdy. Rusko teď intenzivně komunikuje s Tureckem. Pozorovatelé mají strach zejména z útoku na energovody či jadernou elektrárnu Mecamor.
Pouze částečné utlumení bojů mezi arménsko-karabašskými silami a Ázerbájdžánem přinesl klid zbraní vyjednaný k 10. říjnu Ruskem. Ukazuje to vývoj v posledních dnech. Odstřelování na dálku obnovily strany již několik hodin po ohlášení dohody. 12. října se začalo bojovat o městečko Hardut a 14. října zničil Ázerbájdžán raketový systém OTR-21 přímo na arménském území, což vyvolalo obavy z ruské odpovědi — Arménie má totiž k ochraně vlastního území uzavřenou s Ruskem smlouvu. 15. října pak Ázerbájdžán ohlásil obsazení dalších šesti vesnic na jihu karabašské oblasti.
Do pátku 16. října nebyla obnovena plná ofenzíva v podobě, jež byla k vidění v prvním týdnu bojů. K příměří má ale situace stále velice daleko.
„Rusko se minulý týden rozhodlo vyjednávat přímo s Arménií a Ázerbájdžánem bez zapojení dalších aktérů, což dělalo i v minulých letech. Dohoda o zastavení palby byla přitom uzavřena mezi ministry zahraničí. Nyní se ukazuje, že věci nefungují už jako dříve, že bude zapotřebí jiný účinnější formát, zřejmě prezidentský. Ázerbájdžán také požaduje, aby k jednání byl přizván jeho silnější spojenec, tedy Turecko. To se zatím nestalo, avšak mezi moskevskou diplomacií a Ankarou se v posledních dnech čile komunikuje,“ uvedl k poslednímu vývoji na France 24 Jean de Gliniasty, bývalý francouzský velvyslanec v Rusku.
Sporná oblast Náhorního Karabachu a přilehlých teritorií je od války 1998-1994 osídlena takřka výhradně Armény, z hlediska mezinárodního práva ale patří stále Ázerbájdžánu. Vlastní Náhorní Karabach přitom považují obě strany za historickou součást své státnosti a chtějí o něj bojovat „až do konečného vítězství“.
Zamrzlý konflikt mezi oběma stranami přerost opět v plnohodnotnou válku letos na konci září. Během týdne pozemních bojů se ázerbájdžánským jednotkám podařilo obsadit malou část na severu a větší na jihu Náhorního Karabachu, celkově až padesát vesnic a několik malých měst. Ve druhém týdnu se už pak bojovalo spíše na dálku, pomocí dronů, raket, letectva a dělostřelectva.
Skutečné počty obětí na obou stranách jsou stále jen odhadovány. Konzervativní čísla udávají kolem šesti set mrtvých dohromady, oficiální odhady jedné i druhé země kolem dvou tisíc zabitých „nepřátel“.