Daleko blízko od války
Lusik KonjoryanAutorka je jednou z příslušnic arménské menšiny v České republice, kam přišla se svými rodiči jako dítě-uprchlík. V osobním textu popisuje, co znamená sledovat hrůzy války z bezpečí brněnského azylu.
Co může být horšího nežli izolace, máte-li v ní i pocit viny? Vědomí bezmoci? Když nevíte, kam nebo ke komu se obrátit? Kde hledat útěchu? Vůbec nejsurovější a nejdrsnější je cítit v izolaci bezvýznamnost. Vůbec jsem netušila, že ji lze cítit nad rámec vlastního ega, že by se takhle dalo prožívat utrpení celého vlastního národa.
Lidé, které miluju, letos ztratili ty, které milovali sami. V důsledku nemoci, stáří, nedorozumění. Nic z toho nebylo tak fatální jako válka, které jsme už měsíc vystaveni. Se smrtí se dá vyrovnat, protože je nevyhnutelná. Lidé starší než my říkají totéž o současné válce.