↗

Arménská artilérie pálila v posedních dnech zejména na Gandžu, druhé největší z ázerbájdžánských měst. Ázerbájdžán zase koncentroval palbu na Stěpanakert, hlavní město Náhorního Karabachu. Foto ANT

Již osm dní trvají obnovené boje mezi ázerbájdžánskými a arménsko-karabašskými silami a jen málo nasvědčuje tomu, že brzy zase skončí. Úvodní ázerbájdžánská ofenzíva po zemi s oficiálním cílem „osvobození“ sporné enklávy od „arménské okupace“ teď příliš nepostupuje. Hlášeny jsou ale frontové střety a mohutné ostřelování z děl a raketometů. Cílí se jak na ázerbájdžánská, tak na karabašská města.

Ohledně výsledků dosavadních bojů přichází z obou stran rozporné informace. Ázerbájdžán uvádí, že zlikvidoval přes dvě stě arménských tanků a přes sto dalších vojenských vozidel, na 230 kusů dělostřelectva a tři sta jednotek arménské protivzdušné obrany. Arménie a její klientská vláda v Náhorním Karabachu hovoří o desítkách kusů zlikvidované techniky, přiznává ale, že padlo již na čtyři sta arménských vojáků. Zneškodnit se jim mělo podařit podobný počet Ázerbájdžánců.

Ázerbájdžán sám počet svých padlých neuvádí. Počet zlikvidovaných nepřátel jde ovšem v prohlášeních jeho představitelů do tisíců.

„Situace v poli je stále nepřehledná. Potvrzené je pouze, že ázerbájdžánské jednotky obsadily dvě enklávy na severu karabašské oblasti a jedno širší pásmo na jihu. Arménští a karabašští představitelé přitom tvrdí, že jejich síly dobyly ,původní obranné poziceʻ zpět,“ hlásila do nedělního vysílání BBC Konúl Chálilová, novinářka z ázerbájdžánské odnože stanice, a ještě pokračovala: „Naopak nesporné je mohutné ostřelování příhraničních měst. Na ázerbájdžánské straně jde především o Gandžu, druhé největší město v zemi ležící na sever od Karabachu. Oběti jsou po celém městě.“

↗

Mapka konfliktního regionu. Modrá barva označuje oblasti, které obsadily ázerbájdžánské síly do 4. října. Žlutá Republika Arcach je klientský arménský pseudostát vyhlášený na někdejším ázerbájdžánském území obsazeném za války 1988—1994. Vlastní Náhorní Karabach (zde světle hnědou) zabírá necelou polovinu této entity. Grafika WmC

Podle informací potvrzených v pondělí ráno stojí za ostřelováním Gandži jednotky z vlastního Náhorního Karabachu. Podle vyjádření karabašského ministra obrany míří na „vojenské objekty nacházející se v ázerbájdžánských městech“. Podle off-record vyjádření různých důstojníků pro zahraniční reportéry jde ale spíše o odvetu za odstřelování karabašského hlavního města Stěpanakertu. To bylo bombardováno po celý víkend, a to i z letadel.

„Slyšíme salvy raket a dopadající náboje z houfnic, ječí tu náletové sirény. Lidé jsou vesměs v krytech. Nejde elektřina (…) Část budov v centru byla zničena,“ hlásil v neděli ráno ze Stěpanakertu Bernard Smith, reportér televize Al-Džazíra. 

V odhadech počtu civilních obětí dosavadních bojů se zdroje opět různí. V průměru jde ale zatím o dvě tři desítky na každé ze stran.

Důvody aktuálního obnovení bojů

Z bezprostředního obnovení války v Náhorním Karabachu a okolí se obviňují vzájemně obě strany, aktivním činitelem je ale tentokrát Ázerbájdžán. Právě jeho jednotky přešly 27. září do plnohodnotné ofenzívy (byť oficiálně v reakci na arménské ostřelování) a vtrhly na sporné území.

Ázerbájdžánští představitelé hovoří o — slovy velvyslance země ve Francii — „osvobozování území, jež bylo posledních sedmadvacet let okupováno, na němž probíhalo etnické čištění a byla soustavně porušována lidská práva“. Arménští politikové a zástupci klientského režimu v Stěpanakertu mluví o čisté sebeobraně. Poukazují také na ázerbájdžánské propojení s agresivním Tureckem.

„Velkou karabašskou válku na začátku 90. let vyhráli Arméni. V podstatě tehdy získali všechno území, které chtěli. Od té doby se snaží normalizovat status quo. Ázerbájdžán naproti tomu může kalkulovat, že vojenským tažením něco získá,“ uvedl již minulý týden pro agentury Thomas de Waal, britský novinář a znalec oblasti.

Další analytikové upozorňují na širší kontext aktuálního vývoje: Laurence Broers z londýnského think tanku Chatham House připomíná, že arménské síly při posledních střetech letos v červenci dobyly strategické výšiny na severu, přičemž byl zabit i populární ázerbájdžánský generál. V Ázerbájdžánu od té doby sílilo volání po reakci.

Thornike Gordadze z pařížské Science Po zase zdůrazňuje, že režimy v obou zemích mají aktuálně své vnitřní problémy, a mohou tak chtít odvést pozornost jinam.

Odlišná oproti předchozím konfliktům je také aktuálně role Turecka a Ruska. Turecký režim si v posledních letech zavázal režim v Ázerbájdžánu ještě daleko pevněji, než bývalo dříve zvykem. Enormně narostla energetická provázanost obou zemí a ázerbájdžánský odběr zbraní z Turecka.

Velmi se sblížila také nacionalistická rétorika obou režimů. Slovy tureckého ministra obrany Hulusiho Akara jde dnes o „jeden lid ve dvou státech“.

↗

Turecký prezident Erdogan (vpravo) s ázerbájdžánským protějškem Alijevem. Foto Ednews.net

Rusko naproti tomu ztratilo část vlivu, jež dříve na Ázerbájdžán mělo — kuloárně se dokonce proslýchá, že ázerbájdžánský prezident Alijev nevzal od počátku aktuálního znovuobnovení konfliktu Vladimiru Putinovi telefon. Částečně byl také v posledních letech omezen ruský vliv na Arménii, kde proběhla v dubnu 2018 sametová revoluce.

Turecko přitom dnes v konfliktu podporuje Ázerbájdžán zcela otevřeně. Armáda Ázerbájdžánu využívá turecké drony a dle již potvrzených informací bojuje na jeho straně i kontingent žoldnéřů ze severní Sýrie, který je z Turecka placen — i když není zatím potvrzeno, že jej platí přímo stát.

Vyhlídky na konec?

Rusko, USA a Francie společně apelují už od minulého týdne na obě strany, aby zastavily boje. Jak Arménie, tak Ázerbájdžán to ale podmiňují tím, že protivník stáhne vojska ze sporného regionu, nebo alespoň nabídne rozvrh stahování.

Část analytiků má za to, že Ázerbájdžán cílí ve skutečnosti na obsazení pouze nížinných částí na jihu Karabachu, konkrétně rajónů Džebraíl a Füzuli. I když je totiž ázerbájdžánská armáda dvakrát větší než arménská, dobývání opevněné horské hranice by bylo velice náročné i pro ni.

Objevuje se ovšem i názor, že se na východním Kavkaze rodí další z horkých proxy-konfliktů mezi regionálními mocnostmi. Turecko má totiž skutečně imperiální ambice a Rusko zase obrannou smlouvu s Arménií. Pokud by Jerevan požádal, musela by Moskva pomoci.

Podmínkou je tu napadení nikoliv Karabachu, ale vlastního arménského území. To se prozatím nestalo.

„Na každý pád jde už teď o situaci, která předčí doposud největší eskalaci od velké karabašské války, boje v roce 2016. Jak Ázerbájdžán, tak Arménie již částečně mobilizovaly. Nálady v obou zemích jsou proválečné a uklidnění vůbec nepřejí,“ hlásil do pondělního vysílání France 24 Gulliver Cragg, reportér stanice v oblasti.

Další informace:

• Foreign Affairs Why Armenia and Azerbaijan Are on the Brink of War
• EurAsiaNet.org As fighting rages, what is Azerbaijan’s goal?
• BBC News Nagorno-Karabakh conflict: Major cities hit as heavy fighting continues
• BBC News Armenia-Azerbaijan conflict: Why Caucasus flare-up risks wider war
• Al-Džazíra Nagorno-Karabakh: Azerbaijan says civilian killed in Ganja
• EuroNews Azerbaijan demands Armenia withdraw as conflict rages in Nagorno-Karabakh
• Deutsche Welle Azerbaijan claims advances in Nagorno-Karabakh region, as Armenia vows to continue fight