Arménský premiér Serž Sargsjan v pondělí odpoledne rezignoval. Stalo se tak jedenáct dní poté, co zemi zachvátily masové protesty, a ve stejný den, kdy světová média přinesla zprávu o tom, že se na demonstracích objevily stovky neozbrojených vojáků včetně válečných veteránů. K nenásilným protestům v Jerevanu a dalších významných městech se už dříve přidali stávkující studenti, učitelé nebo lékaři.

Arménské úřady zároveň oznámily, že propouští v neděli zadrženého opozičního poslance a nejvýraznější tvář protestů, Nikolu Pašinjana, který před pár dny označil demonstrace s odkazem na listopad roku 1989 v Československu za „sametovou revoluci“.

„Nikola Pašinjan měl pravdu. Já jsem se mýlil,“ píše se v prohlášení na premiérových oficiálních webových stránkách. „Odcházím z postu předsedy vlády, hlas ulice byl proti mému jmenování. Plním tak vaše přání. Přeji naši zemi mír a harmonii.“

Nejmocnější muž Arménie

Serž Sargsjan byl do premiérské funkce jmenován teprve letos 17. dubna, v posledních deseti letech však pro změnu na postu prezidenta představoval zdaleka nejvlivnější postavu arménské politiky. Již zvolení tohoto bývalého vojenského veterána a dvojnásobného ministra obrany provázely nebývalé násilnosti — arménské ozbrojené složky v následujících dnech zastřelily osm demonstrantů a v návaznosti na povolební protesty byl vyhlášen výjimečný stav.

V roce 2015, nedlouho před uplynutím dvou volebních období povolených ústavou, Sargsjan uspořádal kontroverzní referendum, jež převedlo většinu prezidentských pravomocí do rukou premiéra. Kvůli tomuto kroku byl srovnáván s Vladimírem Putinem, jenž se mezi lety 2008-2012 stal předsedou vlády, aby tak vyhověl ústavním parametrům, nebo s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem, který naopak nechal Turecko referendem změnit na prezidentský systém. Samotný průběh referenda kvůli podezřelým praktikám následně kritizovali mezinárodní pozorovatelé i domácí opozice.

Sargsjan sice pro uklidnění situace přislíbil, že nemá v úmyslu stát se posíleným premiérem, tento závazek však letos v dubnu porušil, když byl vlastní stranou jednomyslně nominován do úřadu. V reakci na to se stovky spontánních protestujících pokusily zablokovat sídlo vládní Republikánské strany a během pár dní se počet nespokojenců v ulicích hlavního města Jerevanu rozrostl na desetitisíce.

Protestní hnutí

Hnutí, které se vzápětí zejména po sociálních sítích rozšířilo do dalších měst, požadovalo Sargsjanovo odstoupení. Důvodem jsou obvinění ze zneužívání moci nejsilnější stranou včetně krvavých zásahů proti demonstracím v roce 2016 a údajně oligarchický způsob vlády. Na pozadí však stojí i dlouhodobě neřešené ekonomické problémy; zemi trápí skoro dvacetiprocentní nezaměstnanost a bezmála třetina lidí žije pod úrovní chudoby.

Nejvýznamnější tváří protestů se stal bývalý novinář a předseda opoziční strany Občanská smlouva Nikola Pašinjan, který se musel ještě jako šéfredaktor liberálního deníku Haykakan Zhamanak dlouhé měsíce skrývat před úřady a strávil dva roky ve vězení za kritiku praktik tehdejšího prezidenta a jeho předchůdce.

Také během letošních protestů byl Pašinjan navzdory poslanecké imunitě krátce zadržen po televizí přenášeném setkání s premiérem. Spolu s ním v neděli skončily ve vazbě zhruba tři stovky demonstrantů a další dva opoziční poslanci.

Nejistá budoucnost

V tuto chvíli není jasné, kdo se stane příštím arménským premiérem. Sargsjanova Republikánská strana má od voleb v loňském roce solidní většinu v jednokomorovém parlamentu a bude tak o postavě předsedy vlády v konečném důsledku rozhodovat, přestože jistě musí brát v potaz tlak demonstrantů v ulicích.

Otazníky se vznášejí také nad rolí Ruska, které bylo blízkým spojencem odcházejícího předsedy vlády a v Arménii si udržuje klíčový vliv prostřednictvím vojenské podpory v zamrzlém konfliktu o Náhorní Karabach. Sargsjan před pěti lety vycouval z asociační dohody s Evropskou unií a místo toho vstoupil do konkurenčního, Ruskem vedeného Eurasijského ekonomického svazu. V roce 2010 pak prodloužil pronájem vojenské základny v Gjumri až do roku 2044, v zemi tak zůstává přes tři tisíce ruských vojáků.

Ruská federace se dlouhodobě dívá s podezřením na protestní hnutí v postsovětských zemích, které označuje za „barevné revoluce“ a zpravidla je spojuje s rozšiřováním amerických a evropských zájmů v regionu. Nicméně k pádu arménského premiéra se její představitelé zatím vyjadřují velmi rezervovaně.

„Diskuze o možné ruské intervenci jsou zcela nemístné,“ prohlásil po premiérově odstoupení Dmitrij Peskov, tiskový mluvčí ruského prezidenta Putina. „Jedná se o výlučně arménskou záležitost, víc není třeba dodávat.“