Válka, jíž vedly letos od 27. září arménsko-karabašské síly s ázerbajdžánskými, zřejmě definitivně skončila. Shodují se na tom již takřka všichni pozorovatelé. Aktuální klid zbraní byl vyhlášen 10. listopadu a na rozdíl od předchozích se dodržuje. Na někdejší linii bojů hlídkují již také první příslušníci smluvených mírových sborů — ruští vojáci.

Dohodu o příměří nepodepsali tentokrát ministři zahraničí jako v předchozích případech, ale přímo prezidenti Ruska, Ázerbájdžánu a arménský premiér. Prezident Ázerbájdžánu Ilcham Alijev akt označil za arménskou kapitulaci a dle většiny komentátorů ne neprávem — právě pod kontrolu Ázerbájdžánu má totiž dle dohody přejít nejen malá část vlastního Náhorního Karabachu, jíž jeho jednotky do 8. listopadu dobyly, ale především všech sedm okresů, které Karabach obklopují a jež Arménie obsadila za války v letech 1988-1994.

Výjimkou má být jen tvz. Lačinský koridor — oblast, jíž vede hlavní silnice, která spojuje Náhorní Karabach s vlastní Arménií. Ten mají strážit ruští vojáci.

Podepsaná dohoda dále specifikuje, kdy mají být jednotlivá území předána, kolik má v oblasti působit ruských peacekeeperů a na jak dlouho (celkem 1960 osob na pět let s možností prodloužení) a že mají tyto jednotky v Karabachu nahradit arménské ozbrojené síly.

Oběma stranám dohoda garantuje výměnu zajatců, arménskému zboží přístup do Karabachu a Ázerbájdžánu transportní koridor mezi získaným územím a Nachičevanem — starou ázerbájdžánskou exklávou mezi Arménií a Tureckem.

Rusko navíc podepsalo ještě tematické memorandum o porozumění s Tureckem, které vyjasňuje, že své pozorovatelské stanoviště bude mít na ázerbájdžánské straně Karabachu i tato země a že turečtí pozorovatelé budou komunikovat s ruskými.

„Lidé v Baku dnes opravdu mohutně slaví (…) avšak neslaví příměří, konec války. Slaví vítězství (…) Vládne pocit, že se jim konečně vrací území, které Arménie okupovala posledních třicet let,“ popisovala v úterý na Deutsche Welle Julia Hahnová, oblastní zpravodajka stanice.

Situace v Arménii