Kdo opravdu chce mír pro Náhorní Karabach?

Johan Bartoš

Rusko se stále snaží hrát ve vztazích Arménie a Ázerbajdžánu dominantní roli, jeho pozice se však s každým neúspěchem ve válce na Ukrajině otřásá. Výsledkem může být buď mírová dohoda o Náhorní Karabach, nebo naopak eskalace konfliktu.

Loňská blokáda Lačinského koridoru původně propouštěla ruské mírové síly a humanitární zásobování, posléze se však změnila v  blokádu absolutní. Do Armény kontrolované části Náhorního Karabachu se nedostala ani humanitární pomoc. Foto Aykhan Zayedzadeh, WmC

Zatímco na Ukrajině probíhá protiofenzíva a Putinův režim zažil během Prigožinovy vojenské vzpoury dosud největšímu ohrožení své existence, Arménie s Ázerbájdžánem jednají o míru, který by mohl definitivně rozhodnout otázku Náhorního Karabachu. Proměny ruských mocenských pozic ve střetech odehrávajících se stovky kilometrů daleko v tom hrají rozhodující roli.

Arménie s Ázerbájdžánem se střetly o Náhorní Karabach ve dvou válkách, v nichž Rusko sehrálo významnou úlohu. Když ve druhé válce o Náhorní Karabach na podzim 2020 byly arménské síly poraženy v poli a Ázerbájdžán nezadržitelně postupoval Náhorním Karabachem, Moskva dotlačila obě strany k dohodě, která byla výhodná především pro ruské zájmy.

Zatímco Ázerbájdžán získal kontrolu nad rozsáhlými územími, část Náhorního Karabachu s hlavním městem Stepanakertem a většinou obyvatel zůstala v arménských rukách. Tato exkláva však byla zcela odříznuta od Arménie a zůstala plně závislá na ruské ochraně a zásobování skrze Ruskem kontrolovaný Lačinský koridor. Vše nasvědčovalo tomu, že konflikt pod dohledem „ruských mírotvorců“ zamrzne.

Nedávno ale představitelé Arménie naznačili ochotu uznat ázerbájdžánský nárok na Náhorní Karabach a vzdát se zbytku faktické kontroly nad sporným územím. Tento krok se může jevit buď jako konstruktivní snaha o ukončení desetiletí trvajícího konfliktu a dosažení míru, anebo jako významná politická chyba. Ve skutečnosti ale arménská ochota k jednání odráží především tvrdou mocenskou realitu.

V roce 2020 se zdálo, že bezpečnostní garance Ruska opřené o „druhou nejsilnější armádu světa“ představují pevnou záruku arménské kontroly nad zbytkem Náhorního Karabachu. Jenže tato jistota se začala rychle drolit spolu s tím, jak ruská armáda nedokázala zvítězit a utrpěla katastrofální ztráty ve válce na Ukrajině.

×