V podmínkách rozpadu velkých impérií po první světové válce vzniklo i Atatürkovo národní a sekulární Turecko. Bylo první muslimskou zemí, která se oficiálně zcela odstřihla od náboženství. Zakladatel moderního Turecka, původně osmanský generál, považoval islám za brzdu pokroku a vytlačil ho z veřejného prostoru. Na stráži sekularismu stála mocná armáda, která v Turecku de facto vládla až do počátku třetího milénia.

V zemi se od roku 1946 pravidelně konaly volby. V roce 1950 se sice k moci dostala konzervativní strana, jež se opírala o agrární venkov s jeho sunnitskomuslimskými kořeny, sekulární charakter státu však přetrval až do roku 2002, kdy zvítězila islamistická strana AKP vedená současným autoritářským prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem.

Šlo tehdy sice především o reakci na katastrofální hospodářskou situaci, a nikoliv o příklon většiny voličstva k náboženství, ale Erdoğan se svou partají začali s plíživou likvidací sekulárního státu. Erdoğanova vláda se zprvu tvářila demokraticky, pochvalně kvitovala její počínání i Evropská unie, s níž dokonce začaly přístupové rozhovory. I Erdoğanova demontáž armádní dominance s pomocí jeho islamistických spojenců byla Unií přijímána jako demokratizační krok. Nicméně v Erdoğanově pojetí šlo o odstranění hlavní překážky k ovládnutí státu a postupné likvidaci sekularismu.