↗

Lídrem opozice proti režimu prezidenta Erdoğana je populární istanbulský starosta Ekrem İmamoğlu z tradiční republikánské strany CHP. Vítězství demokracie v zemi by podle něj z Turecka mohlo udělat vzorem pro jiné země, které bojují s autokratickým populistickým režimem. Foto Yasin Akgul, AFP

Letošní oslavy prvního máje připomínaly v Istanbulu koronavirový lockdown — přes výslovný odpor Ústavního soudu policie zablokovala přístup do mnoha centrálních částí města a proti protestujícím použila slzný plyn a gumové projektily. Tato opatření byla demonstrací hrubé síly režimu oslabeného debaklem v březnových komunálních volbách — podíl hlasů vládní strany AKP prezidenta Erdoğana, který v zemi postupně upevňuje svůj režim již od roku 2003, se snížil o devět procent na necelých šestatřicet procent.

V prvních dnech a týdnech po volbách Erdoğan zdůrazňoval, že navzdory volebnímu zisku opozice existuje v zemi pouze jedna vláda a jeden prezident, ale zároveň uznal, že „vysvědčení“ od svých voličů bere vážně. A že bude pokračovat v boji proti inflaci.

Ekonomika byla hlavním faktorem, který ovlivnil výsledek voleb. Dlouhodobá vysoká inflace a nově implementovaná protiinflační politika postihla zejména občany s nízkými a středními příjmy, kteří tvoří základ podpory AKP. Meziroční inflace v březnu 2024 dosáhla osmašedesát procent. Ačkoliv pomalu klesá, hlad a chudoba nadále narůstají — každý pátý člověk v Turecku pobírá sociální dávky, což je za poslední čtyři roky nárůst o dvaapadesát procent. Třetina lidí stále zvažuje, že ze země kvůli špatné ekonomice odejde. Turecko už teď trápí nedostatek pracovních sil.

Erdoğan mezi opozicí zleva i zprava

Stabilizace ekonomiky by mohla Erdoğanovi pomoci, silní političtí oponenti se mu nicméně rodí na levici i pravici. Na levici stále stoupá popularita istanbulského primátora Ekrema İmamoğlu z republikánské CHP, na pravici mnozí volili islamistickou konzervativní stranu Yeniden Refah (YRP).

Snaha oslabit jejich vzestup bude mít zásadní dopad na tureckou zahraniční politiku. Předseda YRP má silně protiizraelské postoje a tlačí na uzavření radarového zařízení NATO v Turecku, protože podle něj podporuje izraelskou obranu. Ztrátu obchodu s Izraelem, který se loni propadl o pětasedmdesát procent bude přitom nutné nahradit z jiných zdrojů a Erdoğan se bude muset kromě zemí Perského zálivu a Ruska obrátit i na Západ. Tomu se ale turecká zahraniční politika vůči Rusku a Izraeli vůbec nelíbí a Erdogan si bude muset vybrat.

Lidé jsou navíc unavení rozdělováním společnosti, politickým nálepkováním a kulturními válkami. Čekají na pozitivní příběh. Právě takový příběh staví na základě březnových obecních voleb populární İmamoğlu.