Turecko upevňuje svou pozici klíčového aktéra v regionálním i evropském bezpečnostním prostoru — od Sýrie a Iráku po Ukrajinu a Černé moře. Ambiciózní zahraničněpolitické projekty a bezpečnostní angažmá kontrastují s vnitřními autoritářskými tendencemi a oslabováním demokratických institucí v zemi. Zatímco Evropa Turecko potřebuje více než kdy dřív, její schopnost ovlivnit jeho vnitřní vývoj slábne. Tento rozpor vytváří strategickou nejistotu v době, kdy stabilita v sousedství Evropské unie zůstává křehká a geopolitické karty se znovu rozdávají.

Eskalace v Sýrii, geopolitické soupeření s Íránem, Irák a Ukrajina

Násilné střety mezi beduínskými a drúzskými skupinami v syrské provincii Suwejda s více než tisícem obětí ukazují na neschopnost centrální syrské vlády udržet nad celým územím plnou kontrolu. Tento vývoj má přímý dopad na bezpečnostní kalkulace Turecka. Zatímco Spojené státy tvrdí, že dialog mezi Damaškem a kurdskými silami pokračuje, Ankara vnímá narušení územní celistvosti Sýrie jako přímou hrozbu. Ministr zahraničí Hakan Fidan deklaroval, že jakékoli násilnosti vedoucí k rozdělení území budou považovány za ohrožení turecké bezpečnosti.

Paralelně se prohlubuje konkurence mezi Tureckem a Íránem. Zatímco Ankara posiluje své postavení v severní Sýrii a Iráku, Teherán vnímá turecké aktivity jako pokus o strategické obklíčení. V reakci na to Írán zahájil vojenská cvičení u arménské hranice, přesto zůstává jeho reakce převážně defenzivní. Pokud Turecko úspěšně integruje kurdskou politiku do své zahraniční strategie a rozvine infrastrukturu s iráckou vládou na úkor Kurdistánu, hrozí Teheránu ztráta strategické hloubky v Iráku, Sýrii i na Kavkaze.

Dvanáctidenní válka mezi Íránem a Izraelem zásadně proměnila regionální rovnováhu. Konflikt otevřel nové sféry soupeření mezi Tureckem a Izraelem, zejména v otázce poválečné rekonstrukce Sýrie, obranné spolupráce a kurdské integrace. Slábnoucí íránský vliv tak paradoxně ohrožuje turecké zájmy. Destabilizace Íránu by mohla posílit separatistické tendence mezi íránskými Kurdy, což by mohlo přelít napětí do Turecka. Kromě toho by mohla přinést nekontrolované migrační vlny, šíření zbraní a nárůst pašeráckých aktivit na turecko-iránské hranici. Ekonomický dopad by rovněž nebyl zanedbatelný, neboť Írán dodává Turecku podstatnou část zemního plynu.

Turecko zároveň intenzivně přesměrovává svou pozornost na Irák, který vnímá jako novou osu hospodářské a geopolitické expanze. Iniciativa Development Road, vedoucí z Basry přes Turecko do Evropy, je koncipována jako alternativa k nestabilním trasám přes Sýrii a Írán. Její úspěch by mohl výrazně posílit postavení Ankary jako regionálního logistického uzlu.

Zároveň však tato strategie naráží na politické komplikace v Bagdádu i v Irbílu, hlavním městě autonomní oblasti Irácký Kurdistán. Bez institucionálních záruk, multilaterálních dohod a transparentní správy zůstává úspěch těchto projektů nejistý. Pokud se Turecku nepodaří zajistit důvěryhodnou spolupráci s iráckými institucemi a zapojit klíčové aktéry jako Evropskou unii nebo Čínu, může se plánovaný koridor proměnit ve zdroj nové nestability.

Ankara je i nadále klíčovým obranným partnerem Ukrajiny. Společné projekty v oblasti bezpilotních prostředků, stavby námořních lodí a vývoje zbraňových systémů pokračují i během války. Turecko rovněž aktivně přispívá k poválečné obnově. Ankara však zároveň udržuje intenzivní obchodní vazby s Ruskem a odmítla bezpečnostní záruky v rámci NATO, které preferuje Kyjev. Ukrajina tak vnímá Turecko spíše jako partnera než spojence. Klíčovým rozdílem zůstává rozdílná obecná orientace: zatímco Ukrajina sleduje demokratickou a evropskou cestu, Turecko se vydává autoritářským směrem a jeho vztahy s Evropskou unií se dále zhoršují.

Skutečné partnerství s Tureckem předpokládá jeho demokratizaci

Turecko se dnes nachází ve složité pozici. Na jedné straně disponuje schopnostmi a infrastrukturou k posílení své role jako regionální mocnosti. Na straně druhé čelí rostoucímu tlaku ze strany nestabilních sousedů, geopolitických rivalů a vnitřních pnutí. Zatímco kurdský mírový proces stagnuje, destabilizace Sýrie, rivalita s Íránem a vývoj v Iráku vyžadují, aby Ankara pečlivě kalibrovala své kroky mezi regionálními ambicemi a zachováním vnitřní bezpečnosti.

Turecko dnes sehrává stále významnější roli ve strategickém prostředí Evropy. Jeho schopnost manévrovat mezi regionálními krizemi a velmocenskými soupeřeními posílila jeho postavení jako nepostradatelného, i když obtížného partnera. Nicméně tvrdá síla a zahraničněpolitická autonomie Ankary nejsou podpořeny stabilní institucionální infrastrukturou. Absence demokratických reforem, rostoucí autoritářství, oslabení soudnictví a marginalizace opozice zpochybňují dlouhodobou udržitelnost tureckého vlivu.

Právě zde leží zásadní výzva pro Evropskou unii. Dlouhodobou bezpečnost Evropy nelze budovat na krátkodobých dohodách, které podkopávají základní hodnoty liberální demokracie a právního státu. Má-li být Turecko partnerem smysluplným, nikoli pouze nezbytným, musí být jeho vnitřní vývoj pro Evropu stejně důležitý jako jeho mezinárodní role.