Že se něco děje, mi mohlo napovědět už náhlé uzavření metra z přístavu Kabataş na Taksim, náměstí v srdci Istanbulu. Přecházím to ale jen s povzdechem, že se zase něco opravuje a že jsem měla zvolit do práce jinou cestu. Kvůli neplánované procházce přicházím do kanceláře o dvacet minut později, ale nezdá se, že by si toho někdo vůbec všiml, je tu poloprázdno.

„Tohle ráno je šílený, sleduješ zprávy?“ vyhrkne na mě kolegyně a já pochopím, že podivná nálada visící ve vzduchu zdaleka nepramení jen z prázdnoty kanceláře. Chvíli poté jsem už do situace zasvěcená — dnes ráno, 19. března, zadrželi istanbulského primátora Ekrema İmamoğlua, opozičního politika a jednoho z nejsilnějších potenciálních protikandidátů pro prezidentské volby proti Recepu Tayyipovi Erdoğanovi.

İmamoğlu byl oficiálně obviněný z korupce a podpory terorismu, což je však vnímáno jako zástěrka skutečné snahy vládnoucí strany zbavit se nechtěného, populárního oponenta. Zadržen byl jen den poté, co byl anulován jeho vysokoškolský diplom, podmínka k prezidentské kandidatuře. A jen pár dní předtím, než měl být vyhlášen oficiálním kandidátem Republikánské lidové strany na prezidenta. Zároveň s ním bylo zatčeno asi 105 dalších osob, včetně starostů istanbulských čtvrtí Şişli a Beylikdüzü.

V návaznosti na událost byly okamžitě zablokovány či zpomaleny některé z internetových platforem, zejména X, Instagram, YouTube a WhatsApp — poslat jednu fotku dnes trvá klidně i hodinu. Dozvídám se také, že metro na Taksim nebylo uzavřené kvůli technické závadě: Taksim byl cíleně zavřený ze všech stran včetně veřejné dopravy, protože představuje silný symbol minulých demonstrací.

Pojistit se proti jakýmkoli projevům nevole istanbulských obyvatel se vláda pokusila nejen zavřením hlavního náměstí, ale rovnou vyhlášením zákazu demonstrací v celém městě na nadcházející čtyři dny. „Tohle je prakticky politický puč, lidi by měli okamžitě vyjít do ulic. Ale všichni jsou tak ustrašení,“ vzdychá moje kolegyně.

Třebaže podobný názor zastávala většina istanbulských, se kterými jsem krátce po ranním zatčení mluvila, protesty začaly takřka okamžitě. Jejich počátečním ohniskem se stala Istanbulská univerzita, rychle však jako jiskra přeskočily i na další vysoké školy v Istanbulu. V pozdně odpoledních hodinách se navzdory zákazům dav shromažďoval i před radnicí na náměstí Saraçhane. Paralelně vypukly demonstrace i v dalších tureckých městech.

S milionem lidí před radnicí

V následujících dnech se ulice demonstranty plní čím dál hustěji. Už nejde jen o samotného istanbulského primátora či jiné ze zadržených — ve hře jsou poslední zbytky demokracie v Turecku. Zákaz demonstrací v Istanbulu se rozšiřuje i na Ankaru a Izmir, na jejich konání to však nemá žádný vliv. Na univerzitách se od minulé středy prakticky neučí, ve večerních hodinách se protesty v Istanbulu plynule přesouvají na Saraçhane před radnici.