Volební týden v Turecku se sešel s mým posledním seminářem letošního roku o genderu a turecké politice. Studentům jsem chtěla ukázat online memoriál věnovaný obětem domácího násilí Anıt Sayaç neboli „The Monument Counter“. Strohé stránce vévodí velké černé počítadlo, které udává číslo zavražděných od 1.1.2023, následuje jejich jmenný seznam, který sahá zpět do roku 2008 a je denně aktualizován. Pod každým jménem je k nalezení informace o případu. Dva dny před seminářem bylo číslo na počítadle 92. Devadesát dva zabitých žen v Turecku od začátku roku.

Během semináře jsme bilancovali volební kampaň před tureckými prezidentskými a parlamentními volbami a řeč přišla i na Emine Ercandoğduovou, viceprezidentku istanbulské ženské odnože strany Budoucnosti (Gelecek Partisi), pravicově konzervativní formace, která do voleb šla v koalici s opozičními stranami. Ercandoğduovou zabil její partner necelých čtyřiadvacet hodin před seminářem. Anıt Sayaç vraždu zaznamenal: číslo na počítadle bylo 93 a jméno Emine Ercandoğduové se připojilo ke stovkách dalších.

Po skoro probdělé nedělní noci, kdy v Turecku probíhalo přepočítávání volebních lístků, jsem si sedla k napsání tohoto komentáře. Když jsem si všimla, že mi zůstal otevřený Anıt Sayaç, nechtělo se mi na něj podívat. Ale podívala jsem se… číslo na počitadle ukazovalo 94.

Feminicidy, neboli vraždy žen proto, že se jedná o ženy, jsou v Turecku každodenní realitou. Nejčastěji se jedná o vraždy někým blízkým, současným či bývalým partnerem. Deniz Kandiyoti, jedna z nejvlivnějších postkoloniálních odbornic na gender a islám, popsala tento trend jako zabíjení žen, které převzaly kontrolu nad svými životy. Svobodné rozhodování a jednání se skutečně objevuje v mnoha příbězích žen, které se rozhodly pracovat, odstěhovat, rozvést…