Jednatřicátý březen, den konání přelomových komunálních voleb, má v turecké historii symbolický význam. Do turecké historie totiž vstoupil poprvé jako datum armádní vzpoury v roce 1908, v jejímž důsledku byl sesazen sultán Abdülhamid II. Jeho dvaatřicetiletá vláda znamenala pro Turecko éru relativního hospodářského vzestupu, ale také policejního útlaku. V mnohém tak připomíná vládu novodobého „sultána“ Recepa Tayyipa Erdoğana, který se ostatně k Abdülhmidovi vztahuje.

Letos 31. března se sice nevzbouřila armáda a nový „sultán“ odstraněn nebyl, ale občané u volebních uren se proti němu jasně postavili. Jeden z komentátorů nazval výsledek voleb „anatolskou revolucí“, čímž odkazoval na Atatürkovu přeměnu zhroucené Osmanské říše v moderní sekulární Turecko. Právě demokratičnost letošní revoluce dává příslib do budoucna, že se Turecko znovu promění v demokratickou muslimskou zemi, která může být alternativou vůči absolutistickým režimům arabských zemí Blízkého Východu.