Nemuslimské kultury jsou v Turecku stále více diskriminovány
Zuzana UrbanováNa území Turecka přibývá sakrálních staveb, které jsou konvertovány na mešity. Včetně těch, které jsou naprosto zásadní pro místní nemuslimské menšiny. Odpor vůči dědictví „druhých“ ilustruje podstatu národnostní politiky dnešního Turecka.
V minulém týdnu tureckými médii obletěla zpráva, že po dokončení restaurátorských zásahů bude největší stavba archeologické lokality Ani, nacházející se na samém východu Turecka, otevřena jako funkční mešita. Většina tureckých médií o ní už teď referuje jako o mešitě Fethiye a opěvuje její důležitost pro náboženské dějiny tureckého státu: poté, co Seldžukové roku 1064 město Ani dobyli, měla se právě v ní odehrát první páteční modlitba v celé Anatolii.
Světově je však stavba známá nikoliv jako mešita Fethiye, ale jako katedrála v Ani. Její původ i většina historie jsou totiž svázané s křesťanstvím. Stavbu objednal roku 989 král Smbat II. z dynastie Bagratovců, která Ani učinila hlavním městem Arménského království (961—1045) a tepajícím centrem obchodu na hedvábné stezce. Po jeho smrti ji roku 1001 dokončila královna Katramide.
Stavbu této impozantní budovy měl na starost architekt Trdat, který se mimo jiné podílel na opravě kupole Hagie Sofie v Istanbulu. Na svou dobu katedrála vynikala výjimečným technickým provedením, vytvářejícím navzdory velikosti stavby i mohutnosti kupole elegantní a vzdušný prostor. Právem je tak považována za jednu z nejvýznamnějších staveb arménské architektury, a především památkou světového významu, která patři do sdíleného dědictví lidstva.