Volby v Turecku po prvním kole: vše hraje opět pro Erdoğana

Petr Jedlička

Turecký prezident získal těžko překonatelných 49,5 procenta hlasů a jeho koalice bude ovládat parlament. Voličstvo třetího vypadnuvšího kandidáta Sinana Oğana má přitom blíže k režimu než k opozici.

Kandidát sjednocené opozice Kemal Kılıçdaroğlu si do druhého kola věří. Takřka nikdo z vnějších pozorovatelů na něj ale už nesází. Foto Bulent Kilic, AFP

„Nezoufejte. Semkneme se a společně tyto volby vyhrajeme.“ Těmito slovy burcoval v noci na pondělí stoupence turecké opozice Kemal Kılıçdaroğlu, společný prezidentský kandidát šestice hlavních protierdoğanovských stan. V prvním volebním kole v neděli získal Kılıçdaroğlu 24,5 milionu, respektive 44,89 procenta hlasů a postoupil do rozhodujícího druhého kola. To je plánováno na 28. května.

Dosavadní prezident Recep Tayyip Erdoğan ovšem obdržel ještě o 2,5 milionu hlasů více. Se 49,5procentní podporou je dnes pro takřka všechny pozorovatele favoritem.

„Po nedělním prvním kole oslavovaly oba tábory (…) Výrazně více trumfů drží ale teď Erdoğan. Před druhým kolem má rozhodně navrch,“ shrnul v povolebním speciálu Paul Kirby z BBC.

×
Diskuse
May 18, 2023 v 15.01
Btw

Turecká opozice se v boji o voliče ultranacionalistů zjevně nezvdává. Kampaň před druhým kolem odstartovala strašením uprchlíky. Kılıçdaroğlu konkrétně vystoupil s tezí, že jich je v Turecku ve skutečnosti už dnes 10 milionů a že pokud Erdoğan vyhraje, přivede 10 milionů dalších.

JP
May 19, 2023 v 12.21

Ano, zdá se turecká opozice je sotva příliš mravnější, humánnější nežli samotný Erdoganův režim. Ať tedy volby dopadnou jakkoli, nelze si o budoucím charakteru tureckého státu a turecké společnosti dělat iluze.

IH
May 19, 2023 v 21.51

Žel, pozitivní vývoj, natož obrat, je nyní v skoro kterémkoli státě málo pravděpodobný a očekávat jej předpokládá hledět na svět přes docela růžové brýle.

Porážka Erdogana, již jsem už před prvním kolem tureckých voleb spíše nepředpokládal a jež se nyní ještě podstatně vzdálila, by ovšem přes rétoriku opozice, její skutečné sklony a reálné možnosti byla velmi dobrou zprávou. Turecko a svět jednoznačně potřebují hmatatelný doklad, že současné vychýlení z rovnováhy ve prospěch dlouhodobě vládnoucích autoritářů může dospět docela brzy začátku svého konce.