Sýrie po Asadovi: Budoucnost země zůstává nejasná
Fatima RahimiO formování nového režimu v Sýrii, roli regionálních i globálních mocností a vyšetřování válečných zločinů Asadovy éry jsme hovořili s expertem na Blízký východ Janem Danielem.
Před dvěma měsíci, 8. prosince, padl v Sýrii režim prezidenta Bašára Asada. Dlouholetou Asadovu moc ukončili povstalci z islamistického uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS), kteří na konci listopadu zahájili ofenzivu proti vládním vojskům. V Sýrii byla následně ustavena přechodná vláda pod vedením HTS. Jak vypadá situace v Sýrii nyní?
S ohledem na překvapivě rychlý pád Bašára Asada se země nachází v období tranzice a očekávání. Teprve se formují nové ekonomické, politické a bezpečnostní standardy. Není například jasné, jak bude vypadat spolupráce se zahraničními mocnostmi nebo s kurdskými jednotkami na severozápadě Sýrie.
Ani ze strany HTS až do konce ledna nezaznívaly příliš konkrétní plány, ale pouze náznaky, že se chtějí inspirovat správou, kterou uplatňovali v Idlibu — tedy technokratickou neoliberální agendou — a že současní lídři HTS zůstanou u moci. Ministr hospodářství nové vlády například hovoří o postupném omezování socialistických prvků minulého režimu. Samozvaný prezident Ahmad Šaara nově mluví o tranzičním období, kdy se bude tvořit nová ústava, což může trvat až několik let.
Lidé, kteří byli v Sýrii v posledních dvou měsících, popisují kombinaci radosti z pádu represivního režimu a nejistoty ohledně budoucnosti. Asadův režim byl brutální vůči vlastním občanům a přispěl k naprostému kolapsu syrské ekonomiky. Část společnosti věří, že situace se může pouze zlepšovat, ale zároveň panují obavy, kdo vlastně HTS je a jak bude vládnout. To často slyšíme od příslušníků minorit.
Opoziční syrští intelektuálové kritizují novou vládu za to, že navazuje vztahy se zahraničními partnery a vede jednání na úrovni elit ohledně milicí, ale není v kontaktu se samotnými Syřany. Současný prezident Šaara až na konci ledna oslovil veřejnost se svou vizí dalšího vývoje. Ta obsahovala národní konferenci zástupců Syřanů, ale ne nutně demokracii.
Jak je na tom syrská infrastruktura?
Je ve velmi špatném stavu — nejen kvůli následkům občanské války, ale i dlouhodobé ekonomické krizi. Statistiky ukazují, že osmdesát až devadesát procent obyvatel žije pod hranicí chudoby, přičemž až čtyřicet procent v extrémní chudobě. Většina Syřanů tak není schopná zajistit si základní živobytí.