Kolaps Asadova režimu v Sýrii: co sledovat dále
Petr JedličkaVedle ústředních otázek, jako je povaha a dělba nové moci, naznačí mnohé i různé partikularity: praktický islamismus, dotace na potraviny, postoj k Turecku, způsob vypořádání se s bývalými protivníky či přístup k captagonové mafii.
Režim rodiny Asadů, jenž vládl Sýrii přes padesát let, je minulostí. V předchozím textu jsme přibližovali, proč padl tak rychle. Nyní je otázkou, co bude dále. Všichni reportéři na místě od Voxpotu po Wall Street Journal hovoří o směsi euforie a obav. Všichni analytikové píší o řadě souběžných nadějí i velmi nebezpečných procesů, o řadě důležitých proměnných i řadě hráčů s různými zájmy a vzájemně nekompatibilními představami.
S takovým počtem neznámých se zatím nedá odpovědně říci, co vše v Sýrii nastane. Vzhledem k enormnímu zájmu médií a počtu publikovaných expertíz je ale možno vymezit oblasti, jež budou pro vývoj bez pochyb rozhodující. Co tedy v dalších týdnech a měsících sledovat v Sýrii nejbedlivěji?
„Polepšení džihádistů“ a kdo bude vlastně u moci
Blok sil, jenž Asada svrhl, tvoří celá paleta skupin, jež mají navíc často koaliční strukturu. Některé z nich jsou domácí či regionální, jiné smíšené. Některé jsou na prodej. Jiné zas působí jako zahraniční proxy. Které se nyní dokáží spolu domluvit a které získají jaký díl moci?
Vítěznou ofenzívu z konce listopadu vedla a zahájila koalice seřazená za Hajját Tahrír al-Šám (HTS) — skupinou, která se do roku 2016 hlásila k Al-Kádiě. Nyní toto své dědictví upozaďuje a slibuje tolerantní stát. Stále je nicméně považována nejen na Západě, ale třeba i v Turecku za teroristickou organizaci. Její dosavadní vládla v oblasti Idlíb byla navíc přinejlepším autokratická.
Lídr HTS Abú Muhammad Džúlání, vystupující teď spíše pod svým občanským jménem Ahmad Šara, je dnes bezesporu vnímán jako neformální hlava nového režimu. Čerstvě ustavenou provizorní vládu v Damašku vede pak Muhammad Bašír — člověk, který dřív vedl správu právě idlíbské enklávy, a je tak rovněž loajální především k HTS.
Provizorní vláda by měla spravovat zemi do března, přičemž všechny povstalecké skupiny oficiálně doufají, že během zimních měsíců dospějí k dohodě, jak postupovat poté. Už z průběhu samotných jednání by ovšem mělo být zřejmé, jak si kdo budoucnost Sýrie představuje, kdo na co aspiruje, kdo si co dokáže prosadit a také jakou roli bude hrát v novém zřízení islamismus, respektive politický islám.
Sledovat bude záhodno, jak se zachází s představiteli svržené moci — i účtování s nepřáteli může mít mnohé signifikantní podoby. Z hlediska lidskoprávního bude klíčovou otázkou postavení menšin, a to jak etnických, které v arabsko-kurdské Sýrii tvoří šest procent populace, tak zejména náboženských.