Demokracie v Erdoğanistánu

Tomáš Laně

Erdoğanovské Turecko používá obvinění z podpory a propagace terorismu k boji s veškerou opozicí včetně akademiků. Jedním z příkladů je případ Selahattina Demirtaşe.

Turecko má silného vůdce podobně jako Rusko, Čína nebo podle Miloše Zemana i USA. Jen Evropská Unie ho prý nemá. EU má zato Evropský soudní dvůr a také v rámci Rady Evropy i Evropský soud pro lidská práva. Jako člen Rady Evropy zakomponovalo nadřazenost rozhodnutí tohoto soudu do své ústavy i erdoğanovské Turecko. Evropský soud v listopadu rozhodl v případu zadržovaného tureckého opozičního předáka Selahattina Demirtaşe.

Demirtaş byl poslancem a spolupředsedou prokurdské Demokratické strany národů HDP, která v tureckých volbách v červnu 2015 překročila diskriminační desetiprocentní práh pro vstup do tureckého parlamentu a de facto připravila vládnoucí partaj AKP v podstatě stále řízenou formálně nadstranickým prezidentem Erdoğanem o parlamentní většinu.

Demirtaşem vedenou stranu tehdy nevolili jen Kurdové, ale i mnoho liberálních Turků, kteří už měli dost Erdoğana. Strana se také v tureckém politickém spektru jevila nejliberálněji, zastávala například demokratický princip místní samosprávy a decentralizaci země. Stala se třetí nejsilnější stranou tureckého parlamentu. Erdoğana to nesmírně rozzuřilo, Demirtaşoví a dalším předákům HDP to nezapomněl.

Demirtasem vedenou stranu tehdy nevolili jen Kurdové, ale i liberální Turci. To Erdogana nesmírně rozzuřilo. Foto Hilmi Hacaloglu
×