Deset let revoluce v Rojavě, Erdoğanově imperiální politice navzdory
Ondřej ČížekNedávno uplynulo deset let od vzniku autonomního regionu Rojava, který přinesl do oblasti sužované nacionalismem a náboženským fundamentalismem radikálně demokratickou alternativu. Výročí zastiňují obavy z dalšího vpádu turecké armády.
Je tomu deset let od doby, kdy Syrské demokratické síly (SDF), aliance kurdských, arabských, asyrských, arménských a turkmenských vojenských jednotek, úspěšně osvobodily města Afrín a Emude a postupovaly oblastí severní Sýrie, obývanou převážně Kurdy. Syrské demokratické síly — kam spadají i známé oddíly YPG a YPJ — postupně získaly pod svou kontrolou až třetinu syrského území podél řeky Eufrat, oblast velkou přibližně jako Slovensko.
Vojenské útvary, které se zformovaly pod nejsilnější politickou silou v Rojavě — Sjednocenou demokratickou stranou (PYD), se ukázaly být vojensky nejschopnějšími bojovníky proti Islámskému státu. Podle Ercana Aybogaye, environmentálního inženýra, sociálního aktivisty a spoluautora knihy Revolution in Rojava, ukazuje desetileté rojavské výročí, že revoluce je i ve 21. století možná.
„Je sice obtížné ji uskutečnit a dále rozvíjet, ale není to utopie nebo něco, o čem se můžeme dočíst pouze v učebnicích historie. Situace v Rojavě ale také ukázala, jak je důležité na celém procesu usilovně a dlouhodobě pracovat a věnovat roky úsilí tomu, aby se vyvíjela skutečně demokratickým směrem,“ uvedl Ayboga.
Demokracie jako permanentní proces
Kromě úspěšného potlačování agresivního islámského fundamentalismu přispěl úspěch kurdských ozbrojených sil také ke zformování jedinečného kvazistátního útvaru se specifickým socioekonomickým a politickým systémem, který je vystavěn na principech demokratického konfederalismu, radikální demokracie a sekularismu.
Ercan Ayboga uvedl, že demokracie se v Rojavě neomezuje jen na volby, ale „je to permanentní proces, kdy se organizujete na bázi různých komunit v ulicích, sousedstvích, družstvech a podobně. Nikdo v tomto procesu není vyloučen, zvláštní důraz je kladen na participaci žen a na spolurozhodování i o ekonomických otázkách.“
Hospodářství Rojavy spoléhá na smíšenou formu hospodářství, od veřejně vlastněné ekonomiky — například v odvětví kritické infrastruktury — přes družstevní až po soukromé podnikání.
Koncepce vychází z teorií Abdullaha Öcalana, zakladatele Kurdské strany práce, kterého Turecko od roku 1999 vězní na ostrůvku Imrali nedaleko Istanbulu. Öcalan, který v době studené války vycházel primárně z marxismu-leninismu a myšlenky vytvoření kurdského centralizovaného národního státu, později v tureckém vězení svou původní politickou vizi zavrhl a inspiroval se levicově libertariánskou filosofií amerického myslitele Murraye Bookchina.