Co sleduje Erdoğan na Kypru?
Tomáš LaněKypr je pro Turecko klíčový nejen symbolicky, ale také ekonomicky. Ve hře jsou bohaté pobřežní vody. Postoje kyperských Turků ale rozhodně nejsou ryze proerdoğanovské.
Turecko okupuje severní třetinu Kypru už téměř padesát let. Kypr opouštějí kyperští Turci a v rozporu s ženevskou konvencí o okupovaných územích je doplňují přistěhovalci z Turecka.
Podle některých zpráv přistěhovalci už v současné době převažují. Na severním Kypru, který si říká Severokyperská turecká republika, je kolem třiceti tisíc tureckých vojáků a jejich rodinných příslušníků. Okupovanému území samozřejmě nevládne místní prezident a vláda, ale turecký velvyslanec.
Přesto se čas od času stane, že se v místních volbách dostane do čela politik, který je více nakloněný jednání s oficiální kyperskou stranou. Takovým je například odcházející prezident Mustafa Akıncı. Těsnou většinou 51,74 % zvolený dosavadní premiér Ersin Tatar však patří k proturecké části poměrně pestrého politického spektra, které si i přes turecký protektorát zachovává určitou autonomii. Stále zde totiž přetrvává britské dědictví, představitelé kyperskoturecké elity jsou často absolventy britských univerzit.
Na mapách nového velkého Turecka je Kypr celý "rudý". Cíl je podobný jako v Sýrii, Libyi, Iráku či Azerbajdžánu, dostat tento strategický ostrov do sféry tureckého vlivu. Jen proti Řekům si nemůže dovolit to, co proti Kurdům, Arménům či Arabům. To už by se někteří západní politici ozývat o něco více nahlas.
I když, dokud Západ prodává Turecku zbraně, nějaké protesty či formální sankce jsou Erdoganovi tak nějak pro srandu. Včetně jejich autorů.