Zelená je barva islámu, ale stává se pomalu také barvou evropské a bohdá i světové politiky. Tím se nesnažím strašit jako populistické partaje, že muslimové ovládnou Evropu, ale hovořím o zeleném hnutí za záchranu planety. Jistě, obě zelené jsou jako rudá barva pro býka i pro leckteré nacionálfašisty, jejichž honba za ekonomickým ziskem jako by se řídila heslem Po nás potopa.

Přesně taková je ve svých důsledcích politika Erdoğanova režimu v Turecku. Erdoğan dělá vše pro to, aby oblékl Turecko do zeleného hávu islámu, zároveň však ničí životní prostředí tempem, které by mu mohla závidět i kontinentální Čína. V letošních komunálních volbách, v nichž ztratil ekonomicky nejrozvinutější kraje Turecka včetně Istanbulu, se sice oháněl heslem kontinuity, rozuměj své politiky, ale o přerušení této kontinuity jeho rostoucímu počtu odpůrců právě jde.