V některých médiích se v posledních dnech objevila zpráva o dojemném příběhu kluka, který jedním tweetem dokázal zlepšit Turecko. Napsal si na Twitter, že by bylo skvělé, kdyby Turecko vyhlásilo státní svátek, během kterého by lidé sázeli stromy. Následovala odpověď od samotného tureckého sultána, pardon, prezidenta Erdoğana.

„To je skvělý nápad, Enesi. Vždy jsme usilovali o zelenější Turecko a pokračujeme v tom i nadále. Moji přátelé a já přijmeme veškerou zodpovědnost za to, že budeme mít národní den sázení stromů,“ přislíbil prezident. Pozitivních zpráv je v dnešním světě málo, a tak se této povídačky chytila vedle několika dezinformačních webů také například stanice veřejnoprávního Českého rozhlasu Radio Wave nebo některé méně významné ochranářské organizace, na Facebooku například stránka Letem lesem poskytující certifikát PEFC.

Ponechme stranou, že certifikáty PEFC podle ekologů k ochraně lesů nevedou. Celá kauza připomíná propagandistickou snahu vyprávět příběh o zeleném Erdoğanovi, který jako moudrý vládce slyší hlasy obyčejných lidí. Což umocňuje fakt, že jako první byla tato informace publikovaná v provládním tureckém médiu Daily Sabah, odkud se přes různé dezinformační servery, jako je třeba u nás AC24, dostala až na stránky Českého rozhlasu.

Skutečnost je ale dost odlišná. Turecko patří podle dat Coal Swarm do trojice zemí s plány na největší výstavbu uhelných elektráren. Konkrétně v nejbližších letech Erdoğanova administrativa plánuje vystavět až 37 gigawattů instalovaného výkonu nových uhelných elektráren, což je přibližně čtyřnásobek kapacity všech českých. V interaktivním grafu Beyond coal se to v sekci nových uhelných hrozeb tureckými půlměsíci jen hemží.

V celém tureckém šílenství hraje velkou úlohu také Unicredit Bank, která je jednou z posledních evropských bank podporujících uhelné projekty. Podle případové studie Beyond coal tato banka skrze svoji blízkovýchodní pobočku Yapı Kredi Bank v posledních letech podpořila výstavbu různých uhelných elektráren v Turecku formou půjček až ve výši jedné miliardy dolarů.

Pro naši společnou budoucnost tak bude vývoj v Turecku velmi klíčový. A situace není zdaleka marná. V neprospěch Erdoğana a celého uhelného průmyslu hovoří fakt, že i v Turecku roste strach ze změn klimatu, který blízkovýchodní země zasáhne velmi silně. Podle výzkumu veřejného mínění turecké organizace KONDA padesát procent obyvatel pociťuje následky změn klimatu už dnes a šedesát procent z nich má velký strach.

To se projevuje i v odporu právě proti projektům na stavbu nových elektráren. Díky iniciativě tureckých ekologických organizací se už podařilo u soudu zastavit výstavbu velké elektrárny v Amsaře u Černého moře. Podobně většina projektů naráží na odpor místních i environmentálních organizací, což stavbu prodlužuje a prodražuje.

Měli bychom proto podporovat tureckou občanskou společnost, která ve stále více represivním režimu hrdě bojuje o vlastní zdraví, ale i přežití celé planety. Stejně tak je potřeba vytvářet tlak na Unicredit Bank, aby z podpory tureckých uhelných elektráren odstoupila. A určitě bychom neměli šířit zelenou propagandu Erdoğanova režimu.