Tentokrát se politická otázka přetavila v konflikt o průzkum bohatých ložisek zemního plynu. Východní Středomoří by se mohlo stát jedním z nejvydatnějších zdrojů této energetické suroviny, Spolupráci už rozvíjejí Kyperská republika, Izrael a Egypt. Rozpor existuje mezi Libanonem a Izraelem.

Poté, co objevily ropné korporace ENI a Total u východokyperského pobřeží nové vysoce vydatné ložisko, byla vrtná souprava společnosti ENI zastavena tureckými vojenskými plavidly. V současné době si opět Turci vynucují podíl na průzkumu. Kyperský konflikt tak nabývá mezinárodně ekonomický rozměr, v němž už se už angažuje i Evropská unie.

Všichni by rádi profitovali z nových ložisek zemního plynu, která by zejména v Evropě mohla snížit její závislost na ruské surovině. Stále závislejší na ruském zemním plynu je i Turecko, i když jeho motivace, proč získat podíl na průzkumu ložisek u kyperského pobřeží, je samozřejmě i politická.

Turecko-kyperská entita, tzv. Severokyperská turecká republika, předala práva na průzkum turecké státní petrolejářské společnosti. Od turecké invaze na Kypr k zabránění tzv. Enosis, neboli připojení Kypru k Řecku po puči proti kyperskému prezidentovi Makariovi, uplyne 20. července 45 let. V Turecku se tehdy vzedmula vlna národní hrdosti, tehdejší levicový premiér Ecevit byl v tom okamžiku považován za národního hrdinu. Svět invazi odsoudil. Ochlazení vztahů s USA překonal možná až současný stav.

O té doby se migrací z pevniny podstatně změnila demografická situace v Turky obsazené severní části ostrova, turecká armáda se dosud nikterak nechystá ostrov opustit, i když před vstupem řeckokyperské části do EU, na němž trvalo Řecko, byl učiněn pokus o znovusjednocení.

Referendum podle tzv. Annanova plánu (Kofi Annan byl v dané době generální tajemník OSN) dopadlo tehdy jednoznačně pro sjednoceni mezi Turky a stejně jednoznačně proti mezi Řeky. Na nátlak Řecka se ovšem jižní Kypr i tak stal součástí EU. Kyperští Turci to nesli velice úkorně, i když Řekové naopak nechtěli o sjednocení s tureckou armádou na ostrově ani slyšet. Stažení sil ovšem odmítalo Turecko.

Turecká politická scéna je v otázce Kypru jednotná, jednotná je i v uplatňování práva na podíl na nově nalezených ložiscích zemního plynu. Pro obě kyperské komunity by to mohla být příležitost ke sbližování, prezident tzv. SKTR se vyjádřil smířlivě. Obě strany už jsou unaveny léty bezvýsledných jednání.

Zůstává tu ovšem trpká příchuť mocenských ambicí současného vládce Turecka Erdoğana. Za současnou vojenskou eskalací ze strany Turecka stojí jistě i snaha odvést pozornosti od prohlubující se ekonomické krize v Turecku a vnitropolitického oslabování Erdoğanovy pozice po ztrátě téměř poloviny provincií v komunálních volbách a především po drtivé porážce v Istanbulu.