„Chcete, aby se Irácký Kurdistán a kurdské oblasti mimo Kurdskou regionální vládu (KRG) staly nezávislým státem?“ Právě takto zní otázka, na níž má odpovídat bezmála pět milionů obyvatel severního Iráku v historickém pondělním hlasování o odtržení dané oblasti osídlené převážně Kurdy. Takzvané konzultační referendum — nezávazné, ale politicky nesmírně významné — stihlo již popudit centrální iráckou vládu i všechny sousední státy: Turecko, Irán i Sýrii.

Jednotný názor nepanuje ani mezi samotnými Kurdy, ačkoliv se očekává jasná převaha hlasů pro ano, to jest pro nezávislost. Spočtení hlasů a oznámení výsledků se předpokládá do dvou dnů od uzavření hlasovacích místností.

Referendum v severoirácké autonomní oblasti zorganizovala místní vláda vedená prezidentem Masúdem Barzáním — v poslední dekádě lokálním politickým hegemonem. Podle Barzáního jeho lidé nejpozději v bojích s ISIS dokázali, že jsou schopní spravovat vlastní stát, který by zároveň znamenal „napravení historických křivd spáchaných na kurdském národu“.

Mnoho Kurdů vnímá dle pozorovatelů referendum skutečně jako národně-obrozenecký mezník a jeho konání už od soboty oslavuje. „Náměstí a ulice jsou doslova zaplněné irácko-kurdskými vlajkami se typickým emblémem slunce,“ hlásil v neděli z Erbílu zpravodaj BBC.

Hlasovat v referendu mohou formálně i jiní severoiráčané než Kurdové, arabské nebo turkmenské komunity žijící v regionu si ale v souvislosti s referendem stěžovaly na řadu obstrukcí, a nakonec vyhlásily jeho bojkot. Naopak Kurdové žijící mimo sever Iráku mohli hlasovat již v sobotu po internetu.

Na vlastním území severního Iráku se hlasuje jak v provinciích pod oficiální správou Kurdské regionální vlády s centry v Erbílu, Hlabže nebo Sulajmáníje, tak v přilehlých oblastech, které Kurdové kontrolují pouze de facto. Zvláště sledované je přitom hlasování ve městě a provincii Kirkúk ležící na jihu regionu, která má vyšší životní úroveň a bohaté zásoby ropy.

Reakce Bagdádu a sousedních států

Barzání jako hlavní iniciátor referenda několikrát zdůraznil, že jeho výsledkem nebude okamžité odtržení iráckého Kurdistánu, ale mandát pro dlouhá „rok dva trvající“ jednání. Přesto hlasování vyvolává četná napětí uvnitř Iráku i za jeho hranicemi.

„Jedná se o neústavní rozhodování proti zájmům našich obyvatel. Neuznáváme referendum ani jeho výsledky. Naopak budeme dělat vše pro sjednocení státu a zajištění bezpečnosti všech obyvatel Iráku,“ řekl v televizním vysílání Al Džazíry irácký premiér Hajdar Abádí.

„Je to zločin, ptát se demokratickou cestou obyvatel Kurdistánu na jejich názor o vlastní budoucnosti? Pokud tím získáme konstruktivní dialog mezi námi a vládou, budeme mít v budoucnu více času zajistit lepší vztahy mezi KRG a Bagdádem,“ kontroval ve stejném médiu Barzání.

Ještě ostřejší přístup než irácká centrální vláda zaujaly k referendu Írán a Turecko. Íránská vláda přerušila letecké linky mezi íránskými a irácko-kurdskými terminály. V pohraniční oblasti zahájila též rozsáhlé vojenské cvičení a zástupci Iránu pohrozili i uzavřením hranic a ukončením bezpečnostní spolupráce v případě, že by Kurdové opravdu vyhlásili samostatnost.

Turecký prezident Erdogan zase kvůli obavám z posílení separatistických tendencí na jihovýchodě svého státu varoval Barzáního, že proti jeho vládě zavede ekonomické sankce a uzavře ropovod vedoucí z Kirkúku do tureckého přístavu Ceyhan. Rovněž Turecko zahájilo už před týdnem tankové cvičení na hranicích s Irákem.

„Pro Irán a Turecko je kurdské referendum existenciálním rizikem. Jak by například Turecko snášelo případnou nezávislost iráckého Kurdistánu a zároveň odmítalo autonomii Kurdů žijících v oblasti Diyarbakiru, to je šalamounská otázka,“ vysvětlil v rozhovoru pro Al-Džazíru Fajsal al-Istrabadí, bývalý velvyslanec OSN v Iráku.

Na stranu kurdské autonomie se nepostavily oficiálně ani Spojené státy, které varovaly před možnou destabilizací regionu v důsledku kurdské touhy po nezávislosti. K zastavení referenda vyzval i generální tajemník OSN António Gutteres. Jen Izrael a Rusko, státy, které mají s Kurdskou regionální vládou uzavřené smlouvu o dovozu ropy, zaujímají neutrální postavení.

„Irák je proti Kurdům, stejně tak Turecko, Irán i celý arabský region. Budou tu žít jako v kleci, odtržení od ostatních,“ řekl Reuters Mohammed Mahdí al-Bajátí, vůdce paramilitární skupiny Badr Organization působící na jihu Kirkúku.

Rozdělení i Kurdové

Jednotný názor na pondělní hlasování nepanuje ani mezi samotnými Kurdy. Jasnou podporu pro nezávislost vyjadřují podporovatelé Barzáního Kurdské demokratické strany Iráku (KDP) a Kurdové navázaní na Barzáního klan, který sídlí v Erbilu. O poznání vlažněji referendum podporuje Vlastenecká unie Kurdistánu (PUK) vedená konkurenčním, ale dnes už ne tak vlivným klanem Talabání, který sídlí ve městě Sulajmáníja.

Historický rozkol mezi těmito dvěma stranami, způsobený rodovou politikou v iráckém Kurdistánu a spory mezi rodinami Barzání a Talabání je podle pozorovatelů vidět i na náladách v obou velkých městech. Zatímco v Erbilu jsou billboardy a reklamy burcující k hlasování v referendu všudypřítomné, v Sulajmáníji jsou k vidění jen sporadicky.

Kampaň za ne, tedy setrvání v jednom státě s iráckou vládou, vede přímo v Kurdistánu podnikatel Šaswár Abdulwahíd Kádir. Podle něj má referendum jenom odlákat pozornost od problémů, které Barzáního KDP není schopná řešit. Konkrétně mluví o nedostatku základních veřejných služeb, finančních problémech regionu, poklesu příjmů z ropy a ohromných počtech uprchlíků utíkajících z oblastí ovládaných Islámským státem.

Také menší politické strany Gorran a Kurdská islámská strana vyzvaly k bojkotu hlasování. Celkově považuje irácko-kurdská opozice referendum za Barzáního iniciativu, nikoliv za autentický projev kurdského lidu. Vyčítají KDP zejména privatizaci některých ropných polí, díky čemuž začaly v posledních letech v regionu těžit západní ropné korporace jako například Chevron.

Obavy o vlastní budoucnost vyvolává hlasování i u Arabů a Turkménů žijících na severu Iráku. Část z nich má strach, že by se v případě ustavení kurdské nezávislosti museli odstěhovat.

„Vůbec nemusí mít strach. Chceme svobodný a bezpečný stát, ve kterém můžeme žít dohromady s jinými národy a etniky, společně s našimi arabskými i turkmenskými bratry a sestrami,“ řekl New York Times sedmatřicetiletý obchodník z Kirkúku Mohammed Husajn.

Dějiny regionu

Kurdská menšina, čítající více než třicet milionů lidí, je považována za jednu z největší etnicko-politických skupin bez vlastního státu na světě. Oblast, ve které žijí, byla po první světové válce rozdělená Sykes-Picotovou dohodou mezi Turecko, Irák, Irán a Sýrii.

Od vlád těchto států zažívali Kurdové často perzekuce, diskriminaci i otevřenou nenávist. Kurdská povstalecká hnutí v jednotlivých státech byla též často podporována a zneužívána okolními mocnostmi. Iráčtí Kurdové považují za nejhorší období vládu bývalého prezidenta Saddáma Husajna, který nechal i pomocí chemických zbraní pozabíjet statisíce Kurdů a další desítky tisíc vysídlil.

Spousta lidí, kteří v pondělí hlasovali o nezávislosti iráckého Kurdistánu, si na toto období dobře pamatuje. „Stydím se být Iráčanem po tom všem, co nám zdejší vlády provedly. Hlasuju pro ano, aby se naše děti už nemusely takto cítit a mohly samy sebe nazývat obyvateli Kurdistánu,“ řekl newyorským Timesům pětatřicetiletý Dana Salah Háma, bývalý voják s těžkým zraněním zad utrpěným v boji s ISIS.

V roce 2005, tedy dva roky po invazi Spojených států, vznikla díky nové ústavě právě na severu Iráku autonomní oblast, kde si Kurdové vládou do značné míry sami. Již dnes tak mají možnost volit si vlastní vládu či organizovat své vlastní ozbrojené jednotky známé jako pešmergové.

„Víme, že nás nikdo neochrání, jen my sami. Proto jsem šel bojovat, abychom alespoň jednou zažili den, kdy budou všichni Kurdové žít svobodně a v bezpečí,“ dodal Dana Salah Háma pro New York Times.

Další informace:

Reuters Iraqi Kurds shrug off threats to stage independence referendum

Al Džazíra Iraqi Kurds vote in independence referendum

The National Iraqi Kurdistan independence referendum: Seven key points

Rudaw Kurdistan's independence referendum explained

Bloomberg Iraq's Kurds to Vote for Statehood, but Neighbors Say No Way

The New York Times Recalling a Tortured Past, Iraqi Kurds to Vote on Independence

The Guardian Iraqi Kurds polarised as region holds historic referendum on independence