V iráckém Kurdistánu proběhne 25. září dlouho očekávané referendum o nezávislosti. Přestože se o této možnosti v regionu diskutovalo už několik let, zdá se, že ideální podmínky nastaly paradoxně až poté, co se podařilo zastavit a zásledně odrazit existenční hrozbu v podobě Islámského státu. Kurdská regionální vláda (KRG) se tak díky IS ocitla na koni, když se iráčtí pešmergové stali symbolem boje proti této hrozbě (i přes příliš nemedializované zprávy o tom, jak v době prvního postupu IS utíkali z boje, nebo obvinění, že v Sinžaru záměrně ponechali IS napospas jezídy). V době bojů s IS se jí podařilo rozšířit svůj vlliv i mimo hranice autonomní kurdské oblasti.

V první řadě je nutno poznamenat, že referendum by i v případě úspěchu automaticky nevedlo k nezávislosti Kurdistánu. Představovalo by jen jakýsi první krok k tomuto cíli, po němž byl následovalo několik kol rozhovorů s centrální iráckou vládou. To ostatně reflektoval ve svých vyjádřeních i premiér Kurdské regionální vlády Nechirvan Barzání, který případné ano v referendu označil jako úvodní impuls k následnému vyjednávání s Bagdádem a jako zprávu pro okolní svět, čeho chtějí iráčtí Kurdové dosáhnout. Co se týká výsledku referenda — vzhledem k souhlasnému postoji většiny kurdských stran včetně Kurdské demokratické strany (KDP) a Patriotické unie Kurdistánu (PUK) je téměř jisté, že většina lidí se vysloví ve prospěch nezávislosti. Proti referendu je sice druhá největší parlamentní strana Gorran a Kurdské islámské společenstvo, které v posledních volbách získalo celkem 30 procent hlasů, ovšem i představitelé Gorranu avizovali, že nezávislost je i jejich cílem, jen ne za současných podmínek.

Vlna nesouhlasu