Ministerstvo zahraničních věcí hodlá na popud Jana Bartoška (KDU-ČSL) poskytnout psychoterapeutickou pomoc jezídům v Iráku. Pravděpodobně se inspirovalo projektem, jež uskutečnilo v předchozích letech Bádensko-Württembersko.

Tato německá spolková země vynaložila 95 milionů eur na projekt, v rámci kterého Jan Kizilhan, německý psycholog s jezídskymi kořeny, navštívil v letech 2015 a 2016 čtrnáctkrát uprchlické tábory v severním Iráku a vytipoval 1100 jezídskych žen a dívek, kterým následně regionální vláda poskytla v Německu lékařskou a psychologickou péči. Přestože v případě ČR se bude jednat spíše o pomoc a podporu přímo v Iráku, německý příklad ukazuje, že případný projekt může mít výrazné jak finanční, tak odborné nároky.

Jezídové a specificky jezídske ženy a dívky jsou skupinou, která si prošla v důsledku expanze takzvaného Islámského státu opravdovým peklem. Důvody, proč IS jedná s jezídy tak brutálně, je třeba hledat zejména ve specifické povaze jejich víry. Jezídové jsou většinou etničtí Kurdové žijící zejména na severu Iráku. Místo islámu však vyznávají prastaré náboženství považované za mix zoroastrismu a islámu s prvky judaismu, křesťanství a původních mezopotámských náboženství.

Na základě podobnosti příběhu ústřední postavy jejich věrouky, anděla-páva, jehož bůh zavrhl a následně opět pozvedl, s příběhem ďábla, je (nejen) IS považuje za uctívače Satana. Poté, co IS v roce 2014 podnikl ofenzívu do severního Iráku a obsadil oblast Sindžáru obývanou jezídy, stala se tato etno-náboženská skupina obětí nepředstavitelných represí. Zatímco starší ženy byly prodány do otroctví, mladší byly opakovaně znásilňovány a donuceny vdát se za bojovníky IS. V drtivé většině se jednalo o krátkodobé sňatky, kterých vystřídaly v krátkém čase několik.

Jezídské dívky tvořily, a pravděpodobně stále tvoří, většinu sexuálních otrokyň v nevěstincích organizovaných IS. V mnoha případech se jedná o vězení, ve kterých se nachází i více než 400 žen pohromadě. Známý je případ dnes osmileté jezídky, která prožila v zajetí 14 měsíců, osmkrát byla prodána do otroctví a více než stokrát znásilněna. Zatímco z jezídských žen dělá IS otrokyně, sexuální objekty či nedobrovolné manželky svých bojovníků, muže, kteří odmítnou konvertovat k islámu, okamžitě popravují. Z chlapců se většinou stávají dětští vojáci.

Máme na to?

Při pohledu na traumata, jimiž si jezídská populace prošla, je i laikovi jasné, že jakýkoliv psychoterapeutický projekt si bude vyžadovat velké úsilí, čas a prostředky. Jezídové tvoří extrémně uzavřenou komunitu s vlastními pravidly, dlouhodobý kontakt s nejezídy dokonce někdy považují za škodlivý (viz případ ukamenování Du'a Khalil Aswad v roce 2007). Jejich komunita je výrazně stratifikována do kast a vyznačuje se dlouholetými zkušenostmi útlaku, jehož počátek se datuje minimálně do dob Osmanské říše. O uzavřenosti komunity svědčí také fakt, že dodržuje endogamii. K jezídismu nelze konvertovat, člověk se jezídem musí narodit.

V německém případě vedl tým expertů člověk, který znal kulturu a zvyky skupiny. Přesto mu jen samotné vytipování jezídek schopných přesunout se do Německa a přijmout nabízenou pomoc trvalo dva roky. Není mi úplně jasné, kde chce ministerstvo sehnat někoho takového. Očividně to zatím netuší ani ono samo. Kromě kulturní a jazykové bariéry (většina jezídů hovoří primárně kurdským dialektem kurmánží) bude muset jakákoli česká pomoc přímo v zemi reflektovat také meziskupinové vztahy v regionu.

Přestože jsou jezídové etnicky Kurdové, většinové kurdské obyvatelstvo je muslimského vyznání a především v rurálních oblastech žije značně konzervativním způsobem života. Během své návštěvy iráckého Kurdistánu jsem byl svědkem spíše pouze posměšného postoje Kurdů k jezídům, z minulosti jsou však známé i násilné střety mezi oběma skupinami.

Poté, co jednotky pešmergů spadající pod Kurdskou regionální vládu (KRG) v severním Iráku utekly před IS a nechaly jezídy v Sindžáru napospas osudu (zlé jazyky říkají, že záměrně), navíc část jezídské populace ke KRG ovládané Barzáním nechová důvěru a preferuje spíše Kurdskou stranu pracujíciích (PKK), která měla lví podíl na osvobození Sindžáru od IS. Dokladem mohou být sindžárské střety mezi jezídskými jednotkami YBS spřízněnými s PKK a rojavskými pešmergy napojenými na prezidenta KRG Barzáního.

Na co je třeba dát pozor

Jakýkoliv projekt zabývající se pomocí jezídům bude proto muset velmi citlivě reflektovat tuto situaci, zejména při vyřizování oficiálních povolení a dalších jednáních — zvláště za situace, kdy PKK odmítá předat kontrolu nad Sindžárem do rukou KRG. Otázkou také zůstává, nakolik efektivní může být psychoterapeutická pomoc v prostředí, které je i po vyhnání IS nadále značně konfliktní.

Co se týká finančního zabezpečení, Ministerstvo zahraničních věcí má na rok 2017 k dispozici celkem 150 milionů korun, tedy něco přes 5,5 milionu eur vyčleněných na humanitární pomoc. Z toho je předběžně 20 milionů korun (necelých 800 tisíc eur) vyčleněno pro Irák. Ve srovnání s částkou, kterou pro tuto pomoc alokovalo Bádensko-Württembersko, se to zdá být poněkud málo.

Záměr vyslat psychoterapeuty do Iráku a pomoci těžce zkoušeným jezídům je bezpochyby šlechetný a zasluhuje obdiv. Jak však vyplývá jak z prohlášení samotných zaměstnanců ministerstva, tak Jana Bartoška, v tomto případě se zdá být přání otcem myšlenky a nikdo zatím dopodrobna nepřemýšlel nad problémy, které taková podpora může obnášet. Navzdory své skepsi však přeji projektu mnoho zdaru a doufám, že dopadne úspěšně. Jezídové si to za vše, co museli prožít, určitě zaslouží.