Ministerstvo zahraničních věcí hodlá na popud Jana Bartoška (KDU-ČSL) poskytnout psychoterapeutickou pomoc jezídům v Iráku. Pravděpodobně se inspirovalo projektem, jež uskutečnilo v předchozích letech Bádensko-Württembersko.

Tato německá spolková země vynaložila 95 milionů eur na projekt, v rámci kterého Jan Kizilhan, německý psycholog s jezídskymi kořeny, navštívil v letech 2015 a 2016 čtrnáctkrát uprchlické tábory v severním Iráku a vytipoval 1100 jezídskych žen a dívek, kterým následně regionální vláda poskytla v Německu lékařskou a psychologickou péči. Přestože v případě ČR se bude jednat spíše o pomoc a podporu přímo v Iráku, německý příklad ukazuje, že případný projekt může mít výrazné jak finanční, tak odborné nároky.

Jezídové a specificky jezídske ženy a dívky jsou skupinou, která si prošla v důsledku expanze takzvaného Islámského státu opravdovým peklem. Důvody, proč IS jedná s jezídy tak brutálně, je třeba hledat zejména ve specifické povaze jejich víry. Jezídové jsou většinou etničtí Kurdové žijící zejména na severu Iráku. Místo islámu však vyznávají prastaré náboženství považované za mix zoroastrismu a islámu s prvky judaismu, křesťanství a původních mezopotámských náboženství.

Na základě podobnosti příběhu ústřední postavy jejich věrouky, anděla-páva, jehož bůh zavrhl a následně opět pozvedl, s příběhem ďábla, je (nejen) IS považuje za uctívače Satana. Poté, co IS v roce 2014 podnikl ofenzívu do severního Iráku a obsadil oblast Sindžáru obývanou jezídy, stala se tato etno-náboženská skupina obětí nepředstavitelných represí. Zatímco starší ženy byly prodány do otroctví, mladší byly opakovaně znásilňovány a donuceny vdát se za bojovníky IS. V drtivé většině se jednalo o krátkodobé sňatky, kterých vystřídaly v krátkém čase několik.

Jezídské dívky tvořily, a pravděpodobně stále tvoří, většinu sexuálních otrokyň v nevěstincích organizovaných IS. V mnoha případech se jedná o vězení, ve kterých se nachází i více než 400 žen pohromadě. Známý je případ dnes osmileté jezídky, která prožila v zajetí 14 měsíců, osmkrát byla prodána do otroctví a více než stokrát znásilněna. Zatímco z jezídských žen dělá IS otrokyně, sexuální objekty či nedobrovolné manželky svých bojovníků, muže, kteří odmítnou konvertovat k islámu, okamžitě popravují. Z chlapců se většinou stávají dětští vojáci.

Máme na to?

Při pohledu na traumata, jimiž si jezídská populace prošla, je i laikovi jasné, že jakýkoliv psychoterapeutický projekt si bude vyžadovat velké úsilí, čas a prostředky. Jezídové tvoří extrémně uzavřenou komunitu s vlastními pravidly, dlouhodobý kontakt s nejezídy dokonce někdy považují za škodlivý (viz případ ukamenování Du'a Khalil Aswad v roce 2007). Jejich komunita je výrazně stratifikována do kast a vyznačuje se dlouholetými zkušenostmi útlaku, jehož počátek se datuje minimálně do dob Osmanské říše. O uzavřenosti komunity svědčí také fakt, že dodržuje endogamii. K jezídismu nelze konvertovat, člověk se jezídem musí narodit.

V německém případě vedl tým expertů člověk, který znal kulturu a zvyky skupiny. Přesto mu jen samotné vytipování jezídek schopných přesunout se do Německa a přijmout nabízenou pomoc trvalo dva roky. Není mi úplně jasné, kde chce ministerstvo sehnat někoho takového. Očividně to zatím netuší ani ono samo. Kromě kulturní a jazykové bariéry (většina jezídů hovoří primárně kurdským dialektem kurmánží) bude muset jakákoli česká pomoc přímo v zemi reflektovat také meziskupinové vztahy v regionu.

Přestože jsou jezídové etnicky Kurdové, většinové kurdské obyvatelstvo je muslimského vyznání a především v rurálních oblastech žije značně konzervativním způsobem života. Během své návštěvy iráckého Kurdistánu jsem byl svědkem spíše pouze posměšného postoje Kurdů k jezídům, z minulosti jsou však známé i násilné střety mezi oběma skupinami.