Tým Karla Nováčka jezdí od roku 2006 každoročně na archeologické expedice do iráckého Kurdistánu. Tehdy v zemi doznívala euforie z pádu Saddáma Husajna. Dnes je optimismus výrazně menší.

Kurdové totiž kromě nebezpečí takzvaného Islámského státu museli v posledních letech překonat ekonomickou krizi spojenou represemi ze strany centrální bagdádské vlády a současně se vyrovnat s přílivem uprchlíků převážně z oblasti Mosulu.

Výzkumy badatelé započali archeologií města Arbílu, jež je hlavním městem Kurdského autonomního regionu. Dostalo se jim cti zahájit výzkum Arbílské citadely, která byla vyhlášena čtvrtou iráckou památkou světového kulturního dědictví UNESCO.

V současné době řeší vývoj středověkého osídlení v islámském období v celém regionu města Arbíl. K tomu se zabývají dalšími projekty, mimo jiné dokumentací ohrožené architektury města Mosul.

Irácký Kurdistán byl za minulého režimu silně perzekvován, což se také odrazilo na úrovni tamější vědecké archeologické komunity. Ta se přidržuje nacionalistického pojetí historie, tamní archeologové se pohybují v úzce vymezeném regionu, mají jazykové bariery a slabý kontakt s živou vědeckou činností. Český tým byl dokonce prvním zahraniční vědeckou komunitou, která v oblasti začala před dvanácti lety působit.

Jaké panuje v Iráckém Kurdistánu politické klima?

Karel: Kurdové nemají na Blízkém východě žádného přirozeného spojence, snad kromě Izraele, který se k nim oficiálně přihlásil. Irák je sice parlamentní demokracií, ale do toho se prolínají prvky tradiční klanové společnosti a bohatých rodin, které mají extrémně silný vliv na veřejné dění. Kurdský autonomní parlament, jehož existence vychází z irácké ústavy, je od loňského roku, kdy došlo k násilnému vyhození poslanců jedné strany, uzavřený.

Teď se jedná o tom, že by se jednání parlamentu znovu zahájila a celé to směřuje k 25. září, kdy je vyhlášeno referendum o kurdské nezávislosti. A následně budou volby. Nikdo dnes nedokáže odhadnout, jak na kurdskou nezávislost zareagují ostatní státy a síly v okolí. To je tedy základní politický problém. Pak je tady ekonomický problém. Ekonomický boom Kurdistánu se v letech 2013 a 2014 propadl. Projíždíte Arbílem, kde jsou stovky rozestavěných domů i celých čtvrtí, které už pravděpodobně nikdy nebudou dokončeny. Je tam řada investičních akcí, které zůstaly v půlce. Státní zaměstnanci a úředníci nedostávají od počátku roku 2014 výplaty.

Lenka: Pokud bychom měli Arbíl jednoduše popsat a přiblížit, dá se srovnat se současnou Dubají. Naprostou většinu staveb představují megalomanské mrakodrapy, plně klimatizované a zařízené. Je to hodně novodobé město — dynamické a moderní. Samotné historické centrum je obtěsnané novodobou zástavbou. V posledních letech se v rámci ekonomické krize, způsobené válkou s tzv. islámským státem, téměř veškerá stavební infrastruktura pozastavila. Naprostá většina výškových staveb je nedokončena, nemají využití (ve smyslu neexistujících zájemců a jejich budoucí osídlení) a v posledních letech byly často využívány jako útočiště pro uprchlíky. V rozestavěných, monumentálních stavbách byly mnohdy ubytovány celé rodiny převážně křesťanských uprchlíků z Mosulu.

Setkali jste se osobně s uprchlíky v Kurdistánu?

Lenka: Ano. My s nimi i spolupracujeme. Poslední čtyři roky se věnujeme projektu „Ohrožená architektura města Mosul“. V rámci něj se snažíme komunikovat s lidmi, kteří z Mosulu pocházejí a kteří s historickou složkou města pracovali. Jsou mezi nimi archeologové, muzejníci nebo historici. Mnoho z nich bylo donuceno z Mosulu velmi rychle uprchnout. S mnohými z nich, především s křesťany, jsme navázali přátelské vztahy. Když se setkáme, rozhovor probíhá napůl v soukromé a napůl v pracovní sféře. Měnící se společenská dynamika v Arbílu je přímým odrazem a důsledkem okupace Mosulu ISIS. Z okupovaných částí Iráku odešlo do Arbílu obrovské množství lidí, nárůst uprchlických center je velmi markantní.

Víte kolik přesně?