Turecký vládce Erdoğan je na koni. Na konzulátu Saúdské Arábie v Istanbulu zmizel na Západě známý saúdskoarabský novinář. (Turci jeho jméno přepisují jako Kaşıkçı, Lžičař, a přisuzují mu částečný turecký původ.) Zmizení spadlo Erdoğanovi jako mana z nebes. Vykřičel je do světa jako brutální vraždu. Postaral se o jeho maximální publicitu včetně nejhrůznějších podrobností. Pod silným mediálním tlakem musela i Saúdská Arábie přiznat, že novinář byl na konzulátu zabit.

Znevěrohodnění Saúdské Arábie se Erdoğanovi velice hodí. Nejspíš i proto, jak si všimla zpráva BBC, načasoval vystoupení k případu před parlamentní skupinou své státostrany na den zahájení ekonomické konference v saúdskoarabském Rijádu, „pouštním Davosu“.

V současné době jsou vztahy Turecka se Saúdskou Arábií napjaté. V konfliktu mezi zeměmi Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií následované Spojenými arabskými emiráty a Bahrejnem na jedné a Katarem na straně druhé se totiž přidal na stranu Kataru, dokonce v zemi vybudoval vojenskou základnu.

Katar podporuje takzvané muslimské bratrstvo (ač ho prý sám na svém území zakázal), Saúdové považují muslimské bratry za teroristy. Turecko jim otevřelo svoji náruč. Katar je také smířlivější vůči Iránu, hlavnímu politickému a náboženskému sokovi Saúdské Arábie.

V regionálním mocenském soupeření Saúdové stáli za vojenským pučem proti vládě muslimského bratrstva v Egyptě, Erdoğan puč rozhořčeně odsoudil. Saúdové se postavili proti takzvanému Islámskému státu, Erdoğanovi do poslední chvíle zrovna nevadil. Skryté porozumění panuje mezi Saúdskou Arábií a Izraelem, Erdoğan se proti Izraeli z vnitropolitických důvodů často vymezuje. Obě země si dokonce na čas vzájemně odvolaly i velvyslance.

Erdoğan zavedl Turecko do hospodářské krize. Nutně potřebuje investice, Saúdská Arábie může být jedním z jejich zdrojů, zvlášť když si Západ klade podmínky pro Erdoğana v podstatě nesplnitelné. Z pozice jediného spravedlivého může Erdoğan dát Saúdům „za uši“ a podle názoru komentátorů odpoutáním pozornosti od mocného korunního prince (ve svém vystoupení ho ani jednou nezmínil, jen požadoval souzení viníků v Turecku) přimět Saúdy k nějaké dohodě ekonomického rázu.

V pozadí soupeření se Saúdskou Arábií prý může být i Erdoğanův nárok na vůdcovství sunnitských muslimů, takzvaný chalífát, který si kdysi přivlastnil osmanský sultán, obsazením svatých muslimských měst Mekky a Mediny se ho však po rozpadu Erdoğanem vzývané Osmanské říše de facto zmocnila Saúdská Arábie.

Světovým ohlasem případu vraždy saúdskoarabského novináře, který v dané oblasti rozhodně není ojedinělý, se Erdoğanovi daří odpoutat pozornost od demontáže právního státu v Turecku, potlačování lidských práv, věznění novinářů a zadržování cizích občanů pod záminkou terorismu.

Vynutil si pozornost Donalda Trumpa, který na Turecko nedávno uvalil sankce kvůli zadržování amerického pastora a způsobil prudký pád turecké měny. Svoji roli v případu zmizení saúdskoarabského novináře by si po propuštění pastora Brunsona Erdoğan mohl vysvětlovat i jako vítanou příležitosti k obměkčení Trumpa.