Jak je na tom Erdoğan s EU

Tomáš Laně

Turecký vládce Erdoğan dosáhl svého životního cíle. Stal se faktickým sultánem republikánského Turecka. Že to nejde dohromady? To jen výraz sultán mate.

Erdoğan stoupal po žebříčku moci vytrvale od počátku své kariéry. Profesionální fotbalista, kluk z chudé istanbulské čtvrti, se stal nejdřív úspěšným starostou Istanbulu, později vůdcem údajně reformované islamistické strany AKP, která za všeobecné voličské frustrace vyhrála v roce 2002 volby a byla schopna vytvořit jednobarevnou vládu. Pod Erdoğanem vládne už šestnáct let. Když byla absolutní vláda této státostrany jedinkrát ve volbách ohrožena, nařídil Erdoğan svým poddaným volební reparát a pak už přesvědčivě vyhrál.

Zpočátku praktikoval mimikry známé z islámské historie, tvářil se jako demokrat. Tuto taktiku uplatnil i vůči Evropské unii. V dobách námluv po zahájení přístupových rozhovorů v roce 2005 vypadal jako reformní islámský politik. Nikdy se však netajil svým konečným cílem uchopit absolutní moc.

Přesto nalákal zahraniční investory, země pod jeho vedením vzkvétala, rozvíjelo se dosud zaostalé vnitrozemí, chudinské čtvrti měst nahrazovaly výškové domy, lid byl korumpován levným bydlením, dodávkami uhlí a potravin. Nízkopříjmové vrstvy a později i nová střední třída ve vnitrozemských oblastech, která se vyšvihla díky hospodářskému růstu, nahrávala Erdoğanově elektorátní demokracii.

×