Útoky v Turecku neustávají, k poslednímu se přihlásili džihádisté

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Ani podzimní posílení police a omezení osobních svobod, ani tažení vůči všem nepřátelům režimu prezidenta Erdogana nedokázalo zatím ukončit sérii velkých teroristických útoků, která sužuje Turecko od předloňského roku. Naposledy to potvrdil střelecký útok spáchaný jedním pachatelem v istanbulském klubu Reina během silvestrovské noci. Dosud neznámý muž přijel na místo taxíkem, zastřelil vyhazovače a v klubu, kde se v té době nacházelo přes 700 lidí, vypálil z útočné pušky na 180 kulek. Po přibližně sedmi minutách shodil převlečník, vmísil do vyděšeného davu a v nastalém zmatku uprchl.

Zabito bylo celkem 39 lidí, 69 dalších bylo zraněno. Nejméně 25 obětí pocházelo ze zahraničí, a to převážně z arabských zemí: sedm ze Saúdské Arábie, tři z Iráku a tři z Libanonu, po dvou z Jordánska a Maroka a po jednom ze Sýrie, Kuvajtu a Tuniska.

K obecné odpovědnosti za útok se během pondělka přihlásil takzvaný Islámský stát (ISIS). Po vlastním střelci policie stále pátrá. Zástupci vlády a režimu mezitím apelují na svornost a vyjařdují účast pozůstalým, slibují dopadení pachatele a adekvátní odpověď.

„Takové barbarství (...) Jde o masakr, který nemůže přijmout svědomí žádného muslima,“ uvedl v reakci na útok Mehmet Görmez, předseda turecké Rady pro náboženské otázky a aktuálně nejvýše postavený muslimský duchovní v zemi.

Předchozí útoky

V Turecku bylo jen za minulý rok spácháno šest velkých teroristických útoků. Ke dvěma z nich — březnovému sebevraženému pomocí auta s výbušninami v Ankaře, kde zemřelo 37 lidí, a prosincovému v Istanbulu, při kterém bylo u fotbalového stadionu Besiktas zabito 44 osob, se přihlásili kurdští teroristé.

U čtyř zbylých útoků potvrzené autorství chybí. V případech srpnového útoku na svatbě ve městě Gaziantep (30 obětí) a červnového útoku na Atatürkově letišti v Istanbulu (41 obětí) je ovšem podezříván spíše ISIS.

Kurdské teroristické útoky proti náhodným obětem provádí většinou organizace Sokolové svobody, která se odštěpila od pateřního tělesa kurských odbojářů v Turecku, od PKK. Sama PKK také používá teroristický styl boje, útočí ale převážně jenom na vojenská a policejní stanoviště či srocení. Útoky připisované džihádistům provádějí v Turecku zatím výhradně jednotlivci či dvojice nebo trojice pachatelů.

Kurdský terorismus se vrátil do Turecka ve větším rozsahu po předloňském krachu mírových rozhovorů mezi vládou a zástupci kurdských organizací. Džihádistický terorismus začal zemi sužovat zvláště poté, co se Turecko zapojilo symbolicky do boje proti jednotkám ISIS v Sýrii.

Pozorovatelé připomínají, že vedle zmíněných velkých útoků podnikli kurdští i džihádističtí teroristé také řadu menších či méně krvavých akcí, o nichž informují světová média pouze telegraficky. Útoky přitom pokračují s nemenší intenzitou i po letním letišním útoku a po pokusu o převrat, po nichž režim prezidenta Erdogana výrazně zpřísnil bezpečnostní pravidla.

Spor o interpretaci

Autoři, kteří se zbývají tureckou problematikou do hloubky, upozorňují v souvislosti s posledním útokem ještě na specificky tureckou debatu, zda, respektive nakolik, zvyšuje pravděpodobnost podobných akcí konzervativní horlivost části médií a části turecké elity obecně. Zvláště bujaré silvestrovské oslavy v moderní části Istanbulu, kde stojí i klub Reina, jsou totiž v tureckém konzervativním tisku tradičně pranýřovány jako nemravné a hříšné, spojovány s úpadkem civilizace a líčeny jako nepatřičné vzhledem k pokračujícímu násilí v Sýrii.

Také z tohoto důvodu vykládá například hlavní turecká opoziční strana CHP nedělní střelbu jako „útok na náš styl života“. Podle prezident Erdogana a další zástupců režimu šlo naopak o útoky na pořádek, respektive „o snahu uvrhnout společnost do chaosu“, či prostě „o útoky na celé Turecko“.