Čistky v Turecku po převratu překonávají očekávání, mnozí se bojí i změny režimu
Petr JedličkaRežim prezidenta Erdogana nechal zadržet další tisíce lidí. Z funkcí byla odvolána už třetina soudců v zemi. Stale více pozorovatelů se obává, že vláda AKP využije převrat nejen ke svému posílení, ale i k zásadní proměně celého zřízení.
Se stále rostoucími obavami sledují pozorovatelé vývoj situace v Turecku, kde vláda prezidenta Erdogana reaguje na páteční pokus o převrat rozsáhlými raziemi, zatýkáním a personálními čistkami. Děje se tak už třetí den v řadě. Podle zpráv z pondělního večera bylo internováno již přes osm tisíc osob, z nichž tvoří přibližně dvě třetiny vojáci. Počet zatčených vysokých generálů a admirálů vzrostl ze sobotních 34 na pondělních 103. Mnoho zadržených je také v justici.
Vedle zatýkání jsou také odvolávány tisíce lidí z funkcí, a to dočasně nebo i natrvalo. Kromě dvaapadesáti vysokých vládních úředníků a 2745 soudců — tedy 36 procent celého soudcovského stavu v zemi — odstavených už o víkendu bylo převedeno mimo službu v pondělí 8777 zaměstnanců ministerstva vnitra, z nichž 7899 představují policisté. Sesazeno bylo též 47 oblastních a 30 provinčních guvernérů.
Dále pořádkové síly odvezly na pět autobusů mladíků zadržených ve vojenské škole Kuleli, což je nejstarší instituce příslušného typu v zemi. A v pondělí ráno provedla policie razii i na prestižní akademii pro výcvik příslušníků letectva.
Z generálů jsou zatím nejvýše postavenými zadrženými velitelé 3. a 2. armádního sboru Erdal Öztürk a Adem Huduti, a pak bývalý velitel letectva Akın Öztürk. Právě čtyřhvězdičkový generál Akın Öztürk měl být dle výkladu vlády hlavou skupiny velitelů, která pokus o převrat řídila.
Mezi odstavenými v justici jsou zatím nejvýznamnějšími postavami soudci ústavního soudu Alparslan Altan a Erdal Tercan, a pak několik známých prokurátorů. Většina z nich jsou přitom lidé spojování s hnutím Fethullaha Gülena, vlivného klerika, jehož stoupence v armádě a na úřadech obviňuje vláda z celého převratového pokusu.
„Očista státu pokračuje a ještě pokračovat bude,“ řekl médiím na konci víkendu Bekir Bozdag, turecký ministr spravedlnosti.
Na náměstích velkých měst se jinak stále shromažďují v podvečer stoupenci režimu, kteří slaví potlačení převratu. Skandují jméno prezidenta Erdogana, provolávají slogan Bůh je veliký a mávají tureckými vlajkami. Začátek nedělního srocení na slavném istanbulském náměstí Taksim zachytil na videu i fotografiích výstižně spolupracovník DR Jan Beránek.
Většina pozorovatelů se přitom shoduje, že právě podpora značné části populace a schopnost režimu ji mobilizovat přispěla k neúspěchu převratu. Dalšími hlavními všeobecně uznávanými faktory byly absence poptávky u širší veřejnosti po zásahu vojáků do poměrů v zemi, zjevná uspěchanost akce, nejednota armády, role policie a tajných služeb, které zůstaly na straně režimu, a nedocenění současné úrovně komunikačních prostředků na straně pučistů.
Aktéři převratu a jejich motivace
Z informací shromážděných a prověřených za uplynulé tři dny lze už vcelku spolehlivě potvrdit, že pokus o převrat řídila fakticky skupina armádních důstojníků mimo hlavní velení, zvláště pak generálů letectva. Štáb si zřídili na letecké základně Akıncılar u Ankary. Účastníci pokusu o převrat se přitom nepokusili v první fázi ovládnout přednostně klíčové státní instituce a komunikace jako při převratech v minulosti, ale vinou svého nízkého počtu byli nuceni nejprve získat kontrolu nad ostatními ozbrojenými složkami.
Během pátečního podvečera se účastníkům převratu podařilo postupně zadržet či přímo unést devět ministrů a především hlavní velitele turecké armády. Náčelník generálního štábu Hulusi Akar, který byl unesen právě na základnu Akıncılar, a další generálové pak byli — respketive měli dle vládního výkladu být — donuceni podepsat provolání pučistů, jež jsme citovali v celku v naší páteční zprávě.
I kvůli těmto podpisům se v prvních hodinách předpokládalo, že převrat provádí turecká armáda jako celek. Nutnost přednostně pacifikovat nezapojené velení a několik náhod však zapříčinily zpoždění, které režim dokázal využít.
Z hlediska motivaci akce převládají mezi pozorovateli i v debatách v Turecku zatím tři výklady. První je totožný s vládní verzí, totiž že převrat zorganizovali gülenisté, kteří se pokusili prostě uchopit moc. Rozpačitý postup účastníků převratu je vysvětlován tím, že se jim vzepřela nečekaně velká část ozbrojených složek, médií a po prezidentově výzvě také obyčejných Turků — vládních stoupenců.
Spolupracovnice DR v Istanbulu zároveň píše, že MHD ve městě je už od pátku zadarmo, zřejmě prý proto, aby se režim odvděčil svým podporovatelům. V MHD se nicméně také prý pohybuje řada policistů, kteří namátkově prohlížejí lidem mobily, zvláště pak konverzaci v aplikaci whatsup.
"... žandarmerie v Turecku (jandarme, čte se “žandarme”) není totéž, co četnictvo. Je to instituce, která dbá na pořádek ve venkovských oblastech - de facto je to policie pro venkov. Každý rajón patří buď pod policii, nebo pod jandarme. ALE jandarme není profesionální sbor podobný četníkům, ale armádní složka, ve které slouží převážně odvedenci na základní službu. Tj. kádrem jsou záklaďáci, kteří se pochopitelně střídají."