Se stále rostoucími obavami sledují pozorovatelé vývoj situace v Turecku, kde vláda prezidenta Erdogana reaguje na páteční pokus o převrat rozsáhlými raziemi, zatýkáním a personálními čistkami. Děje se tak už třetí den v řadě. Podle zpráv z pondělního večera bylo internováno již přes osm tisíc osob, z nichž tvoří přibližně dvě třetiny vojáci. Počet zatčených vysokých generálů a admirálů vzrostl ze sobotních 34 na pondělních 103. Mnoho zadržených je také v justici.

Vedle zatýkání jsou také odvolávány tisíce lidí z funkcí, a to dočasně nebo i natrvalo. Kromě dvaapadesáti vysokých vládních úředníků a 2745 soudců — tedy 36 procent celého soudcovského stavu v zemi — odstavených už o víkendu bylo převedeno mimo službu v pondělí 8777 zaměstnanců ministerstva vnitra, z nichž 7899 představují policisté. Sesazeno bylo též 47 oblastních a 30 provinčních guvernérů.

Dále pořádkové síly odvezly na pět autobusů mladíků zadržených ve vojenské škole Kuleli, což je nejstarší instituce příslušného typu v zemi. A v pondělí ráno provedla policie razii i na prestižní akademii pro výcvik příslušníků letectva.

Z generálů jsou zatím nejvýše postavenými zadrženými velitelé 3. a 2. armádního sboru Erdal Öztürk a Adem Huduti, a pak bývalý velitel letectva Akın Öztürk. Právě čtyřhvězdičkový generál Akın Öztürk měl být dle výkladu vlády hlavou skupiny velitelů, která pokus o převrat řídila.

Mezi odstavenými v justici jsou zatím nejvýznamnějšími postavami soudci ústavního soudu Alparslan Altan a Erdal Tercan, a pak několik známých prokurátorů. Většina z nich jsou přitom lidé spojování s hnutím Fethullaha Gülena, vlivného klerika, jehož stoupence v armádě a na úřadech obviňuje vláda z celého převratového pokusu.

„Očista státu pokračuje a ještě pokračovat bude,“ řekl médiím na konci víkendu Bekir Bozdag, turecký ministr spravedlnosti.

Na náměstích velkých měst se jinak stále shromažďují v podvečer stoupenci režimu, kteří slaví potlačení převratu. Skandují jméno prezidenta Erdogana, provolávají slogan Bůh je veliký a mávají tureckými vlajkami. Začátek nedělního srocení na slavném istanbulském náměstí Taksim zachytil na videu i fotografiích výstižně spolupracovník DR Jan Beránek.

Většina pozorovatelů se přitom shoduje, že právě podpora značné části populace a schopnost režimu ji mobilizovat přispěla k neúspěchu převratu. Dalšími hlavními všeobecně uznávanými faktory byly absence poptávky u širší veřejnosti po zásahu vojáků do poměrů v zemi, zjevná uspěchanost akce, nejednota armády, role policie a tajných služeb, které zůstaly na straně režimu, a nedocenění současné úrovně komunikačních prostředků na straně pučistů.

Aktéři převratu a jejich motivace

Z informací shromážděných a prověřených za uplynulé tři dny lze už vcelku spolehlivě potvrdit, že pokus o převrat řídila fakticky skupina armádních důstojníků mimo hlavní velení, zvláště pak generálů letectva. Štáb si zřídili na letecké základně Akıncılar u Ankary. Účastníci pokusu o převrat se přitom nepokusili v první fázi ovládnout přednostně klíčové státní instituce a komunikace jako při převratech v minulosti, ale vinou svého nízkého počtu byli nuceni nejprve získat kontrolu nad ostatními ozbrojenými složkami.

Během pátečního podvečera se účastníkům převratu podařilo postupně zadržet či přímo unést devět ministrů a především hlavní velitele turecké armády. Náčelník generálního štábu Hulusi Akar, který byl unesen právě na základnu Akıncılar, a další generálové pak byli — respketive měli dle vládního výkladu být — donuceni podepsat provolání pučistů, jež jsme citovali v celku v naší páteční zprávě.

I kvůli těmto podpisům se v prvních hodinách předpokládalo, že převrat provádí turecká armáda jako celek. Nutnost přednostně pacifikovat nezapojené velení a několik náhod však zapříčinily zpoždění, které režim dokázal využít.

↗

Pokus i převrat selhal i proto, že jeho organizázoři zanedbali anebo nezvládli ovládnutí kanálů komunikace. Foto Jan Beránek

Z hlediska motivaci akce převládají mezi pozorovateli i v debatách v Turecku zatím tři výklady. První je totožný s vládní verzí, totiž že převrat zorganizovali gülenisté, kteří se pokusili prostě uchopit moc. Rozpačitý postup účastníků převratu je vysvětlován tím, že se jim vzepřela nečekaně velká část ozbrojených složek, médií a po prezidentově výzvě také obyčejných Turků — vládních stoupenců.

Druhý výklad pak konspiračně tvrdí, že pokus o puč si zorganizoval sám Erdogan, aby získal záminku k dosazení svých lidí do armády a na soudy. Vzhledem k faktickému průběhu pokusu, počtu zadržených i zabitých se jeví jako už vyloučené, že by zapojení generálové organizovali puč jen na oko. Podle zastánců druhého výkladu byla však malá skupina důstojníků šikovně navedena tajnými službami a tato skupinka je dnes režimem ztotožňována se všemi gülenisty.

Konečně třetí a stále rozšířenější výklad má za to, že pokus provedla skupina zahrnující jak gülenisty, tak jiné důstojníky, kteří věděli, že mají být v nejbližší době pod různými záminkami zatčeni či jinak odstaveni, a tak sáhli z pocitu bezvýchodnosti k nouzově unáhlenému postupu.

Uvedenému druhému (konspiračnímu) výkladu se zdá napovídat i současná rychlost a rozsah represí — režim nepostupuje zjevně na základě výsledků vyšetřování, ale zatýká, respektive odstavuje, už dopředu vybrané osoby. Vládní zdroje to objasňují tvrzením, že při pacifikaci pokusu o převrat byly zajištěny seznamy osob, které měly nastoupit do klíčových funkcí. Někteří analytikové pak uvádějí, že režim pokusu prostě jen využil k odstavení všech gülenistů v armádě a státní správě, o nichž věděl, a čistku rozšířil i na další osoby známé svým kritickým postojem k politice vládnoucí strany AKP.

Otázka důsledků

Téměř všichni analytikové, pozorovatelé z velkých médií i spolupracovníci DR v Turecku se shodují, že Erdogan a režim AKP využijí pokusu o převrat k posílení vlastního postavení. Různé názory panují na to, do jaké míry tak učiní a jak rychle.

Stále větší skupina pozorovatelů se přitom obává, že dané posílení bude provázet i snaha zavést do veřejných politik další islamistické prvky. Někteří autoři píší dokonce o hrozbě pro sekulární charakter celé Turecké republiky.

Například i ředitel analytické sekce washingtonského Institutu blízkovýchodní politiky zaměřené na výzkum Turecka Soner Cagaptay, který je expertem na Turecko známým z amerických pravicových médií, a irský levicový znalec blízkovýchodní politiky Patrick Cockburn dospívají v uvedeném duchu shodně k závěru, že Turecko je dnes „islámské revoluci blíže než kdy dříve“.

Mnozí pozorovatelé se dále bojí, že aktuální čistky v armádě a dalších ozbrojených složkách využijí teroristé buď z řad islamistických fanatiků, nebo kurdských skupin. Jak uvedla pro DR česká studentka žijící v Istanbulu, která si nepřála být jmenována: „Všichni tak trochu teď čekají, že se něco stane“ a „řada zde pracujících cizinců Turecko opouští, někteří i natrvalo“.

Zcela samostatnou kapitolou jsou pak mezinárodní důsledky, které se budou odvíjet až od stavu, do kterého Turecko současná reakce na převrat dovede. Přestavitelé západních zemí vesměs vyjadřují stále podporu zvolené vládě, nabádají ji ale, aby jednala s účastníky pokusu o převrat v rámci práva.

Dílčích odsudků se již dočkalo chování shluků Erdoganových stoupenců, kteří krátce po potlačení převratu ztloukli vzdávající se vojáky a místy se je pokoušeli i lynčovat. Zvláště ze strany představitelů EU pak bylo otevřeně odsouzeno volání po znovuzavedení trestu smrti, o němž sám prezident Erdogan uvedl, že jej podepíše, pokud jej schválí parlament. Vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová v pondělí přímo uvedla, že „žádná země, která obnoví trest smrti, se nemůže stát členkou Evropské unie“.

↗

Řadoví vojáci účastnící se pátečního pokusu o převrat většinou vypovídají, že se domnívali, že se účastní cvičení. Zde jako oběti rozzuřeného davu. Foto NA, Twitter

Konečně Spojené státy musejí řešit tureckou výzvu k zadržení a vydání už vzpomínaného klerika Fethullaha Gülena, jehož stoupencům režim pokus o převrat připisuje a který žije trvale v USA. Americký ministr zahraničí John Kerry přitom uvedl, že Turecko musí nejprve podložit vznesená obvinění důkazy.

Reakce tureckého režimu na převrat navíc paralyzovala i chod letecké základny İncirlik, ze které startují americké letouny k náletům na pozice samozvaného Islámského státu v Sýrii. Velitel základny byl totiž do převratu dle Ankary zapojen také, a proto byl spolu se skupinou podřízených důstojníků rovněž zadržen.

Někteří analytikové zahrnují do svých rozkladů i úvahu, že se Turecko po převratu přeorientuje na užší spolupráci s Ruskem. Jinými znalci je ale tato prognóza odmítána jako nepodložená, respektive velmi předčasná.

Detaily pátečních událostí

S postupujícím časem se vyjasňují konečně také konkrétnosti pátečního postupu účastníků převratu, jež byly dříve jen tušené či nepodložené. Ve stručném souhrnu: v rámci už zmiňované snahy o zisk kontroly nad celou armádou se účastnící převratu pokusili spolu se zajetím vrchních generálů obsadit také velitelství různých armádních složek a policie. Na několika místech se přitom střetli s jednotkami věrnými režimu. Nejtužší boje probíhaly u velitelství žandarmerie a velitelství jednotek zvláštního určení. Na každém z těchto míst padlo přes dvacet lidí.

Vojáci účastníci se převratu obsadili dále sídlo státní televize TRT, kde donutili známou hlasatelku Tijen Karasovou přečíst výzvu velitelů doplněnou o vyhlášení stanného práva a zákaz vycházení. Několik oddílů vtrhlo také do sídel dalších médií. Kromě toho byly rozmístěny dvě jednotky na mostech přes Bospor v Istanbulu, jedna na náměstí Taksím a jedna na istanbulském letišti, odkud se tato ale později stáhla, jak jsme už popsali blíže v sobotní přehledové analýze.

Spíše symbolicky ostřelovali či bombardovali povstalci z letounů, helikoptér a další těžké techniky budovu parlamentu, sídlo premiéra, prezidentský palác a zmíněnou budovu televize. Avšak třeba i při útoku na prezidentský palác, který provedl jeden letoun F16, bylo pět lidí zabito.

Celkově zemřelo během pokusu o převrat dle aktualizovaných přehledů:

• 60 příslušníků režimu věrné policie,
• tři režimu věrní vojáci,
• 145 civilistů,
• 21 až 104 vojáků účastnících se pokusu o převrat — zde se zdroje stále liší.

Relativně vysoký počet obětí mezi civilisty spoluzapříčinila i vášnivá mobilizace příznivců režimu, na níž se podíleli také vládě naklonění duchovní — imámové. Rozvášněný dav se pokusil například vzít útokem stanoviště vojáků účastnících se pokusu o převrat na mostech přes Bospor či obsadit leteckou základnu Akıncılar. Vojáci na těchto místech začali po varovných výstřelech pálit i do civilistů.

Určitou záhadou zůstává stále letecký útok na hotel v přímořském letovisku Marmaris, kde trávil v době pokusu o převrat dovolenou sám prezident Erdogan. Hotel byl ostřelován dvěma helikoptérami, avšak až dvě hodiny poté, co jej Erdogan opustil.

Další informace:

Al Džazíra Turkey: Coup plotters 'acted early' in fear of arrests

The Guardian Europe and US urge Turkey to respect rule of law after failed coup

Reuters Turkey government seemed to have list of arrests prepared: EU's Hahn

BBC News Turkey coup attempt: Police and officials purged

BBC News Turkey coup attempt: Some 6,000 people detained, says minister

HurriyetDailyNews.com Chief of Staff held at gunpoint, ordered to read coup declaration: Sources

HurriyetDailyNews.com High-ranking generals detained in Turkey coup attempt

HurriyetDailyNews.com Thousands protest coup attempt across Turkey

The Guardian Fethullah Gülen: Turkey coup may have been 'staged' by Erdoğan regime

The Guardian Turkey says 6,000 detained over coup attempt as US relations fray

The Independent President Erdogan could be using the coup against him to turn Turkey towards full-scale Islamisation

Galerie (19)