Turecko po pokusu o převrat: první bilancování
Petr JedličkaPáteční pokus o svržení režimu prezidenta Erdogana skončil neúspěchem. V zemi probíhá zatýkání, čistky v armádě i na úřadech. Režim cilí převedším na stoupence Fethullaha Gülena. Podle pozorovatelů využije pokus k vlastnímu posílení.
Do pokusu o převrat během páteční noci se zapojila pouze menší část armády, a to neúspěšně. Toto lze konstatovat už s naprostou jistotou. Konkrétní iniciátoři pokusu jsou stále nejasní — znalci z agentur mluví o frakci ve velení První armády řízené z Istanbulu, představitelé Erdoganova režimu pak o „paralelní mocenské struktuře“, což je tradiční označení pro stoupence vlivného klerika Fethullaha Gülena žijícího v exilu v USA.
Také turecká média píší většinou o „gülenistech“ a dle zpráv ze sobotního odpoledne je nejvíce zatčených právě z jejich řad. Personální čistka probíhá jak v armádě, tak na tureckých úřadech a soudech.
Nejvyšší generálové turecké armády převrat nepodporovali, několik z nich bylo naopak pučisty během pátku zajato či přímo uneseno. Náčelník generálního štábu Hulusi Akar byl například osvobozen až vojenskou operací v sobotu ráno.
Podle zastupujícího náčelníka generálního štábu Ümita Dündara byla mezi pučisty část velitelů letectva, žandarmerie a několik důstojníků obrněných sil. Do sobotního odpoledne zatkla turecká policie téměř 2900 osob podezřelých z účasti na puči. Mimo službu bylo postaveno pět generálů, 29 plukovníků a 2745 soudců. Na hradicích byly zavedeny zpřísněné kontroly, jež mají zabránit útěkům dalších případných viníků. Několik vojáků přesto uprchlo a v sobotu požádalo o azyl v Řecku.
Během noci z pátku na sobotu bylo při střetech ozbrojenců z obou stran zabito:
- 104 vojáků účastnících se puče,
- dva vojáci věrní režimu,
- 41 policistů věrných režimu,
- 47 civilistů.
Co do srovnání počtů vojáků a techniky nasazené při převratech v Turecku v minulosti byl páteční pokus relativně malý. Podle všech pozorovatelů nebyl též dobře naplánovaný — vojáci se pokusili přednostně pacifikovat velitele věrné režimu a ovládnout velení armády; na veřejnosti obsadili zprvu pouze dva mosty přes Bospor, několik komunikací v Istanbulu a Ankaře a přístupy k istanbulskému letišti, odkud se ale později stáhli.
Iniciátoři převratu si nezajistili ani podporu médií, ani některé z politických stran, ba ani kontrolu nad technickými službami. Vysílat přestaly po zásahu pučistů pouze některé televize.
Pokud ne doposud, tak nyní už sekulárně ladění důstojníci turecké armády musí vědět co je čeká, pokud urychleně nepochopí, že sekulární demokratické Turecko už de facto takřka neexistuje. Páteční akce se zdá být provedena tak amatérsky, že to vyvolává mnoho otazníků. Ergodan upevnil svoji pozici, ale otázka je, co se skutečně děje pod povrchem. Ergodanovi příznivci vyšli do ulic, ale jakou část Turecka skutečně představují? Kolik lidí v Turecku dnes cítí hrozbu nad vlastní hlavou? Kolika lidem islamizace potenciálně hroutí navyklý styl života.
Pokud někdo spoléhá na to, že Turecko bude řešit problémy Evropy s imigranty, tak podle mne jedná velmi naivně. Turecko nepředstavuje řešení, ale problém. Naopak k Syřanům a Iráčanům mohou přibýt další statisíce potenciálních zájemců o bezpečné místo pro život.
Obávám se, že Západ bude velice brzy stát před volbou, zda dává přednost zásadám nebo mocenské politice, a to i v oblastech světa, které se nás zdánlivě netýkají.