Tureckým prezidentem bude premiér Erdogan, chystá zásadní změny

Předseda reformních islamistů a dosavadní premiér získal v neděli jednoznačný mandát. Znalci teď debatují, zda bude svou zemi řídit spíše jako Vladimir Putin, nebo Charles de Gaulle.

(pjed)

11.08.2014 12:30

Aaa1

Erdogan (zde vpravo) střídá ve funkci stranického kolegu Abdullaha Güla. Gül vystupoval během celého mandátu jako čistě ceremoniální prezident. Foto archiv AKP, flickr.com

Novým tureckým prezidentem se stane předseda reformě islamistické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a dosavadní premiér Recep Tayyip Erdogan. Rozhodli o tom voliči v nedělním hlasování. Erdogan získal dle již konečných výsledků 52 procent hlasů. Zvítězil tedy už v prvním kole. Oba jeho hlavní soupeři také již prohru uznali.

„Poté, co AKP zvítězila v březnových místních volbách i navzdory skandálům, konfliktům a veřejné kritice, kterým čelila v posledním roce, už o Erdoganově úspěchu nikdo nepochyboval (...) Nyní je otázkou, zda, či lépe jak jeho nástup do prezidentské funkce Turecko změní,“ hlásil do pondělního vysílání BBC Mark Lowen, zpravodaj britské stanice v Ankaře.

Dnes šedesátiletý Erdogan je bezesporu nejvýraznější turecký politik poslední doby, podle svých kritiků však se sklony k autoritářství a s ambicí Turecko postupně islamizovat. Funkci premiéra zastával kontinuálně od roku 2003, tzn. více než deset let. Nyní má sloužit dalších nejméně pět let jako prezident.

Turecko je dosud parlamentní republikou, Erdogan dal ale v předvolební kampani jasně najevo, že hodlá využívat všech prezidentských pravomocí k prosazování vlastní politiky a perspektivně i změnit ústavu. Podle současné turecké konstituce může prezident vracet parlamentu zákony, vyhlašovat referenda a jmenovat premiéra, ministry i velkou část nejvyšších úředníků.

Četní pozorovatelé připomínají, to byl právě Erdogan, kdo v roce 2010 inicioval referendum o změně volby prezidenta z nepřímé na přímou. Sám se tak nyní stal prvním přímo zvoleným prezidentem v tureckých dějinách.

Jako Putin, nebo de Gaulle?
Erdogan v reakci na výsledky zdůraznil, že chce být prezidentem všech sedmdesáti milionů Turků bez ohledu na „etnicitu, životní styl, víru či politické názory“. Nástup prvního přímo voleného prezidenta prý předznamenává „novou éru národní historie“ – budoucnost založenou na „vzájemném pochopení“ a „sociálním smíru“.

Zcela konkrétně pak Erdogan slíbil i řadu infrastrukturních projektů a sebevědomější zahraniční politiku.

Podle znaleckých analýz však Erdoganův styl silového vládnutí, potlačování kritiky a postupného zavádění islamizačních reforem tureckou společnost polarizuje – tábor odpůrců jen tvoří současně tradiční republikáni, důsledná levice, občanští aktivisté, Kurdové a nacionalisté, a tak má opozice potíž se sjednotit.

Znalci předpokládají, že Erdogan bude v silovém až sebestředném stylu pokračovat. Jedna část pozorovatelů přitom očekává, že začne tureckou demokracii přibližovat ruské – s jednoznačně dominantní státostranou a všezastiňující hlavou státu zdůrazňující pořádek a prosperitu.

Jiní odborníci namítají, zkrotit v Turecku zejména občanskou opozici nebude tak snadné – a že Erdogan ostaně ani takové ambice mít nemusí. Bude prý spíše víc využívat již existujících cest a také referend, podobně jako například francouzský Charles de Gaulle v šedesátých letech.

Agentury pak ještě připomínají, že skupině Erdoganových stoupenců premiérův, resp. prezidentův styl vyhovuje. Jak uvedl jeden z nich pro Al-Džazíru, Erdogan si zalouží podporu, neboť má jasnou vizi silného Turecka a vůli ji realizovat.

Právě Erdoganovi je rovněž přičítáno, že vyvedl Turecko z hospodářské krize v první polovině minulé dekády a že uskutečňoval takovou politiku, která pomohla statisícům až milionům Turků nebývale zbohatnout.

Volby jednoznačné, kampaň s rozpaky
Proti Erdoganovi kandidovali v zásadě pouze dva vážní uchazeči: Ekmeleddin Ihsanoglu, jehož nominovali společně tradiční republikáni z Republikánské lidové strany a nacionalisté ze Strany národní akce, a Selahattin Demirtas, který byl kandidátem kurdské, levicové a zelené Demokratické lidové strany.

Ihsanoglu se měl stát hlavním Erdoganovým protikandidátem, jako akademik a diplomat byl ovšem v turecké společnosti málo znám a jako konzervativec odrazoval radikálnější voliče. V kampani navíc nepředstavil žádnou výraznou vizi – v podstatě prosazoval zachování statu quo.

Demirtas vystupoval sice výrazně a znám byl nejméně od loňských protestů v parku Gezi, které hlasitě podporoval, jako radikál a navíc kurdský politik byl ale pro tureckou většinu nepřijatelný.

Ihsanoglu obdržel nakonec 38 procent hlasů, Demirtas přibližně 10 procent.

V rámci kampaně bylo Erdoganovi všemi kritiky vyčítáno, že zneužívá ke své propagaci státní média, premiérské pravomoci a státní majek – například vládní letadla nebo helikoptéry. Její regulérnost však žádný z významných aktérů oficiálně nenapadl.

Uznán oběma kandidáty byl i výsledek vlastních voleb, a tak Erdoganův nástup do funkce už zřejmě nic neodvrátí. Inaugurace nového tureckého prezidenta je plánována na 28. srpna.


Další informace:
Hurriyet Daily News Erdoğan becomes 12th president after first public vote
Hurriyet Daily News As it happened: Erdoğan vows 'new era' after elected Turkey's 12th president
BBC News President Recep Tayyip Erdogan hails new era for Turkey
Al-Džazíra Erdogan wins Turkey's presidential election
The Guardian Erdogan emerges victorious in Turkish presidential elections amid low turnout


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.